Kapela Legno e Fuoco vznikla v roce 2013 v severoitalské provincii Trentino-Alto Adige. Členové skupiny se poznali během hudebního festivalu u jezera Molveno, kde se dali dohromady při společném hraní u táboráku. Od prvního dne je spojovala nejen vášeň k hudbě, ale i láska k přírodě, svobodě a životu na cestách.
Styl skupiny je směsicí folkového rocku, tradiční akustiky a italské baladičnosti. Využívají jak moderní nástroje, tak i dřevěné perkuse, harmonium a staré rezofonické kytary. Texty jejich písní jsou inspirovány životem mimo město, vztahy vznikající u ohně a vůní dřeva, která se mísí s večerním kouřem.
To, co kapelu Legno e Fuoco odlišuje od většiny ostatních, je jejich životní styl. Členové kapely tráví většinu léta na čundrech a putovních festivalech. Nevyhledávají hotely ani pódia – místo toho dorazí na místo ve svém ručně přestavěném karavanu, který vypadá jako malý dřevěný srub na kolech. Interiér voní po borovici, stěny jsou ozdobené nástroji a starými lucernami.
Každé jejich vystoupení začíná neformálním setkáním s publikem. Rozloží kempinkové židle, rozdělají ohniště, rozbalí zásoby buřtů a začíná večer plný smíchu, zpěvu a sdílení. Koncerty Legno e Fuoco nejsou show – jsou setkáním lidí, kteří si rozumí beze slov. Jejich vystoupení končí často až po půlnoci, kdy se poslední akordy ztrácejí v tichu lesa.
Skupina má za sebou tři alba – „Fuoco che Cammina“ (2015), „Chitarre e Vento“ (2018) a nejnovější „Cantando sul Sentiero“ (2023), které bylo nahráno výhradně na různých tábořištích a místech pod širým nebem. Každý song vznikl v jiném koutě Itálie – od alpských luk až po toskánské vinice.
Fanoušci Legno e Fuoco nejsou jen posluchači – jsou to přátelé. Mnozí je sledují na karavanových festivalech, připojují se k nim na toulkách a často končí u stejného ohně, kde vznikla i kapela samotná.
Marco Velluti (Itálie)
zpěv, akustická kytara
Elena Gardi (Itálie)
housle, vokály
Luca Basile (Itálie)
cajón, perkuse
Chiara Morini (Itálie)
mandolína, zpěv
Dario Ventresca (Itálie)
kontrabas
Donatella "Ohnivá" Baldi (Itálie)
Mandolína (rychlé, vášnivé riffy), Housle (cikánský styl), Ohnivá show
The New Zealand Nightmare (Nový Zéland)
Vokály (Haka-Punk), Bicí (s efekty)
Ernst "Tlustý" Schmutzli (Lichtenštejnsko)
Vedoucí kapely, akordeon, baskytara, občasné hrdelní vokály
Geoffrey "Profesor" Finch (Spojené království)
Trombon (často jen ústní část), zvukové efekty (kašlání, smích)
Aquajazz Arena
Norsko, Bølgevik
Rybářská Buda
Slovensko, Šupinovo
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Hvězdná Legislativní Síň
Švýcarsko, Bergtalheim
Zářivý označník
Česká republika, Kladenský Kolotoč
Dům Světových Melodií
Česko, Veselí nad Moravou
Ovce v Kapse
Česko-Slovensko, Múzeum Zrezivených Tankov
Granule Bar
Brazílie, Pampeliška
Osmdesát Tichých Hypochondrů (Norsko)
Eklektický Symfonický Doom Jazz s Prvky Lékařských Zpráv
Kolektiv Toxických Derivátů a Algoritmické Katastrofy (USA (New York, Wall Street))
Wall Street Industrial Disonance / Hedge Fund Noise
Westernová Stezka (Česká republika)
Česká country hudba
Kdyžtak zahrajem znovu (Česká republika)
agro-folk rock se sklony k popové improvizaci
Éterická Klenba (Slovinsko)
ambientní neoklasika s prvky experimentálního jazzu
Dudácké Turbo Velryby (Česká republika)
Chodský Cyber-Folk
Šrouby z Letňan (Česká republika)
punk