country a trampská muzika
oldies, rock´n´roll
rock & pop music, blues
reggae, travesti show
a klasika vesnických zábav

☰

Globální Chaos Orkestr - Stohlavá Hydra

Eklektický Polka-Grindcore-Barokní Jazz a Vše Mezi Tím

Mezinárodní (původně Lichtenštejnsko)

Vznik Globálního Chaos Orkestru (zkráceně GCO) je opředen tak hustou mlhou lží, intrik a špatně načasovaných sázek, že by to vydalo na samostatnou desetidílnou telenovelu. Původně se jednalo o projekt dvou podivínů: lichtenštejnského bankéře na útěku před daňovým úřadem, Ernsta "Tlustého" Schmutzliho, a estonské operní pěvkyně, která ztratila hlas na karaoke večírku ve Vatikánu, Meeli "Křičící" Tamm. Setkali se v únoru roku 1987 v zatuchlé pivnici v Ankaře, kde se Ernst snažil prodat staré ponožky jako "historické relikvie" a Meeli se snažila přesvědčit místního kuchaře, že její krk dokáže vyloudit tóny vyšší než praskající sklo. Spojil je společný sen: vytvořit hudbu, kterou by nikdo nechtěl, ale která by byla tak neodbytná, že by ji musel poslouchat celý svět.

První inkarnace GCO, tehdy ještě pod názvem "Tři Akordy a Pravděpodobně Lež", měla jen tři členy. Třetím byl japonský mistr origami a hráč na bicí, Hiroshi "Papírový" Tanaka, který do soupravy bicích používal pouze rýžový papír a bambusové hůlky, což vedlo k jedinému, ale o to zásadnějšímu problému: jeho bicí souprava se rozpadala při každém prudším kýchnutí, natož při grindcorových blast-beatech. Ernst Schmutzli, jakožto hlavní skladatel, přišel s revolučním nápadem: kombinovat tradiční lichtenštejnskou dechovku s polskou lidovou polkou, a to všeto proložit náhodnými prvky z barokních fug a death metalových riffů. Výsledek byl, mírně řečeno, chaotický. Jejich první koncert skončil předčasně, když diváci místo tance začali hledat nejbližší úkryt před zvukovým terorem.

Zásadní zlom nastal, když se kapela rozrostla o dalších 97 členů (včetně jednoho, který byl přijat omylem, protože si myslel, že jde o konkurz do místního pěveckého sboru). Mezi novými posilami byl například bývalý ruský astronaut, který hrál na theremin, irská chovatelka ovcí, která ovládala dudy a basovou kytaru zároveň, a pákistánský specialista na šachy, který používal šachové figurky k rytmickému bouchání do tympánů. Tato globální expanze přinesla i změnu názvu na honosnější Globální Chaos Orkestr. Jejich hudba se stala neuchopitelnou – v jedné minutě slyšíte sladkou melodii z cembala, kterou vzápětí přeruší skotská polnice a growling v mongolštině. Kritici byli zmateni a fanoušci neexistovali, ale GCO si vydobyli pověst největšího a nejhůře definovatelného hudebního tělesa na Zemi.

Jejich největší hity? Nikdo neví, protože každá píseň měla tolik částí, že se posluchači ztratili v prvních 30 sekundách. Skladba "Polka pro Džingischána v Ruském Lese" je legendární pro svou délku 47 minut a pro to, že v ní střídavě hrají všichni členové najednou a pak nikdo. Album "Velký Třesk Polky" se stalo ikonickým, když bylo omylem nominováno na Grammy v kategorii Dětská Ukolébavka. Kapela sice cenu nevyhrála, ale na ceremoniálu předvedla tak divokou a neplánovanou improvizaci, že jeden z kameramanů utrpěl sluchovou halucinaci a začal si myslet, že je banán.

Finanční stránka věci je také poněkud... nestabilní. Vzhledem k tomu, že kapela má sto členů a každý má jinou dietu (od veganského sushi po syrovou velrybí tuk), jsou náklady na turné astronomické. Jejich cestování je logistická noční můra. Místo autobusu používají starou ruskou ponorku, kterou pronajali od pochybné obchodní organizace a kterou řídí slepý skotský námořník. Často se stává, že dorazí na kontinent, kde nemají hrát, a že jejich nástroje (včetně obřího kachního pískátka a sady zvonů z tibetského kláštera) jsou zadrženy na hranicích kvůli "podezření z nelegálního šíření zvuku".

Celá dynamika kapely je založena na principu řízeného zmatku. Každý ze 100 členů hraje přesně to, co chce, a to co nejhlasitěji. Například, když se polovina kapely snaží hrát tichou renesanční sonátu, zbylých padesát začne spontánně a synchronizovaně řezat pilou do starého klavíru. Tento "Stohlavý Systém" je to, co dělá GCO tak jedinečným. V zákulisí vládne přísná hierarchie: Ernst je samozvaný diktátor, Meeli je chaotická múza a Hiroshi je tichý pozorovatel, který pečlivě zaznamenává, kolik papíru se rozpadlo během zkoušky. Ostatní členové jsou rozděleni do 98 podskupin na základě abecedního pořadí jejich oblíbeného sýra, což je jediný způsob, jak udržet alespoň zdání pořádku. A ano, na turné s nimi cestuje 100 lidí, plus ponorka, dvě tuny pirohů (od Olgy) a náhradní zásoba rýžového papíru. Jsou nejhorší kapela na světě, a proto jsou nejlepší.