Když se v roce 2009 potkali v internetovém fóru pro milovníky ledových nástrojů tři Němci z Mnichova a dva lovci sobů z Kamčatky, nikdo netušil, že vznikne kapela, která později otřese světem hudebního absurdna. Lední Šaman se zrodil z touhy spojit zvuky roztátého ledu, dunění jeleních kopyt a bavorské tubařské tradice do něčeho, co by se dalo nazvat „transkontinentální ledový folk-metal“. Už první zkoušky se neobešly bez incidentů – Kamčatci přinesli do zkušebny pravého medvěda jako „maskota“, který ovšem pojal jejich baskytaristu za konkurenci v lovu a musel být vyhnán na parkoviště.
Hudební styl Ledního Šamana je popsatelný jen těžko. Jejich písně přecházejí z jekotu, který připomíná zamrzlý vítr, do vesele poskakujícího rytmu tuby a akordeonu, přičemž celé album často končí rituálním křikem a zvukem, který se podobá pádu losa do zamrzlého jezera. Fanoušci tvrdí, že živé koncerty mají léčivý účinek – prý se po nich zlepšuje imunitní systém a mizí kašel. Skeptici tvrdí, že je to jen tím, že všichni po koncertě pijí kamčatský čaj z převařeného sněhu a vodky.
Kapela získala kultovní status, když v roce 2014 během festivalu „Metal nad Mrazem“ vystoupila na zamrzlém jezeře bez elektřiny – všechny nástroje napájeli pomocí křečků běžících v kolech. Jejich skladba „Píseň o zmrzlé polévce“ se stala hymnou alternativních kuchařů po celé Evropě a jejich druhé album „Sněžný Šramot“ bylo nominováno na cenu za nejnepochopitelnější nahrávku roku.
Dnes Lední Šaman koncertuje po celém světě, často vystupují v iglú, ledových jeskyních nebo na střechách bavorských pivovarů. Jejich motto zní: „Hudba taje jen těm, kdo mají horké srdce.“ A skutečně – kdo jednou slyšel jejich písničku „Medvědí valčík“, ten ví, že hranice mezi hudbou, rituálem a chladem je tenčí než vlákno sobího vlasu.
Hans-Udo Krampf (Německo)
zpěv, tuba, občasné bubnování na kýbl s ledem
Oleg Čirikov (Rusko (Kamčatka))
bubny z losích kůží, vokály
Katarina Weissová (Německo)
akordeon, vokály
Yuri Petrov (Rusko (Kamčatka))
chřestidla z rybích kostí
Helga von Stein (Německo)
elektrická harfa
Tobias „Blizzard“ Müller (Německo)
kytara, efekty z fénu
Anastasia Kylinová (Rusko (Kamčatka))
zpěv, šamanský tanec
Franz-Peter Dachs (Německo)
baskytara
Teresa "Sluneční" Lopez (Španělsko)
Petr 'Kámen' Kameník (Česko)
bicí, perkuse
The Ivorian Inferno (Pobřeží slonoviny)
Vokály (Coupé-Décalé-Punk), Klávesy (s efekty)
Tobias Schmidt (Německo)
klarinet
Alice Němcová (Slovensko)
trombon
U Šestého Vrabce
Česko, Vrabčín
Hala Zvuku
Česko, Kovárnov
Na Skanzenu
Česká republika, Nové Pasečany
Tančírna u Kozího Bradavice
Česká republika, Kopýtkové Údolí
Nexus Zvuku
Neidentifikováno, Etherea
Zlatá Duna
Egypt, Nebt-Khufu
Salón U Právní Křivdy
Česká republika, Dolní Zkamenec
U Rozbitého Okna
Česká republika, Hnojnice
The Charon Chaos Chamber
Pluton, Na měsíci Charón (observatoř)
Koncertní Síň U Dokonalého Metronomu
Česká republika, Praha
Laboratoř Placebo – 'Toxic Wellness Suite'
Švýcarsko, Curych
Los Blasteros de la Montaña (Tryskárny z Hor) (Venezuela)
Venezuelan Brass Death – fúze tradiční dechovky, tropické salsy a brutal death metalu s vlivy Llanos hudby
Temné chorusy (Finsko)
Gothic metal
Moravské Prameny (Česká republika)
Tradiční česká a moravská lidová hudba s moderními prvky
Velký Operní Sbor a Stodevadesát Devět Dirigentů (Mezinárodní (původně: Petrohrad a Vídeň))
Post-Atonální Dechovka a Operní Rocková Mše s Prvky Ruského Baletu
As Almas Errantes (Portugalsko)
Atmospheric Folk Black Metal
Šílený Švestky (Česko)
folk-punk s prvky trampské hudby