Kapela "Diva Dannata e I Peccatori" (DDIP – "Prokletá Diva a Hříšníci") vznikla v roce 2010 v Neapoli, v katakombách pod starým operním domem, který byl dlouhodobě uzavřen kvůli nevyřešenému sporu o účty za elektřinu. Založila ji hlavní postava, sopranistka Isabella "La Voce" Bellini, která byla vyhozena z opery za to, že se pokusila během árie z Verdiho opery předvést nečekaný growl. K ní se přidali kytarista Marco "Il Flagello" Rossi, který měl za sebou kariéru ve black metalové kapele a neustále nosil sametové rukavice, a bubeník Vito "Il Ritmo" Ferro, který byl přesvědčen, že blast beaty jsou nejnovější formou italského folklóru.
DDIP definují svůj styl jako "Baroque Goth Metal". Je to neuvěřitelná kombinace dramatických, precizních orchestrálních prvků z Vivaldiho a Händela, do kterých vtrhne brutální, symfonický metalový riff. Představte si, že se na scéně opery La Scala hraje "Jezero labutí", ale místo baletek tam skáče zpěvák s hrdelním growlem a v gotickém plášti. Isabella má hlasový rozsah, který dokáže rozbít sklenice i rozbrečet i toho největšího cynika, a používá ho k recitování textů, které se často zabývají složitými tématy, jako jsou "Tragédie ztraceného parmesanového sýru", "Milostný život římských soch" nebo "Nejtemnější tajemství Vatikánu a jak se to odráží v naší hudbě".
První album kapely, "Requiem pro Zkorumpovanou Lásku", bylo nahráno v opuštěné renesanční vile, což dalo albu "autentický, historický, ale plesnivý zvuk". Zvukař, který byl ve skutečnosti restaurátor umění, zmixoval hlas Izabelly s ozvěnou z katakomb a zvukem padající omítky. Kritika to označila za "zvuk, který je tak italský, že vás nutí plakat, jíst těstoviny a hned poté zemřít v dramatickém gestu". Album se stalo okamžitým hitem v Itálii, zejména proto, že obal alba připomínal starý obraz z 15. století, který se náhodou ztratil z galerie.
Koncerty DDIP jsou divadelní představení, které se vymyká kontrole. Kapela vystupuje v oblecích, které jsou kombinací barokních kostýmů, latexu a kovu. Isabella neustále mění kostýmy, přičemž každé šaty váží desítky kilogramů a jsou zdobeny falešnými drahokamy. Na jednom koncertě v Římě se Isabella pokusila o "létající duet" s kytaristou, což skončilo zamotáním se do lana a zpěvem celé árie vzhůru nohama. Fanoušci to považovali za geniální projev "neapolského chaosu a italské vášně". Kapela si navíc s sebou na pódium vozí obří, sádrovou sochu anděla, kterou používají jako stojan na mikrofon.
Mezinárodní turné bylo pro DDIP sérií komických kulturních nedorozumění. V Paříži je odmítli pustit do hotelu, protože si mysleli, že jsou putovní operní soubor s nebezpečnou pyrotechnikou. V New Yorku se pokusili prodat kousky Izabelliných šatů jako "svaté relikvie barokního metalu", což vedlo k policejnímu vyšetřování. Kapela je známá svou posedlostí dramatem a neustálou snahou šokovat. Baskytarista Antonio je navíc neustále v plášti a tvrdí, že je reinkarnací Casanovy, což vede k neustálým pokusům o svádění publika i personálu.
V roce 2023 se DDIP pokusili nahrát svůj první a jediný balet, "Tragédie Sýra Provolone", který se skládal jen z 20 minut bubnování, growlu a tiché, plačtivé operní árie. Projekt byl sice propadák, ale inspiroval jejich nejnovější hit "Můj Growl je jako Vína Rosso, jen temnější". Jejich heslo? "Naše hudba je jako pravá italská láska – hlučná, dramatická a vždy končí slzami a rozbitým nádobím!" DDIP jsou zkrátka extravagantní, hlučný a naprosto geniální chaos z Itálie, který se stal ikonou barokního metalu.
Nedávno kapelu postihla menší katastrofa, když během nahrávání v Benátkách se do studia vloudila kočka, která sežrala partitury. Kytarista Marco prohlásil, že "improvizace je přirozeným stavem italského umění" a celou píseň přepsal na místě za pomoci svého krevního tlaku a starých lístků od pizzy. Kočka, která se jmenuje Giulietta, je nyní oficiálním maskotem kapely a občas se objevuje na pódiu, kde "zpívá" operní árie (ve skutečnosti jen mňouká do mikrofonu). Kapela je známá svou láskou k dramatickým gestům, a tak se na každém koncertě snaží upustit obří lustr, což se jim ale nikdy nepovedlo. To je ale nevadí, protože i neúspěch je pro ně umění.
Isabella "La Voce" Bellini (Itálie)
Diva, Soprán (operetní), Growl (gutturální), Nástroje Hněvu (bič)
Marco "Il Flagello" Rossi (Itálie)
Elektrická Kytara (7-strunná, s barokními ornamenty), Sborové Vokály (satanistické chorály), Šití kostýmů
Vito "Il Ritmo" Ferro (Itálie)
Bicí (blast beaty, tympány), Pyroefekty (nepředvídatelné), Rytmus Zmatku
Antonio "Casanova" Mancini (Itálie)
Baskytara (s pozlacenými strunami), Mluvené Slovo (flirtování), Pózování
Contessa Eleonora Volpe (Švýcarsko)
Klávesy (syntetizátory, cembalo), Harfa (elektrická), Produkce efektů (dechová sekce)
Umělec62 J (Země62)
kytara
Pavel 'Guslar' Orlov (Bělorusko)
běloruské dudy, gusli
Yuri "Špinavý" Kozlov (Kazachstán)
Václav Malý (Česká republika)
Trombonista, hraje jen na trombon z roury
The Spanish Flamenco III (Španělsko)
Flamenco, Zpěv (dramatický)
Garáž 13
Česká republika, Praha
Splachárna
Česká republika, Čurákovice u Potrubína
U Starého Kotle
Česko, Hvozdín
Konzerthaus des Titanen
Německo, Metropolburg
Lesní dutina Ȼ-47
Finsko, Spoormetsä
U Tónového Divočáka
Česká republika, Škvárkov
Zahradní Trpaslíci (Finsko)
Pohádkový death metal
Neon Phantoms (Spojené království)
Cyberpunkové drum and bass
Legno e Fuoco (Itálie)
folk-rock, čundrácké balady, lesní jazz
Éterické Chiméry (Norsko)
Post-melancholický art-rock s prvky severského folku a industriálu
Zvukoví Nomádi (Slovensko)
etno-jazzová fúze
Kapustová Sekera (Česká republika)
cirkus-folk-chaos
Už to tůtá aneb Každý je tu Slávek (Česká republika)
veselé autobus-country s dopravním twistem
Dřevěná Mystika (Estonsko)
rituální ambientní folklor se zvuky stodol
Průtokový Rozvaha Band (Česká republika)
toaletní daňový punk s prvky excelcore