Dřevěná Mystika vznikla během podzimní rovnodennosti roku 2014, kdy se šestice umělců sešla v opuštěné stodole na estonském venkově poblíž vesnice Varbla. Původně se setkali kvůli performanci "Zpívající trám", při které chtěli pomocí dechových nástrojů rozeznít dřevěné stěny stavení. To, co začalo jako rituál, se proměnilo v hudební cestu, která nemá obdoby.
Jejich cílem není tvořit hudbu pro poslech, ale pro zasvěcení. Každý koncert je považován za spirituální událost, během které jsou přítomní vedeni do hlubin zvukové introspekce, s důrazem na přirozené rezonance dřeva, vítr v okapech a šelest suchých travin. Žánr, který sami označují za 'ambientní venkovský trans', je směsí archaických melodií, šamanských rytmů a nahrávek zvuků opuštěných statků.
Album "Ticho mezi trámovinou" (2017) bylo celé nahráno v polorozpadlém mlýně za svitu petrolejových lamp. Místo klasických mikrofonů použili duté dřevěné kmeny napojené na kontaktní snímače. Píseň "Kůra staré jabloně" obsahuje dvanáctiminutový úsek, kde lze slyšet dřevo praskající pod tlakem změn teplot, zatímco v pozadí zpívá chráněný druh ptáka, který si ve střeše postavil hnízdo.
Kapela se vyhýbá klasickému koncertování. Vystupují pouze v místech, která považují za "energeticky neutrální" – nejčastěji v opuštěných budovách, jeskyních, starých lázních nebo v kravínech. Publikum bývá vybíráno losem a dostává pokyny, jak se připravit – například tři dny nejíst rajskou omáčku nebo se večer před koncertem omývat rosou.
Dřevěná Mystika je také kolektivem výtvarníků a rituálních vypravěčů. Každé vystoupení je provázeno symbolickými artefakty – například kruhem ze starých kolíků, talířem s hlínou z prastarého lesa nebo visícím kýblem plným deště. Věří, že rezonance dřeva je zpětnou vazbou duše přírody, a skrze ni lze nalézt odpovědi na otázky, které si člověk nikdy nepoložil.
Jejich přítomnost na evropské scéně je tichá, ale výrazná. Byli pozváni do několika festivalů experimentální hudby, kde se odmítli zúčastnit pódia a místo toho si hráli pod stanem u kuchyně. Jejich odhodlání k autentičnosti inspirovalo i další umělce, kteří po jejich vzoru začali zkoumat zvukové možnosti obyčejných stavení, dřeva a prachu.
Maarja Kallaste (Estonsko)
zpěv, šamanský buben
Einar Reitsmaa (Estonsko)
zvukové objekty, trámová harmonika
Silvi Unt (Estonsko)
ambientní terénní nahrávky
Toomas Välk (Estonsko)
archaický dechový nástroj – rohovec
Anu Pärn (Estonsko)
rituální tanec, koordinace prostoru
Václav 'Venca' Novák (Česká republika)
Akordeon, bicí, perkusy
Bohuš "Bóďa" Křivohlavý (Česká republika)
Elektrická Kytara (pravá ruka), Impro-Breakdance (levá noha)
The Thai Lady (Thajsko)
Ladyboy show, Kabaret
La Fonte Arcaica
Itálie, Monteluce Vecchia
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Schwarzlicht Fabrik
Německo, Dunkelheim
Das Leuchtenwerk
Rakousko, Eichenstadt
Akademický Salon Magna Veritas
,
Hospoda U Tří Megafonů
Česká republika, Dolní Loučky
The Velvet Abyss (Sametová Propast)
Švédsko, Glitterborg (Třpytkové Město)
Global Glitter Symphony (mezinárodní)
travesti mega show kombinující hudební styly z celého světa: pop, jazz, metal, techno, kabaret, folk, opera, hip-hop, reggae a experimentální performance art
Lední Šaman (Německo-Kamčatská federace hudebních vizionářů)
experimentální folk-metal s prvky sibiřského šamanského trance a bavorské dechovky
Průtokový Rozvaha Band (Česká republika)
toaletní daňový punk s prvky excelcore
Jirza Hlavatý z Velkomšic a jeho baletní soubor (Česká republika)
baletní salónní country
Skanková Jednota (Česká republika)
ska
Globální Parlamentární Jackpot Orchestra (Mezinárodní)
fúze jazz, samby, elektroniky, klasiky a loterijních rytmů