Všechno to začalo hluboko v útrobách pražského metra, v jedné z nepoužívaných technických šachet, kde se scházela parta čtyř lidí, kterým byl tradiční hudební svět lhostejný. Jejich nástroje nebyly běžné kytary a bicí. Basa vznikla z ocelového nosníku s napnutými lany od jeřábu, kytara byla poskládána z rozbitých tranzistorových rádií a bicí byly tvořeny starými, rezavými sudy, do kterých se tlouklo kladivy. Název 'Kořeny betonové džungle' vznikl jedné noci, kdy se z tunelů metra ozývaly zvuky, které připomínaly spíš zvířecí řev než hudbu, a jeden z náhodných posluchačů prohlásil, že to je jako 'kořeny betonové džungle'. A tak se to stalo.
Jejich hudba je minimalistická, temná a depresivní, plná zvukových vln a industriálních ruchů. Texty jsou spíše útržky myšlenek, které se zpívají, spíše mluví do mikrofonu, který je zapojený do staré plechovky, což dává hlasu podivný, plechový nádech. Jejich koncerty jsou legendární a vždy se konají na utajených místech – v opuštěných továrnách, na střechách domů nebo v hlubinách kanalizace. Na koncerty se nedostane každý. Je potřeba získat speciální pozvánku, která má občas podobu starého kusu papíru, na kterém je nakreslený symbol kapely a adresa. Někdy se stane, že se adresa změní uprostřed noci, a tak se fanoušci musí snažit, aby našli správnou lokaci. To dodává koncertům atmosféru nečekaného a dobrodružného.
Kapela má své stálé fanoušky, kteří se jmenují 'Kořenáči' a jsou jim naprosto oddaní. Na koncerty nosí staré, špinavé oblečení, které se hodí do industriálního prostředí, a na hlavě mají plechové kbelíky, které slouží jako jakési 'ochranné přilby' před padajícími úlomky omítky. Nikdy se nesnaží tvářit seriózně a naopak si ze sebe dělají legraci, což lidi milují. Jejich motto zní: 'Hudba má bolet, ale má mít i smysl.' A i když je jejich hudba tvrdá, je v ní cítit láska k číslům a k životu. Všichni členové kapely jsou autentičtí a žijí to, co hrají. Jsou to profesionální účetní, kteří se snaží uniknout z šedi reality, a právě jejich hudba jim v tom pomáhá. A to je to, co na nich lidé milují. Jsou to prostě 'účtáci' s kytarou a srdcem pro rock'n'roll. A ačkoliv je jejich hudba tvrdá, je v ní cítit láska k číslům a k životu.
A co budou dělat dál? To nikdo neví, ani oni sami. Pravděpodobně si dají další pivo a uvidí, co se stane. A to je na tom to nejlepší. Žádné plány, žádná přetvářka, jen čistá radost z muziky. A samozřejmě nějaké to daňové přiznání.
Jindřich 'Hadr' Křenek (Česká republika)
Basová kytara, občasný doprovodný zpěv
Karel 'Krkovička' Kříž (Česká republika)
Bicí, paličky, vše co se dá utlouct
Alois 'Lojza' Novák (Česká republika)
Zpěv, kytara, trombon
Bohouš 'Audit' Pytlík (Česká republika)
Zpěv, kytara, hlavní účetní
Mr. Boris "Bankrot" Volkov (Bulharsko)
Violoncello II (Disonantní Smyčec, Nářek), Bankrot
Mr. Oldřich "Opce" Vlček (Česko)
Timpány VIII (Pomalé Rány), Opční Ztráty
Václav Malý (Česká republika)
Trombonista, hraje jen na trombon z roury
Zoe "Ztráta" Zahn (Německo)
Lady Penelope "Penny" Featherbottom (Spojené království)
Zobcová flétna (Nepravidelná sóla), Přednášky o etiketě
Dr. Takumi Yamada (Japonsko)
shamisen
Saloon U Kojota
Česká republika, Suchá Rovina
Cirkusové Hudební Stavení
mezinárodní, Clownville
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Podzemný chrám Zvonivého kapradí
Slovensko, Hubosvety
Tichá Komora U Bolavé Duše
Polsko, Smutná Wola
Podkrovní Nota
Polsko, Kurzawów
Iron Eclipse (Česká republika)
Symfonický metal s prvky progresivního metalu
Los Sombreros Voladores (Španělsko)
flamenco-rock s nádechem cirkusu
Galactic Goulash (Mezinárodní)
Progresivní folk-metal-jazz-punk
Moravský Štamprlík (Česká republika)
cimbálová muzika
Moravské Prameny (Česká republika)
Tradiční česká a moravská lidová hudba s moderními prvky