Kapela "Ledyanoy Tsar i Kholodnyye Gosti" (LTKG) vznikla v roce 2017 v hluboké, zrezivělé, a hlavně nekonečně tiché sibiřské tajze, kde teplota klesá hlouběji než basová linka jejich hudby. Založil ji zpěvák a šaman "Car Kholoda" (Alexej Zimov), který se do té doby živil jako obřadní vyvolávač duchů a příležitostný prodejce mražených křečků. Car Kholoda tvrdí, že ho "hudba" přišla navštívit ve snu, kde mu medvěd, hrající na elektrickou balalajku, sdělil frekvenci lidské beznaděje, což se stalo základem jejich hlavního riffu.
LTKG definují svůj styl jako "Tundra Noise Doom". Je to zvuk beznaděje, který je tak hustý, že by se dal krájet sekyrou. Jejich hudba kombinuje monotónní, rituální bubnování (často na bubny vyrobené z velbloudí kůže a starých kanystrů), dronové kytarové riffy, které zní, jako by se tavil kov, a Car Kholodovy šamanské vokály, které jsou směsicí hrdelního zpěvu, nářku a recitování starých sovětských hesel. Texty jsou o existenciálních otázkách, jako jsou "Proč je zima tak dlouhá?", "Meditace nad zmrzlou vodkou" nebo "Osamělost strojvůdce, který jede na Sibiř a už se nikdy nevrátí".
První album kapely, "Věčný Mraz a Koroze Duše", bylo nahráno v opuštěné uhelné šachtě, což mu dodalo "autentickou, prachovou a akusticky depresivní" atmosféru. Zvukař, který byl ve skutečnosti jen místní horník se sluchátky, zmixoval Car Kholodův hlas s ozvěnou šachty a zvukem praskání ledu, což znělo, jako by se vesmír hroutil pod tíhou vlastní beznaděje. Kritika to označila za "zvuk, který by se měl hrát ve vesmíru, protože je absolutně prázdný, ale přesto děsivý". Album se stalo kultovním hitem v Rusku, zejména mezi intelektuály, kteří tvrdili, že jde o "hudební ztělesnění Dostojevského románu".
Koncerty LTKG jsou spíše rituály. Pódium je vždy obloženo ledem, Car Kholoda vystupuje v obří, umělé kožešině a jeho tvář je pomalována rituálními znaky, které prý odhánějí zlé duchy (a pravděpodobně i diváky). Bubeník Dimitri neustále bije do bubnů, dokud nezačne krvácet, což je považováno za projev nejvyšší umělecké oběti. Na jednom vystoupení v Moskvě se Car Kholoda pokusil vyvolat ducha Vladimira Iljiče Lenina, což se mu sice nepovedlo, ale místo toho se na pódiu objevila stará paní, která kapele přinesla teplé pelmeně. Fanoušci to považovali za geniální projev "surrealistické reality ruského života".
Mezinárodní turné bylo pro LTKG nepochopením a řetězcem byrokratických problémů. V New Yorku je odmítli pustit na pódium, protože si mysleli, že Car Kholodova umělá kožešina je "biologicky nebezpečná". V Berlíně pak způsobili chaos, když se pokusili prodat lahve se "sibiřským vzduchem" (což byla jen prázdná láhev od vodky) jako suvenýry. Kapela je známá svou posedlostí autenticitou a neustálou snahou šokovat svým nihilismem. Kytarista Ivan navíc neustále hraje jen tři tóny, protože věří, že "v jednoduchosti je síla a v monotónnosti je nekonečno".
V roce 2022 se LTKG pokusili nahrát svůj první videoklip, který se skládal jen ze záběrů na obří, rezavé tanky, které se pomalu potápí do zamrzlé řeky. Videoklip byl tak depresivní, že byl zakázán ve všech severských zemích, protože údajně "vyvolával silnou touhu emigrovat do tropů". Tato událost inspirovala jejich hymnu "Tank v řece, metal v srdci". Jejich heslo? "Když je konec, hrajte déle a pomaleji!" LTKG jsou zkrátka hustý, mrazivý a naprosto geniální chaos z Ruska, který si získal srdce všech, kteří milují temnotu, dlouhé cesty vlakem a nekonečný mráz.
Největší kuriozitou je fakt, že s sebou na turné vozí obří, zrezivělý radiátor, který používají jako rezonanční těleso a zároveň jako občasné perkuse. Kytarista Ivan je přesvědčen, že zvuk, který vydá radiátor při poklepu, je "pravý tón beznaděje". Ostatní členové to sice nechápou, ale respektují to, protože bez radiátoru prý nehrají. Takto vznikl i jejich nečekaný hit "Melodie rezavého radiátoru", který se stal populárním i v továrnách a v zimních táborech. LTKG jsou skutečným hudebním ledoborcem, který nerespektuje žánry, zákony tepla ani notové zápisy.
Alexej "Car Kholoda" Zimov (Ruská federace)
Hlavní Vokály (šamanský hrdelní zpěv), Nářek, Rituální Cinkání
Ivan "Tri Tona" Smirnov (Ruská federace)
Elektrická Kytara (hraje jen tři tóny), Dronové Riffy, Mlha a Dým
Dimitri "Molot" Volkov (Ukrajina)
Bicí (rituální, congas z kanystrů), Blast beaty, Obětní Rituály
Katya "Balalajka" Petrov (Bělorusko)
Baskytara (silná, drsná), Elektrická Balalajka, Vokalizace (melancholické), Vodka Sommeliér
Profesor Grigorij Ostrovskij (Ruská federace)
Syntezátory (analogové, 80. léta), Theremin, Rituální Elektronika, Filozofické Vsuvky
Pavla Svobodová (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plastu
Lukas Richter (Německo)
Kytarista, hraje jen na kytaru z plastu
Anna Soprán (ČR)
vokály
Javier "Sombréro" Gonzales (Mexiko)
Mr. Olav "Opatření" Jensen (Dánsko)
Děrovačka III (Rychlé Děrování), Regulatorní Opatření
Tereza Kučerová (Česká republika)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Barry 'Šťastný pes' Smith (Polsko)
Zpěv, programování bicích z psích granulí
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
Folklórní Dvůr "U Zelené Révy"
Česká republika, Vinná Lhota
The Glitter Grotto (Třpytivá Jeskyně)
Austrálie, Sparkleville (Město Záře)
Saloon Podkovy
Česká republika, Říčníkov
Ocelový Hrob
Česká republika, Dolní Prdelice
Ultimate Wellness Hall
Švýcarsko, Vitanopolis
Le Chat Bleu
Francie, Mont-Rêve
Hostinec U Vláčku
Česká republika, Hradec Králové
Koně & Komsomol (Komsomol koní)
Kazachstán, Novyj-Kolchozgrad
Malá Stanice
Česká republika, Pardubice
Klub Ztracených Duší
Německo, Hintertupfing
Hradní Tuláci (Slovensko)
Country-Dechovka
Dětský Šraml Zkázy (Česká republika)
senilní folk-punk s prvky školní besídky
Folkové Hýkání (Česká republika)
Humorný Folkový Punk s Prvky World Music
Vzduchová Orchestrionáda (Portugalsko)
ambientní pop na nafukovací matrace s prvky bossa novy
Kateřina Hýkavá a Ječící Omladina (Česká republika)
alternativní hystericko-ekstatický folk s prvky samovolného křiku