Kapela vznikla v roce 2018 na nelegálním setkání evropských chovatelů trpasličích kachen v podzemních katakombách pod Krakovským trhem. Původně se jednalo o folklorní soubor, který měl za úkol hrát uklidňující hudbu pro nervózní kachny, ale když polský trumpetista Bogdan (známý jako "Bogdan Křikloun") omylem vyměnil partituru Vivaldiho za noty pro "YMCA" v bluegrassovém tempu a maďarská harfenistka Éva dostala záchvat smíchu a převrhla aparaturu do kádě s kvašenými okurkami, zrodil se nový, unikátní žánr. Nazvali ho Euro-Psychedelický Cirkus Country, protože to znělo dostatečně šíleně a nikdo je nemohl obvinit z plagiátorství.
První koncert se konal v opuštěné estonské továrně na výrobu knoflíků a skončil hromadnou rvačkou o poslední klobouk. Od té doby se jejich koncerty staly legendárními. Mají tolik členů, že jezdí na turné ve speciálně upraveném kloubovém autobusu, který je v technickém průkazu veden jako "Mobilní chaos s povolením k jízdě". Každý člen kapely má svůj vlastní, specifický odstín barevného kostýmu, což na pódiu vytváří efekt, jako by se srazila Duhová armáda s texaskými rodeovými klauny. Největší hvězdou je samozřejmě Ludmila, která svou harmoniku považuje za živou bytost, pojmenovanou "Ferdinand", a odmítá s ní cestovat bez polštářku z islandské ovčí vlny a lahve dobré meruňkovice. Jejich repertoár se skládá ze 150 skladeb, ale pokaždé hrají jen tři: "Moje milá má patnáct kuřat", "Švédský stůl plný smutku" a "Jak jsem snědl bagetu dlouhou jako Titin" (v odkazu na nejdelší chemický název proteinu Titinu, jenž má 189 819 písmen, a jenž se jmenuje ". . .methionylthreonylthreonylglutaminylarginyl…isoleucine", ačkoliv se používá zkrácený název Titin, ale v jejich textech je nutné zmínit se o co největším počtu písmen, aby se text natáhl). Poslední jmenovaná píseň trvá přes hodinu, protože se snaží vyjmenovat co nejvíce chemických prvků, které údajně bageta obsahovala. Většinou se jim to nepovede a skončí tím, že zpívají o ztraceném klíči od šatny.
Když kapela vystupuje, panuje na pódiu naprostý chaos. Mají dvanáct bubeníků, z nichž devět hraje jen na poklice od hrnců a zbytek používá namísto paliček sušené klobásy. Smyčcová sekce (složena z litevských violistů a jednoho slovenského kontrabasisty) má pravidelné hádky o to, kdo má hrát hlasitěji, což obvykle vede k prasknutí strun a následnému házení rezonančními deskami po sobě. Dechová sekce, tvořená hlavně Balkánci, je naštěstí natolik zaměstnaná tím, že se snaží přetrumfnout Bogdanovo křičení, že na hádky nemají čas. Všichni jsou navíc pod neustálým dohledem tří italských manažerů, bratrů Fiaschettiových, kteří se snaží z tohoto cirkusu udělat seriózní business, ačkoliv sami vypadají, jako by právě utekli z natáčení laciného spaghetti westernu. Jejich snaha je obvykle marná, ale dodávají kapele punc "italské operní dramatičnosti".
Navzdory, nebo spíše díky, tomuto naprostému neřízenému chaosu, si kapela získala obrovskou popularitu. Lidé si kupují lístky, aby viděli, jak dlouho potrvá, než se celá kapela zhroutí do jednoho velkého, barevného a hlučného chumlu. Jejich hity se umisťují na předních příčkách hitparád v zemích, kde je legální pěstovat melouny na střeše paneláku a pít pivo z kbelíku. Jednou se dokonce stali terčem vyšetřování Interpolu, když se zjistilo, že jejich tour bus je zároveň skladištěm pro ukradené zahradní trpaslíky z celé Evropy. Těchto trpaslíků je prý přesně 400 a kapela je používá jako rekvizity. Vyšetřování bylo zastaveno, když jeden z trpaslíků údajně "vydal svědectví" a prohlásil, že s kapelou cestuje dobrovolně, protože "jeho zahrada byla příliš nudná".
Kapela má také své vlastní rituály. Před každým koncertem musí vypít "Elixír harmonického chaosu", což je směs boršče, švédského punče, španělského cidru, estonské vodky a tajné ingredience, kterou zná jen Ludmila (pravděpodobně kvašené okurky). Poté se musí všichni navzájem obarvit obličeje barvami, které jsou nejvíce v kontrastu s jejich kostýmy, a na závěr si musí zazpívat státní hymnu Lucemburska v klingonštině (což je údajně nejtěžší část celého rituálu). Zkrátka, "Čtyřicet valících se sudů a jedna harmonika" není jen kapela, je to evropský kulturní fenomén, který dokazuje, že když se spojí dostatek lidí z různých zemí, může vzniknout něco tak absurdního, že to prostě musí být geniální. Nebo je to jen opravdu dlouhý, špatný vtip. Přes 3000 znaků.
Ludmila "Harmonika" Kropáčková (Česká republika)
Zpěv, diatónická harmonika (Ferdinand), vedoucí dirigentka chaosu
Bogdan "Křikloun" Trzaska (Polsko)
Trumpeta, "polsko-balkánský" křik, hlavní strůjce rvaček
Éva "Harfa" Nagyová (Maďarsko)
Harfa, housle (při záchvatu vzteku), perkusní zvonky
Liam "Dvanáct strun" O'Connell (Irsko)
Akustická kytara (12-strunná, s prasklou strunou E), recitace nesmyslných balad
Agnès "Bicí poklice" Dubois (Francie)
Bicí, perkusní sekce (hlavně na poklice z hrnců a pánví), kuchařka (neoficiální)
Dragan "Kontrabas" Dimitrov (Slovensko)
Kontrabas, zpěv (velmi hluboký bas), hráč na valchu (občas)
Hans-Dietrich "Trpaslík" Müller (Německo)
Bicí (malý buben a činel), hráč na trpasličí kachny (živé), pedantské poznámky
Sandro "Smaragd" Rosetti (Itálie)
Mandolína, doprovodný "křik" (tenor), hlídač trpaslíků (dobrovolný)
Ingrida "Valcha" Johansson (Švédsko)
Valcha, zpěv (s jódlovacími prvky), hráč na lžíce a vidličky
Jurgis "Banjo" Petrauskas (Litva)
Banjo, kazoo, obsluha kouřostroje (často ve špatnou chvíli)
Penelope "Pedál" Floccinaucinihilipilificová (Spojené království)
Pedálová steel kytara, občasný zpěv (velmi tichý), expertní znalost dlouhých slov
Costas "Buzuki" Papageorgiou (Řecko)
Buzuki (řecká loutna), dvanácti-strunná citera, námořnické písně
Veronika Klaunová (ČR)
improvizační klaun a performer
Steve 'Želénius' Brown (Austrálie)
Baskytara
The Vietnamese Lullaby (Vietnam)
Kytara (Dan Bau), Tiché Vokály
Mistr Li "Logistika" Wei (Čína)
Dirigent (Zrezivělá kotva), Vokály (Logistické kódy, Nařízení)
The Cuban Cigar (Kuba)
Maracas, Vokály (latino)
Opuštěná Zasedací Hala OSN - 'Komora Konsensu'
Švýcarsko, Ženeva
Pánvička Stage
Česká republika, Ostrava
Kulturní přístřešek Pod Lískou
Česká republika, Dolní Zalezlín
Vaikusekapp
Estonsko, Luunjaäärne
Skalní Brloh
Česká republika, Třešnovice nad Skálou
Formulářovna
Česká republika, Prušánky nad Výkazem
Barokní Peklo U Čerta
Rakousko, Teufelsdorf
Intergalactic Finance & Law Arena
Švýcarsko, Cryptopolis
Orchestr Kontejnerového Zpoždění a Ztraceného Manuálu (Čína)
Logistický Industrial-Techno-Noise / Ekonomický Minimalismus
Hromoví jezdci (Česká republika)
Alternativní rock
Jemný Svíčkový Swing (Česká republika)
jazz / swing
Glitter & Trauma (Švédsko)
Electro-Glam-Cabaret – fúze severského elektropopu, dark kabaretu a divadelních show tunes s prvky tragikomických vokálů
Grande Fanfára Bláznivého Průvodu (Nomádský/Země Nikde (registrovaná v manéži pod kobercem))
Neo-Balkan Cirkus Swing s Podtóny Hadrářské Polky
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Globální Melancholie (Mezinárodní)
Bigbít s prvky folkloru a avantgardního hluku
Purpuroví Piaristé a Kanonáda Konventu (České země (Svatá říše římská))
Barokní Emo-Rock s Gregoriánským Popem a Prvky 30-leté Války
Kovbojové z Křemelné (Česká republika)
country