V roce 2000, v malebných zákoutích jižních Čech, v obci Hluboká nad Vltavou (fiktivní, ale typická jihočeská obec s bohatou historií), se začala psát historie hudební skupiny 'Jihočeské Pouto'. V době, kdy se hudební scéna rychle globalizovala, oni se rozhodli jít cestou, která vedla zpět ke kořenům, k americké country hudbě, ovšem s výrazným českým akcentem a ambicí rozšířit zvuk na úroveň malého orchestru. Jejich hudba, směsice klasické country, folku, energického bluegrassu a jemných orchestrálních aranží, odráží drsnou i poklidnou krásu jihočeské krajiny, jejích rybníků, lesů a malebných vesnic. Založeni vizionářem a zpěvákem-kytaristou, Adamem 'Poutníkem' Svobodou, si Jihočeské Pouto rychle získalo srdce posluchačů napříč celou Českou republikou i za jejími hranicemi, kteří hledali něco monumentálního, autentického a zemitějšího než komerční hudba.
První demo, 'Tiché Hlubiny', nahrané s velkým úsilím v bývalé sokolovně a ručně distribuované na menších festivalech a trampských srazech, se šířilo ústně mezi příznivci žánru a brzy se stalo cenným sběratelským kouskem. Adamův jedinečný přístup k psaní písní, kde se drsné, příběhové texty prolínaly s chytlavými, ale zároveň komplexními melodiemi a vokály sahaly od hlubokých, vyprávěcích pasáží po sborové refrény, fascinoval a oslovoval. Bylo zřejmé, že se rodí něco nového a osvěžujícího na české hudební scéně, něco s hlubokým odkazem na klasiku, ale zároveň s vlastní identitou. Kritici tehdy psali o 'symfonii jihočeské krajiny a ducha lidové tvořivosti', což dokonale vystihovalo podstatu jejich hudby. Již v raných fázích se k Adamovi připojili první hudebníci, kteří sdíleli jeho vizi o velké kapele s plným zvukem, což bylo na tehdejší country scéně ojedinělé.
V roce 2004 se k Adamovi připojila zpěvačka a banjistka Eliška 'Zlatá Nit' Malá, jejíž melodický hlas a precizní hra na banjo dodaly kapele novou dimenzi. Eliška, známá svou schopností vytvářet složité banjové linky, které zároveň působily vzdušně a lehce, se stala neodmyslitelnou součástí kapely. S jejím příchodem se zvuk Jihočeského Pouta stal plnější a dynamičtější. Jejich první studiové album, 'Cesta Kolem Rybníka', vydané v roce 2006, katapultovalo kapelu z regionálního undergroundu do širšího celostátního povědomí. Album bylo oslavováno pro svou pohlcující atmosféru, komplexní kompozice a texty, které čerpaly inspiraci z jihočeského venkova, lidských osudů, trampských historek a lásky k přírodě. Album 'Cesta Kolem Rybníka' získalo řadu ocenění a bylo jmenováno albem roku několika prestižními hudebními magazíny v kategorii folk a country. Singly jako 'Voda šeptá' a 'Rybník na kraji světa' se staly hymnami pro celou generaci fanoušků české country.
Během následujících let se k Jihočeskému Poutu přidávali další a další členové, kteří obohacovali jejich zvuk o nejrůznější instrumenty a vokály. Postupně se skupina rozrostla na úctyhodných dvacet muzikantů, z nichž každý přinesl jedinečnou barvu do zvukové palety. Mandolinista, houslisté, klarinetista, akordeonista, hráči na dechové nástroje, perkusionisté, doprovodní vokalisté – všichni se podíleli na vytvoření monumentálního zvuku, který je pro Jihočeské Pouto typický. S každým dalším albem – 'Stopy v Blátě' (2009), 'Ozvěny Třeboňska' (2012), 'Podzimní Krajina' (2015), 'Ranní Rosa' (2018) a nejnovějším 'Barevné Hlasy' (2022) – se Jihočeské Pouto neustále vyvíjelo, aniž by ztratilo své kořeny. Jejich texty se staly ještě poetičtějšími a hlubšími, prozkoumávající témata jako je pomíjivost času, věčný koloběh přírody, lidské sounáležitosti, radosti a žal. Živé vystoupení Jihočeského Pouta jsou známá svou intenzivní atmosférou a vizuálními efekty, které přenášejí publikum do světa jihočeských zvyků a tradic. Často používají tradiční kroje z různých jihočeských regionů, světelné show imitující východ slunce nad rybníky a projekce prastarých folklórních vzorů. Kapela se objevila na největších folkových, country a world music festivalech po celém světě, od Porty po Womad Festival, a vždy zanechala nesmazatelný dojem. Jejich fanouškovská základna se rozrostla do globálních rozměrů a kapela je považována za jednu z nejvlivnějších v žánru moderní lidové a orchestrální country hudby.
Navzdory rostoucí popularitě si Jihočeské Pouto udrželo svou integritu a zůstalo věrné svým uměleckým vizím. Členové kapely stále tráví mnoho času v jihočeských vesnicích, studují lidové tradice a sbírají zapomenuté písně a příběhy. Adam 'Poutník' Svoboda často navštěvuje starší pamětníky, aby se učil nové melodie a vyprávění. Eliška 'Zlatá Nit' Malá se věnuje studiu hlasových technik a dialektů, aby mohla autenticky interpretovat lidové písně z různých regionů. Ostatní členové kapely se aktivně podílí na sběru materiálu, ať už skrze archivní výzkum nebo přímo v terénu, v kontaktu s lidmi, kteří udržují lidové umění při životě. Každý muzikant přispívá svým dílem k udržení autenticity a zároveň k inovaci zvuku. Kapela je také známá svou aktivní účastí v ochraně kulturního dědictví a šíření povědomí o kráse a rozmanitosti české lidové kultury. Často pořádají charitativní koncerty, jejichž výtěžek putuje na podporu folklórních souborů a projektů zaměřených na zachování lidových tradic. V jednom rozhovoru Adam prohlásil: 'Naše hudba je naším mostem mezi minulostí a přítomností. Chceme, aby lidé slyšeli ozvěny starých časů, cítili radost z tance a vnímali hloubku příběhů našich předků. Je naší povinností chránit a předávat dál to, co nám bylo svěřeno.' Jejich fanoušci je vnímají nejen jako hudebníky, ale i jako strážce českého dědictví a identity. Jihočeské Pouto se stalo více než jen kapelou; jsou kulturním fenoménem, který spojuje hudbu, historii a lidovou tradici v jedinečný a pohlcující zážitek.
Budoucnost Jihočeského Pouta se zdá být stejně jasná jako letní slunce nad jihočeskými rybníky. Spekuluje se o chystaném turné po Severní Americe a nahrávání nového alba, které by mělo prozkoumat ještě experimentálnější zvuky a spolupráci s folkovými umělci z jiných zemí. S jejich neustálým hledáním inovací, nekompromisním postojem a hlubokým spojením s kořeny české a moravské kultury zůstávají Jihočeské Pouto jednou z nejvíce fascinujících a vlivných kapel na současné world music scéně. Jejich odkaz se bude ozývat v polích a vesnicích ještě dlouho poté, co se poslední tón utiší, jako věčná ozvěna krásy a síly české lidové hudby.
Vliv Jihočeského Pouta na českou i mezinárodní world music scénu je nepopiratelný. Jejich unikátní přístup k žánru, kdy propojují tradiční country a folk s orchestrálními prvky a rozsáhlým obsazením, inspiroval nespočet mladých hudebníků k prozkoumávání kořenů české lidové hudby a k jejímu propojování s moderními žánry. Mnozí je považují za průkopníky 'orchestrální country', která v sobě nese jak autentičnost a hloubku, tak i svěžest a dynamiku. Jejich hudba dokázala oslovit nejen tradiční fanoušky folklóru, ale i mladší generace, které objevily krásu a sílu lidové hudby. Stali se vzorem pro mnohé, kteří se snaží oživit a modernizovat národní hudební dědictví.
Kromě hudebního vlivu, Jihočeské Pouto také přispělo k popularizaci jihočeské kultury a krajiny. Jejich texty, plné odkazů na rybníky, památky, lidové zvyky a místní řemesla, vzbudily zájem o bohaté dědictví regionu. Fanoušci z celého světa se učí o jihočeských tradicích a historii skrze jejich hudbu. Kapela se stala ambasadorem regionu, propagující jeho krásu a rozmanitost po celém světě. Jejich koncerty jsou často doprovázeny vizuálními prvky inspirovanými jihočeskou krajinou, lidovými tanci a malebnými vesnicemi, což dodává zážitku další rozměr. Jejich vystoupení nejsou jen koncertem, ale skutečným kulturním zážitkem, který diváky vtáhne do srdce jižních Čech.
Jihočeské Pouto je také známé svou angažovaností v sociálních a ekologických otázkách. Jejich písně často obsahují poselství o důležitosti komunity, respektu k předkům, ochraně přírody a nutnosti žít v souladu s životním prostředím. Jsou hlasem pro venkovské tradice a životní styl, který je v dnešní době ohrožen globalizací a urbanizací. Adam 'Poutník' Svoboda je vášnivým zastáncem kulturní diverzity a často se účastní přednášek a diskuzí o významu folklóru a trvalé udržitelnosti v moderní společnosti. Jejich texty nejsou jen uměleckým vyjádřením, ale také výzvou k akci a k uvědomění si vlastních kořenů a odpovědnosti k budoucím generacím.
Dále je třeba zmínit jejich přístup k fanouškům. Jihočeské Pouto si vždy vážilo svých posluchačů a udržuje s nimi silné pouto. Často pořádají setkání s fanoušky po koncertech, odpovídají na otázky na sociálních sítích a aktivně se zapojují do komunity. Tato otevřenost a autentičnost je jedním z důvodů, proč si získali tak loajální základnu fanoušků. Jejich vztah k fanouškům je více než jen profesionální; je to spíše rodina. Mnozí fanoušci se dokonce dobrovolně podílí na propagaci kapely, vytváří umění inspirované jejich hudbou a organizují fanouškovské srazy a víkendové výlety po Jihočeském kraji inspirované texty písní.
V neposlední řadě, Jihočeské Pouto se stalo symbolem pro ty, kteří hledají hlubší smysl v hudbě. Jejich tvorba přesahuje pouhou zábavu; je to cesta do světa lidové moudrosti, přírody a sounáležitosti. Jejich hudba je soundtrackem k lidskému hledání identity, krásy a spojení s něčím větším než jsme my sami. Jihočeské Pouto není jen kapelou, je zážitkem, filozofií a odkazem, který bude rezonovat po generace. Jejich komplexní a bohatý zvuk, autenticita a oddanost kořenům je činí výjimečnými na světové hudební scéně.
S blížícím se koncem roku 2025 se fanoušci Jihočeského Pouta po celém světě s napětím ptají na další kroky kapely. Po triumfálním turné 'Barevné Hlasy', které je zavedlo do největších koncertních sálů a na nejprestižnější festivaly po celé republice i v Evropě, se kapela stáhla do ústraní. Tato tichost vyvolala vlnu spekulací, z nichž nejčastější je ta o přípravě nového, v pořadí již sedmého studiového alba.
Zdroje blízké kapele naznačují, že Adam 'Poutník' Svoboda strávil většinu posledních měsíců v izolaci v tradiční jihočeské roubence u rybníka Rožmberk, kde hledá inspiraci a tvoří nové hudební fragmenty. Je známo, že Adamova tvůrčí metoda spočívá v hlubokém ponoření se do přírody a meditaci, což mu umožňuje nalézt nové zvukové krajiny a lyrické koncepty. Hovoří se o tom, že nové album by mohlo být ještě komplexnější a orchestrálnější než předchozí tvorba, s větším důrazem na epické balady a propojování country prvků s klasickými orchestrálními aranžemi. Někteří naznačují, že by se mohla objevit i spolupráce s dětským sborem z Třeboně a s lokálními folklórními soubory, což by dodalo albu ještě autentičtější a emotivnější rozměr.
Fanoušci spekulují, že by se album mohlo zaměřit na témata paměti, dědictví a návratu ke kořenům, s pohledem do budoucna. Jedním z názvů, které se šíří internetem jako potenciální název alba, je 'Šepot Vody, Síla Země', což by naznačovalo ponor do příběhů krajiny a jejích obyvatel, s důrazem na propojení s přírodou a tradicemi. Eliška 'Zlatá Nit' Malá byla spatřena v Praze, kde trénuje v nahrávacím studiu s neznámými hudebníky, což jen posiluje zvěsti o novém materiálu. Její vokální projevy jsou prý stále procítěnější a rozmanitější, posouvající hranice country zpěvu. Zbytek kapely, rozprostřený po celých jižních Čechách, se schází na tajných zkouškách v různých malebných místech, od historických sálů po opuštěné stodoly, kde experimentují s novými zvuky a aranžemi. Hovoří se o tom, že nahrávání bude probíhat ve speciálně upraveném studiu v historickém mlýně, aby se zachytila autentická atmosféra.
Kapela si vždy zakládala na tajemství a ráda překvapuje své fanoušky. Oficiální prohlášení o novém albu se očekává nejdříve na konci roku 2025 nebo na začátku roku 2026. Nicméně, energie a nadšení, které kolují v komunitě fanoušků Jihočeského Pouta, jsou hmatatelné. Každý náznak, každý šepot z kapely, je pečlivě analyzován a interpretován. Jedno je jisté: ať už bude nové album jakékoli, Jihočeské Pouto zaručeně dodají další mistrovské dílo, které posune hranice žánru a zanechá trvalou stopu v srdcích fanoušků po celém světě. Jejich schopnost neustále se vyvíjet a zároveň zůstat věrni své podstatě je to, co je činí skutečně jedinečnými. Očekávání jsou obrovská, a to oprávněně.
Adam 'Poutník' Svoboda (Česká republika)
Vedoucí zpěv, Akustická kytara, Skladatel, Textař, Koncepce
Eliška 'Zlatá Nit' Malá (Česká republika)
Vedoucí ženský zpěv, Banjo
Jan 'Rychlý Prsty' Novák (Česká republika)
Sólová kytara, Mandolína
Alena 'Hluboký Kořen' Konečná (Česká republika)
Kontrabas, Basová kytara, Doprovodné vokály
Tomáš 'Šumavský Duch' Kříž (Česká republika)
Housle, Fiddle, Mandolína
Tereza 'Jasná Hvězda' Urbanová (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Akustická kytara
Filip 'Hluboký Tón' Mareš (Česká republika)
Dobro, Pedal Steel Guitar
Jana 'Tichý Pramen' Veselá (Česká republika)
Flétny (irské, příčné), Whistles
Martin 'Rytíř Akordeon' Kudrna (Česká republika)
Akordeon
Jiří 'Hluboký Dech' Král (Česká republika)
Klarinet, Saxofon (občasný), Tradiční dechové nástroje
Petra 'Rytmická Vlna' Dvořáková (Česká republika)
Perkuse (cajon, tamburína, rumba koule, djembe, tradiční cimbálkové metličky), Doprovodné vokály
Ondřej 'Zelený Hlas' Fiala (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Akustická kytara
Michal 'Tichý Stroj' Černý (Česká republika)
Bicí (druhé, doplňující), Perkuse
Lenka 'Zlatý Zvuk' Pokorná (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Flétna
Jakub 'Kamenný Základ' Rybář (Česká republika)
Rytmická kytara
Kateřina 'Melodie Rybníka' Poláková (Česká republika)
Housle (druhé housle), Viola
Petr 'Hlas Větru' Říha (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Akustická kytara, Harmonica
Monika 'Struna Srdce' Benešová (Česká republika)
Cello, Doprovodný zpěv
Daniel 'Země Hlas' Doležal (Česká republika)
Trombon, Tuba (občasná)
Eva 'Ranní Rosa' Dvořáková (Česká republika)
Doprovodný zpěv
František 'Kovář Rytmu' Kovář (Česká republika)
Bicí (hlavní), Perkuse
Helena 'Zpívající Louka' Kopecká (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Akordeon (druhý)
Roman 'Starý Strom' Vlček (Česká republika)
Barytonová kytara, Lap Steel Guitar
Lenka 'Zlatý Klíč' Nováková (Česká republika)
Klávesy, Syntezátory
David 'Blesk' Šebek (Česká republika)
Doprovodný zpěv, Akustická kytara
Štěpán 'Hlas Hor' Dvořák (Česká republika)
Trubka, Křídlovka
Jana 'Tajemství Lesa' Novotná (Česká republika)
Doprovodný zpěv
Miroslav 'Krajinný Zvuk' Kučera (Česká republika)
Akustická kytara (doplňující), Banjo (doplňující)
Oldřich 'Zeměpis' Vlček (Česká republika)
Barytonová kytara (doplňující), Lap Steel Guitar (doplňující)
Terezie 'Zpívající Studánka' Svobodová (Česká republika)
Doprovodný zpěv
Marta De Santi (Itálie)
zampogna, duduk, flétny
Adam 'Poutník' Svoboda (Česká republika)
Vedoucí zpěv, Akustická kytara, Skladatel, Textař, Koncepce
Jean-Luc Pískal (Francie)
křikový vokál, analogová mlha
Zdeněk 'Zdeňka' Žížala (Česká republika)
Bicí z plastových lahví, hip-hopové beaty
Maria da Silva (Portugalsko)
Guitarra Portuguesa
Tomáš Vlasák (Česká republika)
klávesy, zvukové efekty
Podzemný chrám Zvonivého kapradí
Slovensko, Hubosvety
U Ztraceného Švestky
Česko, Podskalí nad Ohří
A Taberna das Almas
Portugalsko, Neblina
Šenkovna u Zlaté Trubky
Česká republika, Měděný Potok
Zadýchaný Okap
Česká republika, Dolní Podpíčov
Lesní Srub
Česká republika, Hvozdec pod Ještědem
Alpenglocken Saal
Rakousko, Felsenbruck
La Salamanca Espectral
Argentina, Polvo Eterno
Tepelný okruh
Estonsko, Kärtseldorf
La Cueva del Flamenco Negro
Španělsko, Almadrava de la Luna
Coração da Selva
Brazílie, Mata Branca
Saloon Podkova
Česká republika, Starý Kamenolom
Harmonie Země
Nepál, Rashmipur
Folklórní Dvůr "U Zelené Révy"
Česká republika, Vinná Lhota
Moravská Věsna (Česká republika)
Česká a moravská lidová hudba
Mozkový Vývar (Česká republika)
psycho-punk-avantgardní dada s podtextem absurdity
Canto di Terra (Itálie)
neofolk / world music
Harmonie Starého Světa (Rakousko)
dechová hudba
Zvukosvět (Mezinárodní)
Experimentální světová fúze
Táborová Čtyřlístek (Česko)
trampsko-country-punková směs s prvky folku
Globální Ozvěny (Mezinárodní)
Eklektická Fúze Světových Hudebních Tradic
Jihočeské Pouto (Česká republika)
Velká česká country, folk a bluegrassová skupina s orchestrálními prvky
Obrácená basa (Česká republika)
venkovský punk s nádechem svatebního popu
Nahý s ohněm (Česká republika)
trampsko-erotická satira s prvky country a nechtěné nahoty