Dřevěná Mystika vznikla během podzimní rovnodennosti roku 2014, kdy se šestice umělců sešla v opuštěné stodole na estonském venkově poblíž vesnice Varbla. Původně se setkali kvůli performanci "Zpívající trám", při které chtěli pomocí dechových nástrojů rozeznít dřevěné stěny stavení. To, co začalo jako rituál, se proměnilo v hudební cestu, která nemá obdoby.
Jejich cílem není tvořit hudbu pro poslech, ale pro zasvěcení. Každý koncert je považován za spirituální událost, během které jsou přítomní vedeni do hlubin zvukové introspekce, s důrazem na přirozené rezonance dřeva, vítr v okapech a šelest suchých travin. Žánr, který sami označují za 'ambientní venkovský trans', je směsí archaických melodií, šamanských rytmů a nahrávek zvuků opuštěných statků.
Album "Ticho mezi trámovinou" (2017) bylo celé nahráno v polorozpadlém mlýně za svitu petrolejových lamp. Místo klasických mikrofonů použili duté dřevěné kmeny napojené na kontaktní snímače. Píseň "Kůra staré jabloně" obsahuje dvanáctiminutový úsek, kde lze slyšet dřevo praskající pod tlakem změn teplot, zatímco v pozadí zpívá chráněný druh ptáka, který si ve střeše postavil hnízdo.
Kapela se vyhýbá klasickému koncertování. Vystupují pouze v místech, která považují za "energeticky neutrální" – nejčastěji v opuštěných budovách, jeskyních, starých lázních nebo v kravínech. Publikum bývá vybíráno losem a dostává pokyny, jak se připravit – například tři dny nejíst rajskou omáčku nebo se večer před koncertem omývat rosou.
Dřevěná Mystika je také kolektivem výtvarníků a rituálních vypravěčů. Každé vystoupení je provázeno symbolickými artefakty – například kruhem ze starých kolíků, talířem s hlínou z prastarého lesa nebo visícím kýblem plným deště. Věří, že rezonance dřeva je zpětnou vazbou duše přírody, a skrze ni lze nalézt odpovědi na otázky, které si člověk nikdy nepoložil.
Jejich přítomnost na evropské scéně je tichá, ale výrazná. Byli pozváni do několika festivalů experimentální hudby, kde se odmítli zúčastnit pódia a místo toho si hráli pod stanem u kuchyně. Jejich odhodlání k autentičnosti inspirovalo i další umělce, kteří po jejich vzoru začali zkoumat zvukové možnosti obyčejných stavení, dřeva a prachu.
Maarja Kallaste (Estonsko)
zpěv, šamanský buben
Einar Reitsmaa (Estonsko)
zvukové objekty, trámová harmonika
Silvi Unt (Estonsko)
ambientní terénní nahrávky
Toomas Välk (Estonsko)
archaický dechový nástroj – rohovec
Anu Pärn (Estonsko)
rituální tanec, koordinace prostoru
Hana Dvořáková (Česká republika)
Syntezátorová virtuózka, hraje na syntezátor z papíru
Ms. Greta "Genom" Weiss (Německo)
Zvuky II (Sekvenátor DNA, Pískání), Genetická Disonance
Tereza Kučerová (Česká republika)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Tomáš Dechový (ČR)
klarinet
Hasičská Zbrojnice Live
Česká republika, Horní Studenec
Country Saloon Třeboň
Česko, Třeboň
U Dřevěné Kachny s Křidýlkem
Česká republika, Dolní Skřip
Krypta svatého Tinitra
Itálie, Tenebria
Depot Skladiště
Česko, Mýtnice
The Muscle Dome
Rakousko, Kraftstadt
Kuchl Beat
Rakousko, Bratpfannstadt
Barokní Peklo U Čerta
Rakousko, Teufelsdorf
Harmonie Země
Nepál, Rashmipur
Orchestr Veselých Prasek (Česká republika)
humorná symfonie s nádechem kabaretu
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Kovbojové z Křemelné (Česká republika)
country
Šílený Vrabci (Česko)
alternativní folk-rock s prvky punkové energie
Zpívající Lopatky (Francie)
Příborový Jazz
Sequins & Sass (USA)
extravagantní travesti show s popem, disco a kabaretním performance art