Když Kateřina Hýkavá poprvé otevřela ústa a vyšlo z ní hýknutí, kočka v sousedství začala mluvit latinsky a okenice v Radotíně samy zaklaply. Lidé si zprvu mysleli, že to je následek potrhané hlasivky, ale záhy pochopili, že jde o nový hudební proud: zvukovou anarchii propojenou s autentickým ječákem a jadrnou poezií o zelí.
Kapela vznikla poté, co Kateřina jednou během vystoupení omylem zakřičela „PROŠVIHLA JSEM PEČENÉ KOLENO“ tak silně, že rezonance vzbudila místní sochu svatého Vavřince. Tři studenti, dva důchodci a jeden stážista z Tchaj-wanu ji okamžitě začali doprovázet improvizovaným břinkáním na hrnce, víčka a hliníkové žebříky.
Koncerty kapely nejsou koncerty. Jsou to katarzní výbuchy reality. Kateřina při vystoupeních skáče na trampolíně, hýká do megafonu, recituje básně o tvrdém tvarohu a mezitím z kapely vylétají zvuky připomínající zápas mezi pračkou a kozou.
Hudební nástroje? Zapomeňte. V kapele se používají kromě běžných akustických zbraní i věci jako: trsátko vyrobené z obalu od paštiky, triangl z kostí po dědovi, nebo foukací harmonika napojená na šlehač.
Kateřina tvrdí, že „každé hýkání je jako ementál: má díry, ale je poctivé.“ Její písně mají názvy jako „Ječím, protože můžu“, „Neber mi můj puchýř“ a „Sýr nevrže, když křičíš z lásky.“ Kritici kapelu buď zbožňují, nebo po pěti minutách skáčou z oken – ale s úsměvem.
Kapela má za sebou turné po zemědělských veletrzích, vystoupení na vrakovišti traktorů a dokonce byla pozvána do Mongolska jako čestný host festivalu „Neidentifikovatelných Zvuků a Pastýřských Emočníků“. Vystoupení v Polsku muselo být přerušeno, protože místní krávy se spontánně shromáždily a začaly tančit polku.
Dnes je Kateřina Hýkavá ikonou post-hýkací scény a plánuje vydat sólové album „Jódluj se mnou, smutku“ kompletně zazpívané ve vichřici.
Kateřina Hýkavá (Česká republika)
hýkající vokály, hysterický megafon, lídryně
Božetěch Rámusník (Slovensko)
nárazový kytarista, plechové perkuse
Drahomíra Šplíchalová (Česká republika)
křik v altu, improvizované sopránové mlácení
Evžen Pištiduch (Česká republika)
flétna na inhalátor, dechová improvizace
Adam 'Poutník' Svoboda (Česká republika)
Vedoucí zpěv, Akustická kytara, Skladatel, Textař, Koncepce
Simona Trubička (Česká republika)
trubičkový klarinet
Lucie Šamanová (Slovensko)
zpěv, perkuse
Bjorn "Frostfang" Olsen (Norsko)
Zpěv, Kytara, Akustické nástroje, Klavesy, Koncepce, Texty
Pascal Moumoute (Francie)
perkuse, gong, troubení na mlhu
Klára 'Kája' Krásná (Česká republika)
U Ztracené duše
Česko, Černá Voda
Chrám větrů
Řecko, Anemópolis
U Hýkajícího Kance
Česká republika, Hýkovice
Dům Světových Melodií
Česko, Veselí nad Moravou
U Ztraceného Švestky
Česko, Podskalí nad Ohří
La Fonte Arcaica
Itálie, Monteluce Vecchia
Dětský Šraml Zkázy (Česká republika)
senilní folk-punk s prvky školní besídky
Cosmic Harmonics (Mezigalaktická Konfederace (Mléčná dráha & Andromeda))
Kvantově-Energetická Symphonic Fusion
Účto na Latríně (Česká republika)
trampská parodie s příměsí aromatického folklóru
Temné chorusy (Finsko)
Gothic metal
Canto di Terra (Itálie)
neofolk / world music
La Philharmonique de Catastrophe (Francie)
neurotický kabaretový orchestr s prvky klasické paniky
Orchestr Blažených Hopsalů (Česká republika)
Absurdní folk-hop s prvky šílenství