Když se v roce 2009 potkali v internetovém fóru pro milovníky ledových nástrojů tři Němci z Mnichova a dva lovci sobů z Kamčatky, nikdo netušil, že vznikne kapela, která později otřese světem hudebního absurdna. Lední Šaman se zrodil z touhy spojit zvuky roztátého ledu, dunění jeleních kopyt a bavorské tubařské tradice do něčeho, co by se dalo nazvat „transkontinentální ledový folk-metal“. Už první zkoušky se neobešly bez incidentů – Kamčatci přinesli do zkušebny pravého medvěda jako „maskota“, který ovšem pojal jejich baskytaristu za konkurenci v lovu a musel být vyhnán na parkoviště.
Hudební styl Ledního Šamana je popsatelný jen těžko. Jejich písně přecházejí z jekotu, který připomíná zamrzlý vítr, do vesele poskakujícího rytmu tuby a akordeonu, přičemž celé album často končí rituálním křikem a zvukem, který se podobá pádu losa do zamrzlého jezera. Fanoušci tvrdí, že živé koncerty mají léčivý účinek – prý se po nich zlepšuje imunitní systém a mizí kašel. Skeptici tvrdí, že je to jen tím, že všichni po koncertě pijí kamčatský čaj z převařeného sněhu a vodky.
Kapela získala kultovní status, když v roce 2014 během festivalu „Metal nad Mrazem“ vystoupila na zamrzlém jezeře bez elektřiny – všechny nástroje napájeli pomocí křečků běžících v kolech. Jejich skladba „Píseň o zmrzlé polévce“ se stala hymnou alternativních kuchařů po celé Evropě a jejich druhé album „Sněžný Šramot“ bylo nominováno na cenu za nejnepochopitelnější nahrávku roku.
Dnes Lední Šaman koncertuje po celém světě, často vystupují v iglú, ledových jeskyních nebo na střechách bavorských pivovarů. Jejich motto zní: „Hudba taje jen těm, kdo mají horké srdce.“ A skutečně – kdo jednou slyšel jejich písničku „Medvědí valčík“, ten ví, že hranice mezi hudbou, rituálem a chladem je tenčí než vlákno sobího vlasu.
Hans-Udo Krampf (Německo)
zpěv, tuba, občasné bubnování na kýbl s ledem
Oleg Čirikov (Rusko (Kamčatka))
bubny z losích kůží, vokály
Katarina Weissová (Německo)
akordeon, vokály
Yuri Petrov (Rusko (Kamčatka))
chřestidla z rybích kostí
Helga von Stein (Německo)
elektrická harfa
Tobias „Blizzard“ Müller (Německo)
kytara, efekty z fénu
Anastasia Kylinová (Rusko (Kamčatka))
zpěv, šamanský tanec
Franz-Peter Dachs (Německo)
baskytara
Petr 'Šerif' Mareš (Česká republika)
zpěv, akustická kytara
Marek 'Beat' Horák (Česká republika)
bicí
Tomáš 'Tom' Svoboda (Česká republika)
Fagot
Petr Doležal (Česká republika)
perkuse
Chiara "Barokní" Rossi (Itálie)
Cembalo, flétna, znalost barokní kontrapunkce
Voodoo Queen Lola (Haiti)
Voodoo rituály (komediální), Burleska
Jaroslav 'Jára' Jiskra (Česká republika)
Klára Hladká (Česká republika)
synthesizér, vokální doprovody
U Nervní Pandy
Česká republika, Šplouchov nad Mozkovou
Granule Bar
Švédsko, Pampeliška
Hudební aréna Luminaria
Česká republika, Dolní Skalice
Alpenglocken Saal
Rakousko, Felsenbruck
Krypta svatého Tinitra
Itálie, Tenebria
Bar u Padajícího Pierogu
Polsko, Zgniła Gruszka
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Ječírna Pod Stropem
Česká republika, Vyjekovice
Globální Melancholie (Mezinárodní)
Bigbít s prvky folkloru a avantgardního hluku
Šumavské Divoženky (Česká republika)
Šamanský folk rock s prvky keltského punku
Kefíroví Rytíři z Kyselova (Česká republika)
Středověký agro-folk s prvky šamanského chrochtání
Myčka v deliriu (Estonsko)
elektro-punk pro domácí spotřebiče a vířivky
Už to tůtá aneb Každý je tu Slávek (Česká republika)
existenciální akademické country
Los Sombreros Voladores (Španělsko)
flamenco-rock s nádechem cirkusu
Éterické Chiméry (Norsko)
Post-melancholický art-rock s prvky severského folku a industriálu
The Multiverse Ensemble (Multi-vesmírný Soubor) (Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí))
Pan-Galactic Maximalism – 50 protichůdných žánrů v jediném okamžiku. Kolaps veškeré hudby do jednoho, teoreticky dokonalého, ale chaotického zvuku.
Kateřina Hýkavá a Ječící Omladina (Česká republika)
alternativní hystericko-ekstatický folk s prvky samovolného křiku