Kapela Legno e Fuoco vznikla v roce 2013 v severoitalské provincii Trentino-Alto Adige. Členové skupiny se poznali během hudebního festivalu u jezera Molveno, kde se dali dohromady při společném hraní u táboráku. Od prvního dne je spojovala nejen vášeň k hudbě, ale i láska k přírodě, svobodě a životu na cestách.
Styl skupiny je směsicí folkového rocku, tradiční akustiky a italské baladičnosti. Využívají jak moderní nástroje, tak i dřevěné perkuse, harmonium a staré rezofonické kytary. Texty jejich písní jsou inspirovány životem mimo město, vztahy vznikající u ohně a vůní dřeva, která se mísí s večerním kouřem.
To, co kapelu Legno e Fuoco odlišuje od většiny ostatních, je jejich životní styl. Členové kapely tráví většinu léta na čundrech a putovních festivalech. Nevyhledávají hotely ani pódia – místo toho dorazí na místo ve svém ručně přestavěném karavanu, který vypadá jako malý dřevěný srub na kolech. Interiér voní po borovici, stěny jsou ozdobené nástroji a starými lucernami.
Každé jejich vystoupení začíná neformálním setkáním s publikem. Rozloží kempinkové židle, rozdělají ohniště, rozbalí zásoby buřtů a začíná večer plný smíchu, zpěvu a sdílení. Koncerty Legno e Fuoco nejsou show – jsou setkáním lidí, kteří si rozumí beze slov. Jejich vystoupení končí často až po půlnoci, kdy se poslední akordy ztrácejí v tichu lesa.
Skupina má za sebou tři alba – „Fuoco che Cammina“ (2015), „Chitarre e Vento“ (2018) a nejnovější „Cantando sul Sentiero“ (2023), které bylo nahráno výhradně na různých tábořištích a místech pod širým nebem. Každý song vznikl v jiném koutě Itálie – od alpských luk až po toskánské vinice.
Fanoušci Legno e Fuoco nejsou jen posluchači – jsou to přátelé. Mnozí je sledují na karavanových festivalech, připojují se k nim na toulkách a často končí u stejného ohně, kde vznikla i kapela samotná.
Marco Velluti (Itálie)
zpěv, akustická kytara
Elena Gardi (Itálie)
housle, vokály
Luca Basile (Itálie)
cajón, perkuse
Chiara Morini (Itálie)
mandolína, zpěv
Dario Ventresca (Itálie)
kontrabas
Slávek Poťouchlý (Česká republika)
hlasový performance, manipulátor s knihou
Ondřej Novák (Česká republika)
Baskytarista, hraje jen na baskytaru z perníku
Rafael Costa (Brazílie)
bicí
Hladové Ucho
Německo, Schnupfenwald
U Černého Mostu
Česká republika, Praha
Country Saloon "Zlomená Podkova"
Česká republika, Osada Lesní Klid
Stará Vyhlídka
Česká republika, Dolní Kocourkov
Tepelný okruh
Estonsko, Kärtseldorf
Veselá Náfuka & Její Přefouknutí (Česká republika)
humorná dechovka s prvky grotesky
Noční Hvězdy (Česká republika)
synthwave / retro elektronika
The Gender-Bender Brass Battalion (TraFaDecka) (Cestovní cirkusový karavan, Sibiř (světové turné))
Transvestite Folk Death Metal Brass Band. Melodický, ale brutální metal hraný výhradně na dechové nástroje a bicí. Vizuální stránka: travesti kostýmy, latex, glitry, korunky a těžký make-up. Téma: Osvobození, Chaos a Mosaz.
Špinavá Šmoula (Česká republika)
Rokenrol a blues s prvky garážového rocku
Ankhwave (Egypt)
elektronický groove s prvky núbijské hudby, synth-popu a staroegyptské estetiky
Orchestr Veselých Prasek (Česká republika)
humorná symfonie s nádechem kabaretu
Špindíra a Ušpinitelé (Česká republika)
Lojzový punk s dechovkovými prvky