Tak se hezky posaďte, caparti, a nechte dědka vyprávět. Jo, Jednooký Jack, to jsem já. K tý pásce přes oko se dostanem, buďte trpěliví. Naše kapela, ta původní, se dala dohromady někdy na začátku sedmdesátejch let. Byli jsme mladí, plní ohně a levný pálenky. Hráli jsme po všech těch zaplivanejch dírách od Texasu po Tennessee. Naše hudba? No, byla to kronika našich životů. O holkách, co vám zlomily srdce, o náklaďácích, co se porouchaly uprostřed ničeho, a o tom, že svoboda chutná nejlíp s pořádnou kocovinou. Měli jsme i jeden menší hit, jmenovalo se to „Whiskey mi šeptá tvoje jméno“. Hráli to v rádiu asi tejden, než to zakázali, že prej to nabádá k alkoholismu. Cha! Jako by k tomu lidi potřebovali písničku!
Jenže sláva je potvora vrtkavá, víte? Jednoho dne hrajete pro plnej sál a druhej den hrajete leda tak švábům pod pultem. Kapela se rozpadla, jak to tak bejvá. Hádky, peníze, ženský... klasika. Já si tu pásku přes oko vysloužil v jedný rvačce v baru v Arkansasu kvůli jedný zrzce a falešnýmu pokerovýmu hráči. A pak... pak bylo ticho. Na dlouhý, zatraceně dlouhý roky.
Pověsil jsem svoji starou omlácenou kytaru Betsy na hřebík a začal spravovat traktory. Oženil jsem se, měl děti, pak vnoučata... žil jsem normální život. Ale to srdce, to moje splašený srdce, to nikdy nepřestalo bít v tom starým country rytmu. Každej večer jsem si sednul na verandu, nalil si bourbon a v hlavě mi hrály všechny ty písničky, co jsem nikdy nenahrál. Občas jsem Betsy sundal ze zdi, přejel po zaprášenejch strunách a zazpíval si pro radost. Zpíval jsem o tom, jaký to je mít v rukách mozoly a v duši klid. Myslel jsem, že takhle to už doklepu až do konce.
A pak se stalo něco, čemu dodneska nerozumím. Moje vnučka, taková ta holka, co má pořád v ruce tu placatou krabičku, nahrála, jak si na verandě zpívám jednu svoji starou baladu. A dala to na ten jejich... jak se to... interplet. Nebo tak nějak. A teď se podržte! Ta písnička, nahrávka stará, chrčivá, se nějakým zázrakem začala šířit. Mladý lidi, co nikdy neslyšeli o Waylonu Jenningsovi, mi najednou psali, že prej je to 'autentický'. Že je to 'ze života'. Jako by objevili Ameriku! Za pár tejdnů mi u dveří stál mladej kluk s kytarou, co vypadala dražší než můj barák. Jmenoval se Billy Ray a řekl mi, že na mý muzice vyrostl a že musíme dát kapelu znova dohromady. Já se mu vysmál. Dědek jako já a hrát rock'n'roll? Ale ten kluk měl v očích oheň, kterej jsem znal. Ten samej, co jsem tam míval já. Tak jsem si řekl, do prkýnka, co můžu ztratit? Zavolal jsem starýmu parťákovi Joeovi, přibrali jsme Billyho, našli novou basu v rukou mý starý lásky Sue-Ellen a jednoho potrhlýho profesora s banjem. A to moje splašený srdce se rozběhlo na plný obrátky. Zníme jinak, hlasitějc, drsnějc, ale ty příběhy... ty jsou pořád stejný. Jen je teď vyprávím s novou jiskrou. A víte co? Je to zatraceně dobrý!
'Jednooký Jack' Callahan (USA)
Zpěv, ošlehaná akustická kytara, příběhy ze života
'Smokin'' Joe McCoy (USA)
Pedal steel kytara, melancholie v lahvi od whiskey
'Mladá Puška' Billy Ray Thompson (USA)
Elektrická kytara, telecasterové blesky, mladická energie
Sue-Ellen 'Máma Medvědice' O'Connell (USA)
Basová kytara, pevný rytmus, mateřská přísnost
'Doktor' Beau Carter (USA)
Banjo, mandolína, občasné housle
Chen "Lesní" Li (Vietnam)
Sáo (hraje jen o lese), zvuky zvířat
Ms. Diana "Dluh" Miller (USA)
Kytara VI (Rozbitá), Dluhový Pád
Anna 'Anča' Dvořáková (Česko)
elektrické banjo, baskytara, doprovodný zpěv
Cirkusový Sál U Smíchu
Česká republika, Šaškovice
Štamgastova Šopa
Česká republika, Mechobrod nad Lítavkou
Das Leuchtenwerk
Rakousko, Eichenstadt
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Zasedací Místnost ECB – 'Dlouhý Úvěrový Cyklus'
Německo, Frankfurt nad Mohanem
Koncertní Bunkr U Švába
Německo, Schwarzenau am Teufelsbach
Psychoakustický Ústav Pro Totální Hudební Zkázu
Česko, Debilov
Vaikusekapp
Estonsko, Luunjaäärne
Megapalác Kosmického Šílenství
Česká republika, Megalopolis Galaxia
Coração da Selva
Brazílie, Mata Branca
Klub Ztracených Duší
Německo, Hintertupfing
Shadow Sound Club
Finsko, Kaarnavirta
The Multiverse Ensemble (Multi-vesmírný Soubor) (Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí))
Pan-Galactic Maximalism – 50 protichůdných žánrů v jediném okamžiku. Kolaps veškeré hudby do jednoho, teoreticky dokonalého, ale chaotického zvuku.
Krvavý měsíc (Česko)
alternativní metal s prvky folkloru
Exkrementální Dimenze (Česká republika)
psycho-seniorní tele-noise s příměsí vývar-folku
Zběsilá šiška (Slovensko)
psychedelický techno-folk se smrkovou vibrací
Kdyžtak zahrajem znovu (Česká republika)
agro-folk rock se sklony k popové improvizaci
Sanctus Decibel (Francie)
gregoriánský grindcore
Sylvan Requiem (Island)
Folkový Post-Metal