V pochmurném, deštěm nasáklém podhůří Karpat, kde se lišky dávají dobrou noc a medvědi si hrají na schovávanou, se zrodil jeden z nejbizarnějších hudebních projektů všech dob – Delta Dissonance. Všechno to začalo, když se moravský houslista, posedlý starými bluesovými nahrávkami, setkal s francouzským kontrabasistou, který měl na svém repertoáru jen barokní sonáty. Z této podivné kombinace se zrodila myšlenka: Co kdybychom spojili blues s barokem? Zní to šíleně, že? To si mysleli i oni. A tak se rozhodli, že do toho půjdou. Vzali si s sebou staré, rezavé nástroje, které našli ve sběrně, a začali zkoušet. Hráli na ně tak, jako by je měli rozmlátit. Jejich hudba byla tak hlasitá, že jim sousedi volali policii, a tak se rozhodli, že se odstěhují do opuštěného lihovaru.
Orchestr se rychle rozrostl o další podivné postavy. Španělská houslistka s temperamentem divoké býka se připojila ke skupině, když se pokusila ukrást dirigentovi housle. Místo toho, aby ji vyhodil, ji přijal do kapely, protože byl fascinován její schopností hrát na housle s nohama. Další přibyli, jako třeba ruský violoncellista, který byl posedlý zvukem deště a snažil se ho napodobit na svém nástroji, a italský trombonista, který hrál pouze na pokličky od hrnců. Orchestr se stal synonymem pro hudební anarchii. Byla to kapela, která se neřídila žádnými pravidly. Jediné, co platilo, bylo jedno: neexistovala žádná pravidla. Vše bylo možné. A proto se kapela stala známou jako „Delta Dissonance“.
Jejich první koncert, který se odehrál v zatuchlém podzemním sále v italském městě Bologna, se stal legendou. Kapela hrála na improvizovaných nástrojích, které našli ve sběrně odpadu. Bubny byly nahrazeny sudy od benzínu a kytary byly nahrazeny smyčci od houslí. Publikum bylo složeno z bezdomovců, studentů a kritiků. Zpěvačka, italská operní diva, se neustále dohadovala s bubeníkem, protože jí přišlo, že je příliš hlasitý. To vyústilo v to, že se uprostřed písničky začali prát a nakonec skončili v nemocnici. Tento incident se stal pro kapelu legendou a nakonec se rozhodli, že je to součástí jejich show. Jejich koncert byl tak chaotický, že dokonce i zvukař rezignoval a odešel. Zvuk se pak řídil sám sebou. Koncert se stal symbolem hudební anarchie.
Jejich turné po Evropě se stalo ještě větším fiaskem, než si kdokoli dokázal představit. V Německu je zatkli za to, že se pokusili prodat své alba jako "ekologické umění" a v Polsku je obvinili z toho, že ruší klid a pořádek. Ve Španělsku zase způsobili dopravní zácpu, protože se rozhodli uspořádat koncert uprostřed rušné ulice. Jejich hudba byla tak hlasitá, že se dokonce i policisté, kteří je měli zatknout, začali do rytmu pohupovat. A tak je místo zatčení nechali hrát. Jejich turné se stalo legendou, ale ne kvůli jejich hudbě, ale kvůli jejich neustálým problémům. Delta Dissonance je kapela, která se neřídí žádnými pravidly a jediné, co je pro ně důležité, je chaos. A proto jsou tak oblíbení u publika, které touží po něčem, co je tak bizarní, že to není možné pochopit. Jejich hudba je jako symfonie pro šílené. Jediný, kdo jim rozumí, jsou oni sami. A možná ani oni ne. A proto jsou tak nebezpeční. A proto jsou tak neuvěřitelní.
Jednou se dokonce pokusili nahrát album ve studiu, ale jejich experiment s používáním rypadel a sbíječek jako perkusí vedl ke zřícení budovy, a tak se rozhodli, že hudbu budou nahrávat pouze živě. Většina jejich koncertů končí buď zraněním některého z členů, nebo zdemolováním pódia. Jednou se jim dokonce povedlo odpálit světla ve venkovní aréně, protože bubeník omylem zasáhl elektrické vedení paličkou. Zpěvák, který v ten moment zpíval, dostal elektrický šok a jeho hlas se změnil na zvuk, který by se dal přirovnat k chraplavému zpěvu. A tak se zrodila jejich nová písnička, která se stala hitem. Skládka se neřídí ničím, jen svými vlastními pravidly. A tak se stávají legendou. Jejich koncerty jsou plné překvapení a nikdo neví, co se bude dít dál. To je to, co je dělá tak jedinečnými. A to je to, co je dělá tak nebezpečnými. A to je to, co je dělá tak neuvěřitelnými. Je to kapela, která se nebojí experimentovat a jít proti proudu. A proto si zaslouží respekt. A to i od těch, kteří jim nerozumí. Protože umění je o tom, aby se člověk vyjádřil. A oni se vyjádřili. A to je to, co je na nich tak krásné. A taky to, co je na nich tak děsivé.
Jan "Mistr Jan" Dvořák (Česká republika)
Vedoucí orchestru, housle
Jean-Pierre "Baron" Dupont (Francie)
Kontrabas, zpěv
Maria "La Furia" Gomez (Španělsko)
Housle, zpěv
Sergej "Sibirský vlk" Volkov (Rusko)
Violoncello, basa, zpěv
Giovanni "Il Trombone" Rossi (Itálie)
Trombon, perkuse, zpěv
Kazimierz "Kuba" Kowalski (Polsko)
Harmonika, zpěv
Bjorn "Viking" Karlsson (Švédsko)
Violoncello, basa, zpěv
Fátima "Královna" Al-Fahd (Egypt)
Housle, zpěv
Hiroshi "Samuraj" Tanaka (Japonsko)
Violoncello, basa, zpěv
Wang "Drak" Li (Čína)
Housle, zpěv
Dimitrij "Rytíř" Petrov (Ukrajina)
Violoncello, basa, zpěv
Mustafa "Sultán" Yilmaz (Turecko)
Housle, zpěv
Liam O'Connor (Irsko)
dudy
Alena 'Hluboký Kořen' Konečná (Česká republika)
Kontrabas, Basová kytara, Doprovodné vokály
Kovový Smích
Česká republika, Bláznivá Hora
U Tuláka
Slovensko, Hrdličovo
U Vyhaslého Ohniště
Česko, Březový Újezd
Country Saloon Třeboň
Česko, Třeboň
Dům Písní
Česká republika, Veselice
U Ztracené Ponožky
Česko, Pohádkovice
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Pod Mlhou
Česká republika, Ticholín
U Starého Kotle
Česko, Hvozdín
Blue Velvet Ensemble (Francie)
Jazz
Kosmické Panorama (Česká republika)
synthwave / retro-futurismus
Nedělní Chleba (Česká republika)
pop
Intergalaktická Legislativní Banda (Mezinárodní (a trochu meziplanetární))
kosmická fúze jazz-rock-polka-samba s telepatickými elementy
Okeánská bouře (Řecko)
Progressive folk rock
Kapr na Rožni (Island)
Chrámový Doom Metal
Obrácená basa (Česká republika)
venkovský punk s nádechem svatebního popu
Jirza Hlavatý z Velkomšic a jeho baletní soubor (Česká republika)
baletní salónní country
Úletové Hudební Komando „Pět Pětka“ (Česká republika)
Galaktický Polkoválcový Jazz-Metal-Funky-Šansón s akordeonem