Všechno to začalo naprosto nevinně. Písničkář Martin Hejnak, muž, jehož kytara znala víc odstínů šedi než podzimní obloha nad Kladnem, si jen chtěl dát pivo. Unavený z toho, jak „bídný čas v dálce hledá mohyly zkalených nadějí“, zapadl do prvního podniku, který vypadal dostatečně omšele na to, aby v něm našel klid. Jmenoval se příznačně „U Poslední Fáze“ a nacházel se ve fiktivní, zapomenuté obci Výbojov. Usedl ke stolu, v hlavě mu zněla ozvěna vlastních slov: „Každý člověk je tak osamělý...“ a chtěl si jen v tichu promyslet, jestli by se z toho nedala udělat nová, ještě o něco smutnější píseň. Jenže v tomto podniku ticho neexistovalo. Jen různé druhy bzukotu. A pak k němu přistoupil ON.
Byl to vysoký, hubený muž s divokýma očima, ve kterých mu neustále přeskakovaly drobné jiskřičky. Na montérkách měl vyšité jméno „Radomír Výboj – Pán Vodičů“. V ruce nedržel jídelní lístek, ale podivný přístroj s anténkou a několika budíky. „Vy jste Hejnak!“ vydechl uctivě a zároveň fanaticky. „Poslouchal jsem vaše album. To není hudba, pane, to jsou schémata! Schémata zapojení pro mezihvězdný přenos energie!“ Martin Hejnak jen unaveně přikývl, zvyklý na ledacos. „Jo, to se stává,“ zamumlal a upil piva. Ale Radomír se nedal odbýt. „Když zpíváte ‚Vypadnu ze všech oken‘, to je přece jasný popis dielektrického průrazu! A ‚Tancuji v rytmu šídel‘? Dokonalá metafora pro pohyb elektronů v supravodivém stavu! Vaše ‚neobvyklé harmonické postupy‘, jak o nich píší ti hlupáci v recenzích, to je zvuková rezonance, která dokáže stabilizovat plazma! Víte, co to znamená?!“
Než se Hejnak nadál, seděl na improvizovaném pódiu v rohu hospody. Jeho stará akustická kytara byla pomocí krokosvorek a změti kabelů, které Radomír vytahal ze zdi, připojena k něčemu, co vypadalo jako kříženec staré televize a transformátoru. „Nebojte se, je to jen mírně pod napětím,“ uklidňoval ho elektrikář. „Potřebuju váš ‚Havraní čas‘, ten má ideální frekvenci pro nabuzení ionosféry!“ Kolem nich se shlukli ostatní štamgasti. Výčepní Jolana Tlumivková, fascinovaná Radomírovým šílenstvím, začala bušit do prázdných sudů a starého kráječe na knedlíky. Postarší mlčenlivý pan Odpor popadl ocelovou tyč, co podpírala strop, omotal kolem ní rezavou strunu a stvořil tak basu s jediným, zato však zemitým tónem. Zrodili se Zkratovaní Poutníci.
Hejnak, smířený s osudem, spustil první akordy. V tu chvíli Radomír otočil hlavním vypínačem svého vynálezu. Z kytary nevyšel tón, ale oslepující modrý blesk, který sjel po kabelech do sudu, o který se opírala Jolana. Sud vydal zvuk podobný hromu a Jolana s výkřikem, který byl překvapivě melodický, odskočila. Světla v hospodě začala blikat v rytmu Hejnákovy písně. „Vidíte! Rezonance!“ křičel Radomír nadšeně. Hejnak zpíval své melancholické texty, ale v tomto novém aranžmá zněly jako apokalyptický manifest. „Stmívá se v písních, je to snad trest?“ znělo z jeho úst, zatímco z kytary sršely jiskry a pan Odpor bušil do své tyče tak, až se otřásaly sklenice v policích. Byl to chaos. Bylo to šílenství. Byla to ta nejlepší a nejupřímnější verze jeho hudby, jakou kdy zažil.
Koncert vyvrcholil skladbou „Den maniaka“. Radomír, v hudebním transu, přepojil hlavní kabel přímo na venkovní vedení. V okamžiku, kdy Hejnak zazpíval poslední slova, ozvala se ohlušující rána, zhasla nejen hospoda, ale i celá obec Výbojov a přilehlé okresní město. V nastalém tichu a tmě se ozval jen Hejnakův šeptavý hlas: „...zbylo jenom ticho a prázdnej stůl.“ Z dálky se začaly ozývat sirény. Zkratovaní Poutníci právě odehráli svůj první a možná i poslední koncert. Ale legenda se zrodila. Legenda o písničkáři, jehož smutek měl dostatek energie, aby poháněl sny šíleného elektrikáře a zhasnul půlku kraje.
Martin Hejnak (Česká republika)
Zpěv, akustická kytara, neúmyslný generátor textových schémat, záporný pól
Radomír Výboj (Česká republika)
Tesla-kytara, vynálezce, ideový vůdce, kladný pól
Jolana 'Jolča' Tlumivková (Česká republika)
Bicí (pivní sudy), perkuse (kráječ na knedlíky, poklice), melodický výkřik
Pan Odpor (Česká republika)
Jednostrunná zemnící basa, uzemnění
Michal 'Tichý Stroj' Černý (Česká republika)
Bicí (druhé, doplňující), Perkuse
Mr. Kenji "Korekce" Tanaka (Japonsko)
Bicí I (Kancelářské Stoly, Pořadače), Finanční Disciplína
Melody Sparks (USA)
kytara, doprovodný zpěv
Thomas 'Zubní Pastafarián' Black (Švédsko)
Vokály, texty
U Zkyslého Korbele
Česká republika, Kvasnice nad Srvátkou
Koza na Věži U Zmatených
Francie, Saint-Chaos-sur-Seine
Galaktický Bordel
Mléčná dráha, Kosmická Prdelice
Alpenglocken Saal
Rakousko, Felsenbruck
Klub Zvonici Tribuna
Cesko, Rohankovice
Granule Bar
Rakousko, Pampeliška
Zlatá Duna
Egypt, Nebt-Khufu
Purpuroví Piaristé a Kanonáda Konventu (České země (Svatá říše římská))
Barokní Emo-Rock s Gregoriánským Popem a Prvky 30-leté Války
Prérie po dešti (USA)
Country metal s harmonikou a banjo sóly na rychlost
Snjór og Skuggar (Island)
ambientní post-rock s prvky severské mytologie a zvuků přírody
Podzimní Struny (Česká republika)
folk
Kangaroo Glitter Massacre (Klokaní Třpytivý Masakr) (Austrálie)
Desert Glam Rave – fúze australského hard rocku, disco z 80. let a divadelního glam metalu s vlivy domorodých rituálů a zvuků buše