Když Kateřina Hýkavá poprvé otevřela ústa a vyšlo z ní hýknutí, kočka v sousedství začala mluvit latinsky a okenice v Radotíně samy zaklaply. Lidé si zprvu mysleli, že to je následek potrhané hlasivky, ale záhy pochopili, že jde o nový hudební proud: zvukovou anarchii propojenou s autentickým ječákem a jadrnou poezií o zelí.
Kapela vznikla poté, co Kateřina jednou během vystoupení omylem zakřičela „PROŠVIHLA JSEM PEČENÉ KOLENO“ tak silně, že rezonance vzbudila místní sochu svatého Vavřince. Tři studenti, dva důchodci a jeden stážista z Tchaj-wanu ji okamžitě začali doprovázet improvizovaným břinkáním na hrnce, víčka a hliníkové žebříky.
Koncerty kapely nejsou koncerty. Jsou to katarzní výbuchy reality. Kateřina při vystoupeních skáče na trampolíně, hýká do megafonu, recituje básně o tvrdém tvarohu a mezitím z kapely vylétají zvuky připomínající zápas mezi pračkou a kozou.
Hudební nástroje? Zapomeňte. V kapele se používají kromě běžných akustických zbraní i věci jako: trsátko vyrobené z obalu od paštiky, triangl z kostí po dědovi, nebo foukací harmonika napojená na šlehač.
Kateřina tvrdí, že „každé hýkání je jako ementál: má díry, ale je poctivé.“ Její písně mají názvy jako „Ječím, protože můžu“, „Neber mi můj puchýř“ a „Sýr nevrže, když křičíš z lásky.“ Kritici kapelu buď zbožňují, nebo po pěti minutách skáčou z oken – ale s úsměvem.
Kapela má za sebou turné po zemědělských veletrzích, vystoupení na vrakovišti traktorů a dokonce byla pozvána do Mongolska jako čestný host festivalu „Neidentifikovatelných Zvuků a Pastýřských Emočníků“. Vystoupení v Polsku muselo být přerušeno, protože místní krávy se spontánně shromáždily a začaly tančit polku.
Dnes je Kateřina Hýkavá ikonou post-hýkací scény a plánuje vydat sólové album „Jódluj se mnou, smutku“ kompletně zazpívané ve vichřici.
Kateřina Hýkavá (Česká republika)
hýkající vokály, hysterický megafon, lídryně
Božetěch Rámusník (Slovensko)
nárazový kytarista, plechové perkuse
Drahomíra Šplíchalová (Česká republika)
křik v altu, improvizované sopránové mlácení
Evžen Pištiduch (Česká republika)
flétna na inhalátor, dechová improvizace
Tobias Schmidt (Německo)
klarinet
Colm "Číselník" Casey (Irsko)
Brigitte Schmidt (Německo)
Baskytarista, hraje jen na baskytaru z perníku
Jali Bakari Konteh (Gambie)
Kora
Arjun Malhotra (Indie)
tabla
Veronika Horáková (Česká republika)
Kytaristka, hraje jen na kytaru z hlíny
Zoe Chen (Tchaj-wan)
Bambusový Deštný Zpěv (Bamboo Rain Singer)
František 'Fagot' Zelený (Česká republika)
Klarinet, saxofon, občasné zpěvy
Depot Skladiště
Česko, Mýtnice
Galaktický Hangár U Černé Díry
Mezigalaktický, Centrum Chaosu (Mars)
Obratiště u zapomenuté tramvaje
Česká republika, Zácpovy Lány
A Taberna das Almas
Portugalsko, Neblina
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Klub Zvukového Chaosu
Mezinárodní, Sonorville
La Cueva del Flamenco Negro
Španělsko, Almadrava de la Luna
Agrární Palác Kultury a Rytmu
Česká republika, Kyselovice u Břeclavi
Kulturní dům Na Voltě
Česká republika, Březnice
Jaskyňa Ozven
Slovensko, Temnoslava
Koliba "U Závistlivého Medveďa"
Slovensko, Lúčne Priepastné
Ztracený Signál (Česká republika)
alternativní elektronika
Velký Šansonový Cirkus Bratří Zmatenců (Francie)
Francouzský Retro-Šanson-Funk s elementem Operního Rapu a Taneční Polky
Ethereal Echoes (Norsko)
Progresivní symfonický metal
Bank & Brokerage Symphony (Mezinárodní)
elektronicko-jazzová symfonie s bankovními a investičními motivy
The Multiverse Ensemble (Multi-vesmírný Soubor) (Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí))
Pan-Galactic Maximalism – 50 protichůdných žánrů v jediném okamžiku. Kolaps veškeré hudby do jednoho, teoreticky dokonalého, ale chaotického zvuku.
Aurora Echo (Finsko)
Alternativní rock s prvky elektroniky
Pharma & Wellness Orchestra (Globální)
symfonie zdraví, elektronika a akustické experimenty
Global Glitter Symphony (mezinárodní)
travesti mega show kombinující hudební styly z celého světa: pop, jazz, metal, techno, kabaret, folk, opera, hip-hop, reggae a experimentální performance art