Hudební skupina Éterické Chiméry se zrodila v sychravém podzimu roku 2008 v průmyslovém předměstí Bergenu. Nebylo to však ve zkušebně plné plakátů rockových legend, ale v opuštěné loděnici, kde se ozvěny svářeček mísily s neutichajícím šuměním deště dopadajícího na prorezivělou plechovou střechu. Právě zde se setkali zakládající členové – textař a zpěvák Kjetil Vinterhagen a multiinstrumentalista a skladatel Lars Fjeldstad. Kjetil, student filozofie a literatury, fascinovaný severskou mytologií a existenciálními otázkami, a Lars, bývalý inženýr, který opustil svět přesných výpočtů, aby hledal harmonii v disonanci, našli společnou řeč v touze vytvořit něco, co by přesahovalo běžné hudební žánry. Jejich prvotní tvorba byla syrová, plná industriálních samplů, těžkých kytarových riffů a Kjetilova deklamujícího vokálu, který spíše než zpíval, vyprávěl temné příběhy o ztracených bozích a moderním odcizení.
První demo, nahrané na starý čtyřstopý magnetofon a nazvané „Stålets Vuggesang“ (Ocelová ukolébavka), se šířilo místní undergroundovou scénou jako zakázaný text. Zaujalo natolik, že se k dvojici brzy přidala basistka a vokalistka Ingrid Haugen, jejíž bezpražcová basa přinesla do zvuku kapely nečekanou melodičnost a hloubku. Její éterický druhý hlas vytvořil dokonalý kontrast k Vinterhagenově drsnému projevu a zrodil se tak charakteristický zvukový dualismus, který kapelu definuje dodnes. Společně začali prozkoumávat křehčí a atmosféričtější polohy, inspirované tichou majestátností norských fjordů a nekonečnými lesy. Industriální chlad byl postupně obohacen o melancholické melodie houslí a klavíru, čímž vznikl styl, který kritici později s rozpaky nazvali „Post-melancholický art-rock“.
Průlom přišel s debutovým albem „Hvor Lyset Dør“ (Kde umírá světlo) v roce 2012. Album bylo koncepčním dílem, které posluchače provedlo devíti kruhy severského podsvětí, přičemž každá skladba reprezentovala jiný aspekt ztráty a nalezení smyslu v temnotě. Zvuk byl monumentální – kytarové stěny se střídaly s tichými pasážemi hranými na akustické nástroje, jako je kantele nebo niněra, a rytmická sekce, již doplnil bubeník a perkusionista Bjørn Eide, pulzovala s mechanickou přesností i organickou živelností. Album sklidilo nadšené recenze nejen v Norsku, ale i v zahraničí, zejména v Německu a Polsku, kde si kapela vybudovala silnou fanouškovskou základnu.
Živá vystoupení Éterických Chimér se stala legendárními. Nebyly to pouhé koncerty, ale spíše rituální performance. Pódium bylo často zahaleno v mlze, osvětleno jen stroboskopy a projekcemi abstraktních vizuálů inspirovaných přírodními texturami – kůrou stromů, strukturou ledu nebo hrou světla na vodní hladině. Kapela komunikovala s publikem minimálně, nechávala promlouvat hudbu samotnou. Jejich vystoupení byla intenzivní, emocionálně vyčerpávající, ale zároveň katarzní zážitek, který si lidé pamatovali ještě dlouho poté. Říkalo se, že vidět Chiméry naživo je jako stát na útesu během bouře – děsivé, ale nepopsatelně krásné.
Po úspěchu debutu se kapela nestáhla do bezpečí opakování osvědčeného vzorce. Naopak, jejich druhé album „Glasstårnet“ (Skleněná věž) z roku 2016 bylo odvážným krokem do neznáma. Kapela na něm téměř úplně opustila metalové kořeny a ponořila se do světa elektroniky, ambientu a neoklasiky. Spolupracovali se smyčcovým kvartetem a sborem hrdelních zpěváků z Tuvy, což výslednému zvuku dodalo naprosto unikátní, globální rozměr. Texty se posunuly od mytologie k sociální kritice, reflektující křehkost moderní civilizace a digitální osamělost. Album bylo komerčně méně úspěšné než jeho předchůdce, ale upevnilo status Éterických Chimér jako nekompromisních a neustále se vyvíjejících umělců.
Následovala dlouhá odmlka, během níž se členové věnovali sólovým projektům a osobnímu životu. Zdálo se, že se chiméra rozplynula. Avšak v roce 2023 ohlásili návrat s novým albem „Ekko av en Glemt Fremtid“ (Ozvěna zapomenuté budoucnosti), které je syntézou všeho, čím si kapela prošla. Spojuje v sobě drtivou tíhu debutu s atmosférickou křehkostí a experimentální odvahou druhého alba. Je to jejich dosud nejvyzrálejší dílo, které reflektuje turbulentní dobu, v níž žijeme, ale zároveň nabízí záblesk naděje, skrytý hluboko v melancholických melodiích. Éterické Chiméry dokázaly, že i po letech jsou stále relevantní a mají co říct. Jsou živoucím důkazem, že hudba může být víc než jen zábava – může být zrcadlem duše, kronikou doby a mostem k něčemu, co nás přesahuje.
Kjetil Vinterhagen (Norsko)
Zpěv, texty, hrdelní zpěv
Lars Fjeldstad (Norsko)
Kytary, syntezátory, programování, hlavní skladatel
Ingrid Haugen (Švédsko)
Bezpražcová baskytara, violoncello, doprovodné vokály
Bjørn 'Bestien' Eide (Norsko)
Bicí, perkuse, samply
Solveig Kristiansen (Dánsko)
Klavír, klávesy, niněra, doprovodné vokály
Hans 'Termo' Krafenberg (Rakousko)
hlavní zpěv a výbušná motivace
The Solomon Islands Shaker (Šalamounovy ostrovy)
Vokály (Tribal-Punk), Kytara (s efekty)
Petra Pára (Česko)
elektrická kytara, párové efekty
Dílna pod Štítom
Slovensko, Rachnové Krivy
Orbital Disaster Lounge
Mezinárodní orbitální prostor, Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí)
El Loro Risueño
Španělsko, Alegríamar
U rybářské bašty
Česká republika, Ostrovesnice
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Stará Vyhlídka
Česká republika, Dolní Kocourkov
Hudební aréna Luminaria
Česká republika, Dolní Skalice
Kulturní stodola Na Pomezí
Česká republika, Nové Lhotice
Spodek Domu Kultury bez střechy
Česká republika, Horní Šťouchalovice
Koncertní Síň U Dokonalého Metronomu
Česká republika, Praha
U Černého Mostu
Česká republika, Praha
Železné Slúchadlo
Slovensko, Makovice nad Hronom
The Frozen Puck (Zamrzlý Puk)
Kanada, Moose Jaw Gulch (Losí Čelistní Rochnění)
Psychoakustický Ústav Pro Totální Hudební Zkázu
Česko, Debilov
Krocan na rožni (USA)
Indiánský grindcore s perkusemi z hliněných hrnců
Moravanka z Hrozenkova (Česká republika)
Česká lidová hudba
Smrtící Kladivo (Česká republika)
Dělnický Deathcore
Škarejba II. a jeho kumpáni (Česká republika)
country
Opilí Šneci (Česká republika)
hospodský punk-folk
Šmoulí Revoluce (Česko)
punk-pop s příchutí dětských písniček
Sambiliongova Avie (Slovensko)
psychedelický folk, karavan-blues, středoevropský rock
Snjór og Skuggar (Island)
ambientní post-rock s prvky severské mytologie a zvuků přírody
Sídlištní Beat (Česká republika)
electro