Kapela Japonská dechovka vznikla v roce 1998 v malém městečku poblíž Osaky, kde skupina studentů z hudební akademie přišla na to, že k tradičním bambusovým flétnám shakuhachi a dřevěným bubnům taiko by mohl skvěle ladit i sousedův starý klarinet, který po letech našli na půdě. A tak se zrodil nečekaný žánrový experiment: dechovka, která dýchá sakurou, ale tančí jako karaoke večírek po třetí skleničce saké.
Jejich první album "Fukuši-mažoretky" se stalo lokálním hitem, zejména díky skladbě "Taiko Polka", ve které hostoval i slavný hráč na flétnu Nobuo Yamaji, známý svými výstupy ve vlaku metra, kde prý občas zapomněl vystoupit, když improvizace trvala déle než čtyři stanice. Kapela začala být populární nejen mezi studenty, ale i mezi starší generací, která si nostalgicky vzpomínala na staré časy, kdy dechovka zněla z každého tržiště.
V roce 2005 se vydali na turné po Evropě a skončili až v Plzni, kde si je místní pivovar spletl s českým folklorním souborem a pozval je na Slavnosti piva. Publikum sice nerozumělo ani slovu, ale když se rozezvučely bambusové trumpety a na pódium vyběhl tanečník s bubnem v ruce a s maskou kapra koi, všichni tleskali do rytmu a do půl hodiny nikomu nevadilo, že hrají japonskou verzi "Škoda lásky".
Japonská dechovka se od té doby stala fenoménem — spojují kultury, hrají na festivalech, v chrámech i na svatbách sumo zápasníků. Jejich nejnovější projekt "Samurajské valčíky" prý spojuje tradiční tón flétny s elektronickým basem a příběhem o roninovi, který hledá svůj klarinetový smysl života. A jak říká kapelník Haruto Ikei: "Na dechovku není nikdy pozdě, zvlášť když máš dost kyslíku."
Haruto Ikei (Japonsko)
kapelník, klarinet
Miyu Tanaka (Japonsko)
zpěv a flétna shakuhachi
Takeshi Nomura (Japonsko)
buben taiko
Sora Watanabe (Japonsko)
trombon
Kenji Kobayashi (Japonsko)
saxofon
Aiko Fujimoto (Japonsko)
trumpeta
Daichi Nakamura (Japonsko)
basa
Yui Sakamoto (Japonsko)
zpěv a perkusní doprovod
Peter 'Kyselé Okurky' White (Polsko)
Elektrická kytara
Evženie "Housenka" Hrabětová (Slovensko)
Příčná flétna (se třemi klapkami navíc), Vokalista (šepot a jódlování)
Diva Neapol (Itálie)
Soprán (operní), Mandolína
Slávek Rychlík (Česká republika)
banjo, adaptivní pruhový riff
The Fijian Fury (Fidži)
Vokály (Tribal-Punk), Bicí (s efekty)
Karel Fígl (Česká republika)
křupavé housle z kartonu
Tereza Kučerová (Česká republika)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Michal Dvořák (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plechovek
Zářivý označník
Česká republika, Kladenský Kolotoč
Granule Bar
Itálie, Pampeliška
The Sunken Chapel
Norsko, Lyshavn
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Neonové Ložnice
Česká republika, Horní Mlynov
Dvorek Stage
Česká republika, Brno
Na Skanzenu
Česká republika, Nové Pasečany
The Rust Bucket Roller Rink (Rezavá bruslařská dráha)
Detroit, USA, Mobilní autodílna
Kulturní dům Na Voltě
Česká republika, Březnice
Splachovna pod Hniličkou
Česká republika, Kalová Lhota
Bläserhalle Silberthal
Rakousko, Silberthal
Pavoučí Struny (Polsko)
retro-folk s příměsí zaprášeného blues
Dětský Šraml Zkázy (Česká republika)
senilní folk-punk s prvky školní besídky
Ferencovo Florenc (Česká republika)
undergroundový šraml, česko-maďarský folk-punk
Edelweiss Khan's Horny Yaks (Mongolsko/Švýcarsko)
Nomádský Yodel-Metal s cimbálem
Kdyžtak zahrajem znovu (Česká republika)
agro-folk rock se sklony k popové improvizaci
Delta Dissonance (Mezinárodní)
Blues-barokní-orchestr
Sylvan Requiem (Island)
Folkový Post-Metal
Zmrzlé Jiskry (Slovensko)
Alternativní elektronika s prvky folklóru
Píšťala z Krysí Díry (Slovensko)
Industriální Blues-Hop se Zvuky Vlhkého Sklepa
The Quantum Anomaly (Kvantová Anomálie) (Neutrální zóna (Antarktida))
Universal Genre Collapse – 30 žánrů v jedné sekundě. Fúze od tradičního mongolského hrdelního zpěvu, přes švédský Death Metal, až po brazilskou Sambu a finský Disco-Polka-Grindcore. Absolutní hudební chaos.