Vznik skupiny **Globální Guláš** je obestřen tak hustou mlhou byrokracie, mezinárodních incidentů a kulinářských nedorozumění, že by se z ní dalo postavit středně velké wellness centrum. Kapela, původně zamýšlená jako terapeutický projekt pro ředitele OSN, kteří si po letech summitů potřebovali vybít frustraci na exotických nástrojích, se rychle zvrhla v hudební tsunami, která nerespektuje hranice, notové osnovy, ani zdravý rozum. Jejich debutové album, "Víza a Všechny Ostatní Přílohy", bylo nahráno během 72hodinového nonstop zasedání na palubě ruské rybářské lodi, která omylem zakotvila u pobřeží Zanzibaru. Zvuk desky je proto unikátní: kombinuje sibiřský hrdelní zpěv, tóny tradičního irského bodhránu, které hrají švýcarský bankéř v exilu, a beaty generované vibracemi z hromadné korespondence o neuhrazených pokutách za parkování. Kritici byli rozděleni. Jedna recenze ve vlivném lucemburském časopisu prohlásila: "Je to jako poslouchat, jak se 100 diplomatů hádá v prádelně plné rozladěných dud a etiopských kytar. Zásadní!" Jiný, méně tolerantní recenzent, pouze napsal: "Prosím, zavolejte policii."
Vedoucí kapely, excentrický Rakušan, který si říká Herr Keks (Pán Sušenka), je údajně synem slavného dirigenta a neúspěšné výrobkyně Sacherova dortu. Jeho vize je jednoduchá: každá píseň musí obsahovat hudební prvek z alespoň pěti různých kontinentů a jeden prvek, který byl vynalezen teprve včera v noci během rvačky o poslední plechovku kysaného zelí. Herr Keks trvá na tom, že hudba Globálního Guláše je jediným platným důkazem globálního propojení. "Kde jinde uslyšíte finské joikování o cenách nemovitostí v Tokiu, doprovázené rytmy afrického djembe hraného bývalým pilotem Formule 1?" ptal se Keks v rozhovoru, který se konal v sauně a jehož podstatnou část tvořily nesrozumitelné výkřiky a syčení.
Jejich největší hit, "Pohádka o Nesprávném Celním Prohlášení", se stal hymnou všech, kteří kdy stáli déle než dvě hodiny ve frontě na letišti. Píseň, dlouhá 42 minut a obsahující pasáž, kde hlavní roli hraje nahrávka zvuku pískajícího kávovaru a vztekem trhaného formuláře, získala cenu "Grammy za Nejlepší Zvukovou Vraždu". Následné turné bylo logistickou noční můrou. Vždyť jen celní odbavení pro 100 hudebníků (s jejich stovkami exotických a nezařaditelných nástrojů, z nichž některé vypadaly jako zbraně hromadného ničení a jiné jako zbytek kuchyňského náčiní) bylo delší než celá koncertní šňůra samotná. Vzpomeňme na incident v Čile, kde se ukázalo, že indický sitár byl ve skutečnosti ilegálně propašovaná maketa sošky Svatého Jaga, nebo na skandál v Austrálii, kde polovina kapely byla zadržena, protože si celníci spletli mongolskou morin khuur (koňskou hlavu) s kusem ohroženého druhu australského vačnatce. Koncerty Globálního Guláše jsou legendární. Ne proto, že by byli hudebně bezchybní (to ani náhodou), ale proto, že se vždy něco strašně a zábavně pokazí. Během vystoupení v New Yorku se čínský hráč na erhu a švédský hráč na niněru náhodou zasekli v rotujícím pódiu a zbytek kapely musel improvizovat celou hodinu písně o tom, jak je těžké být uvězněn v kolotoči slávy a dřeva. Publikum šílelo a kritika mluvila o "dadaistickém mistrovském díle spontánní rezonance".
Filozofie kapely je hluboká asi jako talíř na pizzu: "Všichni jsme jeden velký guláš, a čím víc tam dáte ingrediencí, tím víc to chutná – i když to pak musíte hodně zapít." Kapela má dokonce svou vlastní diplomatickou imunitu, kterou si vybojovali tím, že na setkání G20 zahráli tak hlasitě a disharmonicky, že všichni státníci raději podepsali dohodu o jejich neomezeném průjezdu, jen aby už utichli. Jejich další projekt? Nahrát album ve vesmíru, kde by zvukové vlny nemohly nikoho obtěžovat – alespoň ne na Zemi. Spekuluje se, že album bude obsahovat pouze ticho, které bude na desce prodáváno jako "Kosmické prázdno, obohacené o vibrace ze strachu z nekonečna". Globální Guláš je prostě víc než kapela; je to mezinárodní incident, který se dá poslouchat. A nikdy nevíte, jestli vám po něm nezůstanou celní poplatky.
Jedním z klíčových aspektů jejich neotřesitelného úspěchu je právě ta neustálá rotace a přítomnost oněch sta umělců. Každý koncert je jiný, protože se na něj dostane jen ta část kapely, která zrovna nemá zpoždění letu, není v karanténě kvůli exotické nemoci, nebo nebyla zadržena za pašování kaktusů. To dává jejich hudbě neopakovatelnou spontánnost – nikdo, ani Herr Keks, netuší, kdo vlastně ten večer bude hrát a na co. Například v Londýně, když se na koncert nedostavil bubeník z Uruguaye, byl rychle nahrazen místním instalatérem, který měl v autě jen staré záchodové zvony a kýbl plný šroubů. Instalér, pan Nigel, odehrál svůj set s takovou vášní, že jeho "Sólo na Záchodový Zvon" se stalo neočekávaným vrcholem večera a pan Nigel si odnesl smlouvu na pět alb a roční zásobu piva. Je jasné, že Globální Guláš nehraje hudbu, oni hrají hazard. A svět to miluje. Kdo by nechtěl vidět, jak se řecký hráč na buzuki snaží hrát reggae, zatímco se argentinský virtuos na bandoneon snaží zpívat operu o peruánské bramboře?
Herr Keks (Hans-Ulrich Knusprig) (Rakousko)
Vedoucí kapely, dirigent, theremin, kávovar (hlavní sóla)
Aisha "Rytmus" Al-Fajr (Maroko)
Djembe, Bonga, Mluvící buben (talking drum), Koření a perkusivní nástroje z kuchyně
Sergej "Basák" Volkov (Rusko)
Baskytara (7-strunná, s motivem medvěda), Balalajka, Hrdelní zpěv
Chun-Li "Píšťalka" Zhang (Čína)
Erhu (dvoustrunná čínská housle), Xiao (bambusová flétna), Mistr bojových umění (nepovinné), Elektronické smyčky
Guillermo "Klobouk" Sánchez (Mexiko)
Trumpeta, Vihuela, Mariachi zpěv (příležitostně), Emoční podpora pro baskytaristu
Oluwasegun "Groove" Adebayo (Nigérie)
Saxofon (tenor), Kytara (Afrobeat), Vokály (Yoruba), Filozofické úvahy
Eleni "Sirtaki" Papadopoulos (Řecko)
Buzuki, Píšťala (tradiční), Zpěv (žalostné balady o cenách olivového oleje)
Kenji "Zen" Tanaka (Japonsko)
Koto (japonská citera), Shinobue (bambusová flétna), Zenové meditace
Satu "Polární" Koskinen (Finsko)
Joik (sámský zpěv), Kantele (finská citera), Zpěv o sněhu a tichu
Pavel "Dřevák" Novotný (Česko)
Cimbál, Mandolína, Zpěv o pivu a byrokracii
Sofia "Tango" Rossi (Argentina)
Bandoneon, Kytara, Zpěv (melancholické tango a milonga), Tanec
Seamus "Švihák" O'Connell (Irsko)
Bodhrán (irský buben), Tin Whistle (irská píšťala), Zpěv (irské balady o opilosti a hrdinství)
Marta "Rychlost" Kovács (Maďarsko)
Cimbál (koncertní), Housle (cikánský styl), Zpěv (maďarské písně o paprice a dunaji)
Rajiv "Sitar" Sharma (Indie)
Sitar, Tabla (Indické bubny), Zpěv (Raga a Bollywood)
Giovanni "Romance" Esposito (Itálie)
Mandolína, Akordeon, Zpěv (Neapolské balady, Opera), Kuchař
Ursula "Univerzita" Upton (Spojené království)
Pavla Svobodová (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plastu
Opuštěná Montážní Hala 'Terminál 404'
Čína, Shenzhen
Coração da Selva
Brazílie, Mata Branca
Rybářská Bašta 'U Tří Lip'
Česká republika, Rybníček (fiktivní)
Alpenglocken Saal
Rakousko, Felsenbruck
U Zlatého Krtince
Česká republika, Dolní Výhybkov
Vídeňská Řeznická Škola – 'Pod Řízkovým Stropem'
Rakousko, Vídeň
The Glitter Grotto (Třpytivá Jeskyně)
Austrálie, Sparkleville (Město Záře)
U Starého Kotle
Česko, Hvozdín
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
El Loro Risueño
Španělsko, Alegríamar
Londýnský Symfonický Útok na Blockchain (Spojené království)
Finanční Symfonický Noise / Kryptografický Post-Minimalismus
Luna Sangrienta (Španělsko)
flamenco metal
Banánoví Jednorožci (Česká republika)
psychedelický folk-pop s dechovkovými prvky
Sanctus Decibel (Francie)
gregoriánský grindcore
Jihočeské Pouto (Česká republika)
Velká česká country, folk a bluegrassová skupina s orchestrálními prvky