Hudební formace Éterické Ozvěny nevznikla v prohřáté garáži velkoměsta, ale v syrové a neúprosné kráse odlehlého fjordu na severozápadě Islandu. Píše se rok 2015. Dlouhá polární zima sevřela krajinu do ledového krunýře a donutila hrstku místních obyvatel trávit čas ve svých domovech, u praskajícího ohně a s pohledem upřeným na tančící polární záři. Právě zde, v malé komunitní knihovně plné starých ság a map, se poprvé setkali Jónína Þorsteinsdóttir, textařka a zpěvačka posedlá folklórem, a Björn Ragnarsson, zvukový inženýr, který utekl z Reykjavíku, aby nahrával zvuky tajících ledovců a větru vanoucího přes lávová pole. Spojila je nejen láska k drsné přírodě, ale i frustrace z přesycené a předvídatelné hudební scény. Chtěli tvořit hudbu, která by zněla jako jejich domov – majestátně, melancholicky, nepředvídatelně a plnou skrytých sil.
První zkoušky probíhaly v opuštěné rybářské boudě, kde jedinými posluchači byly křičící rackové a hučící příboj. Björn přinesl své syntezátory a nahrávky terénních zvuků – praskání ledu, zpěv velryb, šumění geotermálních pramenů. Jónína k tomu přidala svůj éterický, téměř nadpozemský vokál a hru na starobylý nástroj, který zdědila po své prababičce – ledovcovou citeru, jejíž struny prý byly kdysi vyrobeny ze sobích šlach. Jejich prvotní tvorba byla spíše sérií zvukových koláží a improvizací. Nehledali refrény ani jasné struktury. Hledali atmosféru. Hledali zvuk, který by dokázal posluchače přenést doprostřed islandské pustiny, aby na vlastní kůži pocítil její samotu i ohromující krásu. První demo, které nahráli na starý kazetový magnetofon a pojmenovali „Hljóð úr Einveru“ (Zvuky ze Samoty), se stalo lokální legendou, kterou si lidé přehrávali v místním baru.
Klíčovým momentem pro kapelu bylo připojení dalších dvou členů. Gunnar Pálsson, bubeník s citem pro geologické rytmy, který namísto klasické bicí soupravy často používal kameny, dřeva a kovové desky, dodal jejich hudbě potřebnou dynamiku a zemitost. Krátce po něm se přidala dánská cellistka Freja Larsen, která na Islandu studovala tradiční hudbu. Její melancholické a táhlé smyčcové linky se staly duší kapely a vytvořily dokonalý protipól k Björnovým elektronickým texturám. V této čtyřčlenné sestavě se zvuk Éterických Ozvěn definitivně zformoval. Jejich hudba byla jako příliv a odliv – tiché, ambientní pasáže se střídaly s ohlušujícími post-rockovými explozemi, kde se kytarové stěny tříštily o Gunnarovy nekompromisní rytmy a vše propojoval Jónínin teskný zpěv a Frejino violoncello.
Jejich první oficiální album, „Norðurljós yfir Svartifoss“ (Polární záře nad Svartifossem), vydané v roce 2018 u malého reykjavického labelu, způsobilo na mezinárodní alternativní scéně doslova šok. Kritici nešetřili chválou a popisovali jejich hudbu jako „Sigur Rós na steroidech“ nebo „zvukovou krajinomalbu pro 21. století“. Kapela se vydala na první evropské turné, kde si rychle získala pověst magického koncertního zážitku. Jejich vystoupení nebyla pouhým koncertem, ale spíše rituálem. Často hráli v polotmě, doprovázeni pouze projekcemi záběrů islandské přírody, které natáčel jejich pátý, neoficiální člen, japonský vizuální umělec Kenji Tanaka. Publikum bylo uchváceno silou a emocemi, které z pódia sálaly.
Éterické Ozvěny se nikdy nestaly kapelou pro masy a ani o to neusilovaly. Jejich hudba zůstává náročná a vyžaduje soustředěného posluchače. Jádrem jejich filozofie je hluboké spojení s přírodou a čím dál silnější environmentální poselství. Jejich texty, často zpívané ve staré islandštině, vyprávějí příběhy o mizejících ledovcích, znečištěných oceánech a ztrátě spojení člověka s planetou. Pro nahrávání svého posledního alba „Vetrarsár“ (Zimní jizva) se kapela uchýlila na několik týdnů do opuštěného majáku na nejzápadnějším cípu Evropy. Album je temnější a syrovější než jejich předchozí tvorba a odráží jejich rostoucí obavy o osud světa. Zvuky bouřícího oceánu a skřípění stárnoucího majáku se staly integrální součástí nahrávky.
Dnes jsou Éterické Ozvěny globálním fenoménem na alternativní scéně. Vyprodávají sály od Tokia po Los Angeles, ale stále se drží svých kořenů. Odmítají velké komerční festivaly a raději si vybírají unikátní místa pro svá vystoupení – kostely, industriální haly nebo přírodní amfiteátry. Zůstávají záhadní, poskytují minimum rozhovorů a nechávají za sebe mluvit svou hudbu. Hudbu, která je stejně drsná, krásná a nezapomenutelná jako země, z níž vzešla.
Jónína 'Jóna' Þorsteinsdóttir (Island)
Hlavní zpěv, texty, ledovcová citera, klávesy
Björn Ragnarsson (Island)
Atmosférické kytary, sound design, syntezátory, terénní nahrávky
Gunnar Pálsson (Island)
Bicí, perkuse, rytmické textury
Freja Larsen (Dánsko)
Violoncello, syntezátorová basa, doprovodné vokály
Kenji Tanaka (Japonsko)
Vizuální umělec, live projekce, scénografie
Tereza Janíková (Slovensko)
zpěv, cimbál
Helena Svobodová (Česká republika)
Zpěv, perkuse
Eleni "Sirtaki" Papadopoulos (Řecko)
Buzuki, Píšťala (tradiční), Zpěv (žalostné balady o cenách olivového oleje)
Li Wei (Čína)
erhu, pipa, guzheng
Gigi "Romantický" Martini (Itálie)
Mandolína (hraje jen o jídle), zpěv (o lásce)
The Lithuanian Lioness (Litva)
Vokály (Pop-Punk), Kytara (s efekty)
Dr. Mateo Alvarez (Mexiko)
marimba
The Austrian Yodeler (Rakousko)
Akordeon (elektrický), Jódlování
Purpurové Katakomby U Moudrého Oltáře
České země, Mnišská Opilost u Vltavy
Rippling Glitch
Japonsko, Džunkjú
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Kovbojská Stodola
Česká republika, Kamenolhotí
The Rusty Spur Saloon
USA, Dust Devil Creek, Texas
Warpová díra U Máni
Česká republika, Děrholec
Hvězdná Legislativní Síň
Švýcarsko, Bergtalheim
Noční Rezonance
Česká republika, Stínovice
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
Opilí Šneci (Česká republika)
hospodský punk-folk
Folková Pohoda (Česká republika)
folk
Šalina Boys (Česká republika)
Brněnské Pogo-Punk s dechovkou a rapem
Alpský Obvod (Švýcarsko)
sýro-folktronika
The Sovereign Sparkles (Suverénní Třpytky) (Mobilní palác z křišťálu (cestující po světě))
Global Glitz & Glam Trauma Comedy – Veselá, energická fúze kabaretu, stand-upu a muzikálu. Hlavním tématem je sebeironie, třpytky a naprosto absurdní osobní i profesní selhání.
Samurajové z Lednice (Česká republika)
Agro-Techno-Slam-Metal s vlivy moravského folklóru a japonských válečných chorálů
Cirkusová Symfonie Smíchu (mezinárodní)
cirkusová hudební extravaganza
Globální Guláš (Mezinárodní (registrováno na neutrálních vodách v kontejneru plném hummusu))
Etnofuturistický Chaos-Fúze