Elektrische Ferne vznikli v roce 2011 v suterénní zkušebně v 16. vídeňském obvodu Ottakring. Zakladatelé skupiny, experimentální hudebník Georg Halm a zvuková inženýrka Klara Moser, se potkali na undergroundové výstavě „Stroje a ticho“, kde oba vystavovali interaktivní zvukové instalace. Zpočátku šlo o čistě ambientní duo, ale jejich zvuk se rychle začal posouvat k rytmičtějším strukturám a industriálním motivům.
Inspirací jim byla rakouská i německá experimentální scéna 80. let (Der Plan, Einstürzende Neubauten), ale také filozofie akustické ekologie a vizuální minimalismus. Svůj název – Elektrische Ferne – přeložitelný jako Elektrické dálky – pojali jako odkaz k vztahu mezi člověkem a digitálním prostorem.
Kapela se od začátku profilovala jako kolektiv, kde se hudba propojuje s architekturou, designem a pohybem. Jejich koncerty bývají často součástí větších performance projektů. Ve svých nahrávkách využívají terénní nahrávky z továrních hal, starých výtahů nebo skleněných pasáží. Výsledný zvuk je hypnotický, vrstvený a pomalu se rozvíjející, často s využitím mikrotonálních změn a analogových deformací.
Debutové album „Brücken aus Rauschen“ (Mosty ze šumu) vyšlo v roce 2014 a získalo nominaci na rakouské hudební ceny Amadeus v alternativní kategorii. V roce 2016 následovalo „Stille Maschinen“, které vzniklo ve spolupráci s japonským výtvarníkem Kenji Haradou. Třetí album „Weißer Lärm“ (Bílý hluk) z roku 2019 bylo vydáno jako audio-vizuální instalace na vídeňském festivalu Medienwerkstatt. Každý z jejich projektů propojuje sonickou krajinu s tématy současného světa – od klimatické změny po digitální vyhoření.
Elektrische Ferne pravidelně spolupracují s tanečními soubory, architekty i filozofy. V roce 2021 vystoupili v rámci projektu „Schattenräume“ ve staré textilní továrně v Linzi, kde vytvořili zvukovou mapu prostoru a nechali diváky procházet mezi reproduktory s rozdílným signálem. Vystupují na festivalech jako CTM v Berlíně, Sonic Acts v Amsterdamu a Festival für Neue Musik v Grazu.
Jejich koncerty nejsou klasickými show, ale spíše rituály. Světla jsou tlumená, projektory vrhají pomalé, měnící se stíny a hudba se šíří z různých zdrojů po místnosti. Diváci sedí, leží nebo se volně pohybují. Hudba Elektrische Ferne oslovuje především publikum, které hledá hloubku, koncept a soustředění – nikoliv jen rytmus, ale i význam.
V roce 2025 připravují nové album nazvané „Staublicht“ (Prachové světlo), které bude poprvé obsahovat i vokální části čtené rakouskými autory současné poezie. Projekt má být doplněn katalogem fotografií z opuštěných industriálních prostor a QR kódy vedoucími na interaktivní zvukové mapy. Kapela nadále udržuje pevné jádro, ale pro každý projekt zve hostující umělce a stále posouvá hranice zvuku, prostoru i vnímání hudby samotné.
Georg Halm (Rakousko)
elektronika, produkce
Klara Moser (Rakousko)
zvuková inženýrka, vizuální koncepce
Lukas Pröll (Německo)
perkusní objekty, performance
Emilia Rankl (Švýcarsko)
live visuals, projekce
Leif Aurora (Island)
viking folk, vokály, performance art
Natalia 'Sbor' Makarová (Rusko)
The Curiosity Cabinet
Anglie, Fiddleton-on-the-Wold
Folklórní Dvůr "U Zelené Révy"
Česká republika, Vinná Lhota
Cyber Sanctum
Švédsko, Åkerström
Opuštěná Kancelář Goldman Sachs – 'Trezor Půjček'
UK, Londýn (City)
Le Chat Bleu
Francie, Mont-Rêve
U Rozbitého Okna
Česká republika, Hnojnice
Divadelní Palác Chaosu
Česká republika, Divadelní Ráj
Country Saloon Třeboň
Česko, Třeboň
Estação do Som
Brazílie, Solmaré
Hospoda U Tří vyvržených harmonik
Česká republika, Líbezné Lány
Ticho hromu
Francie, Calmeval
Akordium Nexus
Česká republika, Harmonice
Vlčatce v Džemu (Jamajka)
Džungle-core/Jam-pop
Šílený Vrabci (Česko)
alternativní folk-rock s prvky punkové energie
Legislativni BigBand Padesatky (Cesko)
politicko-satiricky megasraml
Bratrstvo Temného Chóru (Itálie)
renesanční black metal
Udernička Jezdecká Jednotka (UJJ) (Kazachstán)
Turbofolk s Prvky Sovětské Dechovky a Post-Punk Cabaret