Kapela vznikla v roce 2018 na nelegálním setkání evropských chovatelů trpasličích kachen v podzemních katakombách pod Krakovským trhem. Původně se jednalo o folklorní soubor, který měl za úkol hrát uklidňující hudbu pro nervózní kachny, ale když polský trumpetista Bogdan (známý jako "Bogdan Křikloun") omylem vyměnil partituru Vivaldiho za noty pro "YMCA" v bluegrassovém tempu a maďarská harfenistka Éva dostala záchvat smíchu a převrhla aparaturu do kádě s kvašenými okurkami, zrodil se nový, unikátní žánr. Nazvali ho Euro-Psychedelický Cirkus Country, protože to znělo dostatečně šíleně a nikdo je nemohl obvinit z plagiátorství.
První koncert se konal v opuštěné estonské továrně na výrobu knoflíků a skončil hromadnou rvačkou o poslední klobouk. Od té doby se jejich koncerty staly legendárními. Mají tolik členů, že jezdí na turné ve speciálně upraveném kloubovém autobusu, který je v technickém průkazu veden jako "Mobilní chaos s povolením k jízdě". Každý člen kapely má svůj vlastní, specifický odstín barevného kostýmu, což na pódiu vytváří efekt, jako by se srazila Duhová armáda s texaskými rodeovými klauny. Největší hvězdou je samozřejmě Ludmila, která svou harmoniku považuje za živou bytost, pojmenovanou "Ferdinand", a odmítá s ní cestovat bez polštářku z islandské ovčí vlny a lahve dobré meruňkovice. Jejich repertoár se skládá ze 150 skladeb, ale pokaždé hrají jen tři: "Moje milá má patnáct kuřat", "Švédský stůl plný smutku" a "Jak jsem snědl bagetu dlouhou jako Titin" (v odkazu na nejdelší chemický název proteinu Titinu, jenž má 189 819 písmen, a jenž se jmenuje ". . .methionylthreonylthreonylglutaminylarginyl…isoleucine", ačkoliv se používá zkrácený název Titin, ale v jejich textech je nutné zmínit se o co největším počtu písmen, aby se text natáhl). Poslední jmenovaná píseň trvá přes hodinu, protože se snaží vyjmenovat co nejvíce chemických prvků, které údajně bageta obsahovala. Většinou se jim to nepovede a skončí tím, že zpívají o ztraceném klíči od šatny.
Když kapela vystupuje, panuje na pódiu naprostý chaos. Mají dvanáct bubeníků, z nichž devět hraje jen na poklice od hrnců a zbytek používá namísto paliček sušené klobásy. Smyčcová sekce (složena z litevských violistů a jednoho slovenského kontrabasisty) má pravidelné hádky o to, kdo má hrát hlasitěji, což obvykle vede k prasknutí strun a následnému házení rezonančními deskami po sobě. Dechová sekce, tvořená hlavně Balkánci, je naštěstí natolik zaměstnaná tím, že se snaží přetrumfnout Bogdanovo křičení, že na hádky nemají čas. Všichni jsou navíc pod neustálým dohledem tří italských manažerů, bratrů Fiaschettiových, kteří se snaží z tohoto cirkusu udělat seriózní business, ačkoliv sami vypadají, jako by právě utekli z natáčení laciného spaghetti westernu. Jejich snaha je obvykle marná, ale dodávají kapele punc "italské operní dramatičnosti".
Navzdory, nebo spíše díky, tomuto naprostému neřízenému chaosu, si kapela získala obrovskou popularitu. Lidé si kupují lístky, aby viděli, jak dlouho potrvá, než se celá kapela zhroutí do jednoho velkého, barevného a hlučného chumlu. Jejich hity se umisťují na předních příčkách hitparád v zemích, kde je legální pěstovat melouny na střeše paneláku a pít pivo z kbelíku. Jednou se dokonce stali terčem vyšetřování Interpolu, když se zjistilo, že jejich tour bus je zároveň skladištěm pro ukradené zahradní trpaslíky z celé Evropy. Těchto trpaslíků je prý přesně 400 a kapela je používá jako rekvizity. Vyšetřování bylo zastaveno, když jeden z trpaslíků údajně "vydal svědectví" a prohlásil, že s kapelou cestuje dobrovolně, protože "jeho zahrada byla příliš nudná".
Kapela má také své vlastní rituály. Před každým koncertem musí vypít "Elixír harmonického chaosu", což je směs boršče, švédského punče, španělského cidru, estonské vodky a tajné ingredience, kterou zná jen Ludmila (pravděpodobně kvašené okurky). Poté se musí všichni navzájem obarvit obličeje barvami, které jsou nejvíce v kontrastu s jejich kostýmy, a na závěr si musí zazpívat státní hymnu Lucemburska v klingonštině (což je údajně nejtěžší část celého rituálu). Zkrátka, "Čtyřicet valících se sudů a jedna harmonika" není jen kapela, je to evropský kulturní fenomén, který dokazuje, že když se spojí dostatek lidí z různých zemí, může vzniknout něco tak absurdního, že to prostě musí být geniální. Nebo je to jen opravdu dlouhý, špatný vtip. Přes 3000 znaků.
Ludmila "Harmonika" Kropáčková (Česká republika)
Zpěv, diatónická harmonika (Ferdinand), vedoucí dirigentka chaosu
Bogdan "Křikloun" Trzaska (Polsko)
Trumpeta, "polsko-balkánský" křik, hlavní strůjce rvaček
Éva "Harfa" Nagyová (Maďarsko)
Harfa, housle (při záchvatu vzteku), perkusní zvonky
Liam "Dvanáct strun" O'Connell (Irsko)
Akustická kytara (12-strunná, s prasklou strunou E), recitace nesmyslných balad
Agnès "Bicí poklice" Dubois (Francie)
Bicí, perkusní sekce (hlavně na poklice z hrnců a pánví), kuchařka (neoficiální)
Dragan "Kontrabas" Dimitrov (Slovensko)
Kontrabas, zpěv (velmi hluboký bas), hráč na valchu (občas)
Hans-Dietrich "Trpaslík" Müller (Německo)
Bicí (malý buben a činel), hráč na trpasličí kachny (živé), pedantské poznámky
Sandro "Smaragd" Rosetti (Itálie)
Mandolína, doprovodný "křik" (tenor), hlídač trpaslíků (dobrovolný)
Ingrida "Valcha" Johansson (Švédsko)
Valcha, zpěv (s jódlovacími prvky), hráč na lžíce a vidličky
Jurgis "Banjo" Petrauskas (Litva)
Banjo, kazoo, obsluha kouřostroje (často ve špatnou chvíli)
Penelope "Pedál" Floccinaucinihilipilificová (Spojené království)
Pedálová steel kytara, občasný zpěv (velmi tichý), expertní znalost dlouhých slov
Costas "Buzuki" Papageorgiou (Řecko)
Buzuki (řecká loutna), dvanácti-strunná citera, námořnické písně
Pavla Svobodová (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plastu
The Faroese Fighter (Faerské ostrovy)
Vokály (Tradiční-Punk), Housle (elektrické)
Lucie Vlnová (Česká republika)
basa
Jana Horáková (Slovensko)
Syntetizátorová virtuózka, hrala na syntetizátor z papiera
Theo "Starověký" Karras (Řecko)
Lyra (starověká), zpěv (o starověku)
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Pod Mlhou
Česká republika, Ticholín
Kavárna Pod Tónem
Česká republika, Praha
The Global Conflict Zone (Globální Konfliktní Zóna)
Mezinárodní vody, Na zrezivělé výletní lodi
Bar U Stěhovavého Kormorána
Island, Lítil-Kóngsgarður (Malý Králův Dvůr)
Barokní Peklo U Čerta
Rakousko, Teufelsdorf
Kulturní Dům Nová Scéna
Česká republika, Nové Hrady
Zimní Palác Chaosu a Opery
Mezinárodní (původně: Petrohrad, Rusko), Vídeň-Petrohrad
The Pancake Observatory
USA, Flapjackville
Střecha 11
Česká republika, Praha
Lesní Srub
Česká republika, Hvozdec pod Ještědem
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Kotelna U Staré Šišky
Česko, Lom u Jihlavy
Zubní Pastafarián (Švédsko)
Hygienický Nu-Metal
Jednou Slávek, vždycky Slávek a jeho Hyja hyja hou (Česká republika)
brdské country s vůní butanu
Křupající Kobylky (Česko)
elektro-swing s holografickými piruetami
Celtic Latina XXL (Česká republika / Slovensko)
tradiční irské písně v latinském rytmu
Orchestr Kontejnerového Zpoždění a Ztraceného Manuálu (Čína)
Logistický Industrial-Techno-Noise / Ekonomický Minimalismus
Nahý s ohněm (Česká republika)
trampsko-erotická satira s prvky country a nechtěné nahoty
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Folková Pohoda (Česká republika)
folk
Multiversální Symfonie (Česká republika)
Experimentalní orchestrální fusion