Všechno to začalo hluboko v útrobách pražského metra, v jedné z nepoužívaných technických šachet, kde se scházela parta čtyř lidí, kterým byl tradiční hudební svět lhostejný. Jejich nástroje nebyly běžné kytary a bicí. Basa vznikla z ocelového nosníku s napnutými lany od jeřábu, kytara byla poskládána z rozbitých tranzistorových rádií a bicí byly tvořeny starými, rezavými sudy, do kterých se tlouklo kladivy. Název 'Kořeny betonové džungle' vznikl jedné noci, kdy se z tunelů metra ozývaly zvuky, které připomínaly spíš zvířecí řev než hudbu, a jeden z náhodných posluchačů prohlásil, že to je jako 'kořeny betonové džungle'. A tak se to stalo.
Jejich hudba je minimalistická, temná a depresivní, plná zvukových vln a industriálních ruchů. Texty jsou spíše útržky myšlenek, které se zpívají, spíše mluví do mikrofonu, který je zapojený do staré plechovky, což dává hlasu podivný, plechový nádech. Jejich koncerty jsou legendární a vždy se konají na utajených místech – v opuštěných továrnách, na střechách domů nebo v hlubinách kanalizace. Na koncerty se nedostane každý. Je potřeba získat speciální pozvánku, která má občas podobu starého kusu papíru, na kterém je nakreslený symbol kapely a adresa. Někdy se stane, že se adresa změní uprostřed noci, a tak se fanoušci musí snažit, aby našli správnou lokaci. To dodává koncertům atmosféru nečekaného a dobrodružného.
Kapela má své stálé fanoušky, kteří se jmenují 'Kořenáči' a jsou jim naprosto oddaní. Na koncerty nosí staré, špinavé oblečení, které se hodí do industriálního prostředí, a na hlavě mají plechové kbelíky, které slouží jako jakési 'ochranné přilby' před padajícími úlomky omítky. Nikdy se nesnaží tvářit seriózně a naopak si ze sebe dělají legraci, což lidi milují. Jejich motto zní: 'Hudba má bolet, ale má mít i smysl.' A i když je jejich hudba tvrdá, je v ní cítit láska k číslům a k životu. Všichni členové kapely jsou autentičtí a žijí to, co hrají. Jsou to profesionální účetní, kteří se snaží uniknout z šedi reality, a právě jejich hudba jim v tom pomáhá. A to je to, co na nich lidé milují. Jsou to prostě 'účtáci' s kytarou a srdcem pro rock'n'roll. A ačkoliv je jejich hudba tvrdá, je v ní cítit láska k číslům a k životu.
A co budou dělat dál? To nikdo neví, ani oni sami. Pravděpodobně si dají další pivo a uvidí, co se stane. A to je na tom to nejlepší. Žádné plány, žádná přetvářka, jen čistá radost z muziky. A samozřejmě nějaké to daňové přiznání.
Jindřich 'Hadr' Křenek (Česká republika)
Basová kytara, občasný doprovodný zpěv
Karel 'Krkovička' Kříž (Česká republika)
Bicí, paličky, vše co se dá utlouct
Alois 'Lojza' Novák (Česká republika)
Zpěv, kytara, trombon
Bohouš 'Audit' Pytlík (Česká republika)
Zpěv, kytara, hlavní účetní
Simona Křížová (Česká republika)
akordeon, klávesy
Marie Vaňková (Česká republika)
zpěv
Jaroslava Žbluňková (Česká republika)
flautová roura (PVC), back-vomiting vocals
Lenka Černá (Česká republika)
mandolína
Juan "El Diablo" Ramírez (Mexiko)
Hlavní vokály, Sborové mečení, Břišní perkuse
Marek "Minimal" Konečný (Slovensko)
The Ivorian Inferno (Pobřeží slonoviny)
Vokály (Coupé-Décalé-Punk), Klávesy (s efekty)
Šmidra Bar u Dřevěného Hrocha
Česká republika, Kocourkov u Rakovníka
The Cosmic Glitter Dome
USA, Los Angeles
U Klapající Hlíny
Česká republika, Zmatenín
Ohnivý Chvíle
Česká republika, Plamínkov
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Grande Fanfára Bláznivého Průvodu (Nomádský/Země Nikde (registrovaná v manéži pod kobercem))
Neo-Balkan Cirkus Swing s Podtóny Hadrářské Polky
Hoblík & Piliny (Česká republika)
folk-punk se stopou tesařského minimalismu a zvuky nářadí
Zubní Pastafarián (Švédsko)
Hygienický Nu-Metal
Černé Vlny (Česká republika)
Post-punk/Darkwave
Šumavské Divoženky (Česká republika)
Šamanský folk rock s prvky keltského punku
Globální Hluková Symfonie (mezinárodní)
fusion všech možných stylů
Kosmická Kočičí Invaze (Norsko)
Cyber-punk Space-rock
Zpívající Lopatky (Francie)
Příborový Jazz
Éterické Ozvěny (Island)
Post-Rock s prvky Ambientu a Severského Folku