Dřevěná Mystika vznikla během podzimní rovnodennosti roku 2014, kdy se šestice umělců sešla v opuštěné stodole na estonském venkově poblíž vesnice Varbla. Původně se setkali kvůli performanci "Zpívající trám", při které chtěli pomocí dechových nástrojů rozeznít dřevěné stěny stavení. To, co začalo jako rituál, se proměnilo v hudební cestu, která nemá obdoby.
Jejich cílem není tvořit hudbu pro poslech, ale pro zasvěcení. Každý koncert je považován za spirituální událost, během které jsou přítomní vedeni do hlubin zvukové introspekce, s důrazem na přirozené rezonance dřeva, vítr v okapech a šelest suchých travin. Žánr, který sami označují za 'ambientní venkovský trans', je směsí archaických melodií, šamanských rytmů a nahrávek zvuků opuštěných statků.
Album "Ticho mezi trámovinou" (2017) bylo celé nahráno v polorozpadlém mlýně za svitu petrolejových lamp. Místo klasických mikrofonů použili duté dřevěné kmeny napojené na kontaktní snímače. Píseň "Kůra staré jabloně" obsahuje dvanáctiminutový úsek, kde lze slyšet dřevo praskající pod tlakem změn teplot, zatímco v pozadí zpívá chráněný druh ptáka, který si ve střeše postavil hnízdo.
Kapela se vyhýbá klasickému koncertování. Vystupují pouze v místech, která považují za "energeticky neutrální" – nejčastěji v opuštěných budovách, jeskyních, starých lázních nebo v kravínech. Publikum bývá vybíráno losem a dostává pokyny, jak se připravit – například tři dny nejíst rajskou omáčku nebo se večer před koncertem omývat rosou.
Dřevěná Mystika je také kolektivem výtvarníků a rituálních vypravěčů. Každé vystoupení je provázeno symbolickými artefakty – například kruhem ze starých kolíků, talířem s hlínou z prastarého lesa nebo visícím kýblem plným deště. Věří, že rezonance dřeva je zpětnou vazbou duše přírody, a skrze ni lze nalézt odpovědi na otázky, které si člověk nikdy nepoložil.
Jejich přítomnost na evropské scéně je tichá, ale výrazná. Byli pozváni do několika festivalů experimentální hudby, kde se odmítli zúčastnit pódia a místo toho si hráli pod stanem u kuchyně. Jejich odhodlání k autentičnosti inspirovalo i další umělce, kteří po jejich vzoru začali zkoumat zvukové možnosti obyčejných stavení, dřeva a prachu.
Maarja Kallaste (Estonsko)
zpěv, šamanský buben
Einar Reitsmaa (Estonsko)
zvukové objekty, trámová harmonika
Silvi Unt (Estonsko)
ambientní terénní nahrávky
Toomas Välk (Estonsko)
archaický dechový nástroj – rohovec
Anu Pärn (Estonsko)
rituální tanec, koordinace prostoru
Jana Veselá (Česká republika)
saxofon, klarinet, doprovodné vokály
Giovanni 'Il Vecchio' Rossi (Itálie)
mandolína, zpěv
Anežka Dvořáková (Česká republika)
zpěv, tanec, housle
István Nagy (Maďarsko)
baryton
Amara Diallo (Senegal)
Řehtačková Kora (Rattlesnake Kora)
David Král (Česká republika)
zpěv
Adam "Tormentor" Vlk (Česká republika)
hlavní kytara
Raúl Esteban (Chile)
Zemětřesná kytara
Ranč Zelená Louka
Česká republika, Podkovice
U Ztraceného Švestky
Česko, Podskalí nad Ohří
Stará Vyhlídka
Česká republika, Dolní Kocourkov
Perón 12
Česká republika, Dolní Komorovice
Kulturní přístřešek Pod Lískou
Česká republika, Dolní Zalezlín
Salón U Právní Křivdy
Česká republika, Dolní Zkamenec
Sál Tiché Kapradiny
Rakousko, Eberthal
Bläserhalle Silberthal
Rakousko, Silberthal
La Crypte Mélancolique
Francie, Brumeville
Le Chat Bleu
Francie, Mont-Rêve
Valhalla's Hearth
Norsko, Lysgarden
Metal Sanctuary
Česká republika, Vranovice nad Smrtí
Globální Ozvěny (Mezinárodní)
Eklektická Fúze Světových Hudebních Tradic
Selva Ritmica (Brazílie)
Afro-Brazilský fusion
Fazole v Kapse (Česká republika)
trampské absurdní country s příměsí kouře a guláše
Úletové Hudební Komando „Pět Pětka“ (Česká republika)
Galaktický Polkoválcový Jazz-Metal-Funky-Šansón s akordeonem
Černý Hrom (Česká republika)
Hard Rock / Heavy Metal (s prvky českého folklóru)
Úplně Debilní Kapela (Česko)
absurdní punk-psycho-folk s prvky cirkusové hudby