country a trampská muzika
oldies, rock´n´roll
rock & pop music, blues
reggae, travesti show
a klasika vesnických zábav

☰

Edelweiss Khan's Horny Yaks

Nomádský Yodel-Metal s cimbálem

Mongolsko/Švýcarsko

Zrození kapely Edelweiss Khan's Horny Yaks (Plesnivec Chána a jeho Nadržení Jaci) je hudební anomálie, kterou dodnes nedokáží vysvětlit ani ti nejlepší kartografové a muzikologové. Vše začalo nešťastnou záměnou adres u humanitární zásilky. Místo dodávky sušeného masa do švýcarského horolezeckého kempu, dorazila zásilka čokoládových bonbónů a švýcarských rohů (alp-hornů) do zapadlé mongolské jurty. V jurte žil Tserendordž 'Thunder' Batbayar, mistr hrdelního zpěvu a neúspěšný chovatel ovcí, a jeho společník, geniální, ale schizofrenní hráč na cimbál, Bold 'Boom' Ganbat. V bonbónech našli notový zápis pro švýcarský Jodel.

V témže okamžiku, ale o tisíce kilometrů dál, ve Švýcarsku, dostala Heidi 'Himalaya' Müller, profesionální Jodlerka s obsesí na čisté noty, a její bratranec, Gunter 'Glockenspiel' Zürcher, basista s chronickým strachem z nadmořské výšky, sušené maso namísto nástrojů. První pokus o Jodel-Metal se odehrál, když Tserendordž, s plným břichem bonbónů, začal improvizovat hrdelní zpěv do rytmu rozzuřeného jaka, zatímco Bold se snažil hrát švýcarský Jodel na mongolský cimbál. Výsledek byl ohlušující a místní kozy utekly ve strachu.

Osudové setkání se uskutečnilo na hudebním veletrhu v německém Augsburgu, který byl proslulý svými extrémně přísnými pravidly pro ticho. Obě frakce se tam setkaly v sekci 'Experimentální Alpská Hudba'. Tserendordž se snažil prodat svá kopyta ovcí jako perkuse, zatímco Heidi trvala na tom, že její Jodel je jediný, který má "certifikaci na čistotu". Když Tserendordž začal zpívat svůj "Jódel pro Chána" a Heidi mu odpověděla svým "Hrdelním zpěvem o fondue", nastal akustický šok. Gunter, který trpěl závratí, se zhroutil na Boldův cimbál, čímž vznikl první (a náhodný) akord kapely. Zvuk se dal popsat jako Lavina v Rytmu Jaka.

Jejich hudba je neuvěřitelná směs dvou extrémů: mongolská divokost, hrdelní zpěv a cimbál, se mísí se švýcarskou precizností, Jodlem a Alp-Hornem. Heidi trvá na tom, že každá píseň musí mít 4/4 takt a musí být předpovězena v notách, zatímco Tserendordž hraje v rytmu "jak zrovna fouká vítr a jak je jak naštvaný". Výsledkem je hudba, která zní jako švýcarské hodinky hozené do mongolské stepi. Jejich nejpopulárnější píseň, "Zeměplochá Krava", je 15-minutový epos o ztracené krávě v horách. Tserendordž zpívá o krávě s takovou epickou silou, že byste si mysleli, že jde o dobytí říše, a Heidi mu v mezihře odpovídá Jodlem, který zní jako volání pastýře ve vesmíru.

Jejich koncerty jsou stejně bizarní. Mongolská sekce vystupuje v tradičních oděvech a se syrovým masem na stole. Švýcarská sekce trvá na nošení bílých bavlněných rukavic a hraje s precizností chirurga. Heidi má vždy na hlavě klobouk s květem plesnivce, který neustále kontroluje, zda nemá "špínu z pouště". Jednou v Curychu se Tserendordž pokusil postavit tradiční jurtu na jevišti, ale nepochopil švýcarské stavební předpisy, a celá stavba se zhroutila během kytarového sóla. Koncert museli přerušit a členové kapely byli obviněni z "neoprávněné stavby a používání nevhodných hudebních nástrojů". Záznam z tohoto chaosu se stal neoficiálním videoklipem k písni "Stavební Povolení Pro Jurty Nejsou".

Neustálý konflikt mezi nimi je palivo pro jejich hudbu. Heidi kritizuje Tserendordže za to, že "špiní" melodie, a on jí oplácí tím, že jí říká "příliš sterilní". Gunter, basista, se snaží vyřešit všechny hádky tím, že nabízí švýcarskou čokoládu. Bold, cimbálista, se snaží hrát jen, když vidí hvězdy, což je v Evropě často problém. Kapela je proto nucena hrát pod umělým hvězdným nebem. Jejich tour se jmenuje "Od Jurt k Hodinám: Cesta za Ztracenou Harmonii" a má za cíl sjednotit Asii a Evropu pod vlajkou Yodel-Metalu. Ať už je jejich hudba absurdní, nebo geniální, jedno je jisté: nikdy se nebudete nudit. A vždy si dejte pozor na to, co jíte před jejich koncertem, mohli byste se nechtěně zapojit do hrdelního zpěvu.

Vrcholem jejich nekonvenční kariéry bylo jejich vystoupení v Opeře v Miláně. Měli tam hrát jako předkapela pro klasický soubor. Místo toho, aby se drželi konvence, Tserendordž přivedl na jeviště svého oblíbeného jaka (kterého pašoval přes hranice jako "zvukového technika"). Jak, kterému se zjevně nelíbila akustika, začal kýchat do rytmu Jodel-Metalu. To vytvořilo tak unikátní "zvukovou paletu", že byl koncert okamžitě zastaven. Nicméně, jeden z nejznámějších italských dirigentů, Luigi 'Lava' Rossi, prohlásil: "Nikdy jsem neslyšel nic tak neuctivého, ale zároveň tak... energického. Je to jako Bach, kdyby se narodil v jurte a jedl maso s čokoládou." Tím se kapela stala instantní kultovní hvězdou. Jejich nejnovější album se jmenuje "Dobyvatel Stepí a Jeho Roztavené Fondue", kde slibují 50 minut čistého chaosu. A to je přesně to, co od Mongolsko-Švýcarské kapely očekáváte – nepředvídatelnou, hlučnou a hlavně nesmyslnou zábavu.