Všechno to začalo naprosto nevinně. Písničkář Martin Hejnak, muž, jehož kytara znala víc odstínů šedi než podzimní obloha nad Kladnem, si jen chtěl dát pivo. Unavený z toho, jak „bídný čas v dálce hledá mohyly zkalených nadějí“, zapadl do prvního podniku, který vypadal dostatečně omšele na to, aby v něm našel klid. Jmenoval se příznačně „U Poslední Fáze“ a nacházel se ve fiktivní, zapomenuté obci Výbojov. Usedl ke stolu, v hlavě mu zněla ozvěna vlastních slov: „Každý člověk je tak osamělý...“ a chtěl si jen v tichu promyslet, jestli by se z toho nedala udělat nová, ještě o něco smutnější píseň. Jenže v tomto podniku ticho neexistovalo. Jen různé druhy bzukotu. A pak k němu přistoupil ON.
Byl to vysoký, hubený muž s divokýma očima, ve kterých mu neustále přeskakovaly drobné jiskřičky. Na montérkách měl vyšité jméno „Radomír Výboj – Pán Vodičů“. V ruce nedržel jídelní lístek, ale podivný přístroj s anténkou a několika budíky. „Vy jste Hejnak!“ vydechl uctivě a zároveň fanaticky. „Poslouchal jsem vaše album. To není hudba, pane, to jsou schémata! Schémata zapojení pro mezihvězdný přenos energie!“ Martin Hejnak jen unaveně přikývl, zvyklý na ledacos. „Jo, to se stává,“ zamumlal a upil piva. Ale Radomír se nedal odbýt. „Když zpíváte ‚Vypadnu ze všech oken‘, to je přece jasný popis dielektrického průrazu! A ‚Tancuji v rytmu šídel‘? Dokonalá metafora pro pohyb elektronů v supravodivém stavu! Vaše ‚neobvyklé harmonické postupy‘, jak o nich píší ti hlupáci v recenzích, to je zvuková rezonance, která dokáže stabilizovat plazma! Víte, co to znamená?!“
Než se Hejnak nadál, seděl na improvizovaném pódiu v rohu hospody. Jeho stará akustická kytara byla pomocí krokosvorek a změti kabelů, které Radomír vytahal ze zdi, připojena k něčemu, co vypadalo jako kříženec staré televize a transformátoru. „Nebojte se, je to jen mírně pod napětím,“ uklidňoval ho elektrikář. „Potřebuju váš ‚Havraní čas‘, ten má ideální frekvenci pro nabuzení ionosféry!“ Kolem nich se shlukli ostatní štamgasti. Výčepní Jolana Tlumivková, fascinovaná Radomírovým šílenstvím, začala bušit do prázdných sudů a starého kráječe na knedlíky. Postarší mlčenlivý pan Odpor popadl ocelovou tyč, co podpírala strop, omotal kolem ní rezavou strunu a stvořil tak basu s jediným, zato však zemitým tónem. Zrodili se Zkratovaní Poutníci.
Hejnak, smířený s osudem, spustil první akordy. V tu chvíli Radomír otočil hlavním vypínačem svého vynálezu. Z kytary nevyšel tón, ale oslepující modrý blesk, který sjel po kabelech do sudu, o který se opírala Jolana. Sud vydal zvuk podobný hromu a Jolana s výkřikem, který byl překvapivě melodický, odskočila. Světla v hospodě začala blikat v rytmu Hejnákovy písně. „Vidíte! Rezonance!“ křičel Radomír nadšeně. Hejnak zpíval své melancholické texty, ale v tomto novém aranžmá zněly jako apokalyptický manifest. „Stmívá se v písních, je to snad trest?“ znělo z jeho úst, zatímco z kytary sršely jiskry a pan Odpor bušil do své tyče tak, až se otřásaly sklenice v policích. Byl to chaos. Bylo to šílenství. Byla to ta nejlepší a nejupřímnější verze jeho hudby, jakou kdy zažil.
Koncert vyvrcholil skladbou „Den maniaka“. Radomír, v hudebním transu, přepojil hlavní kabel přímo na venkovní vedení. V okamžiku, kdy Hejnak zazpíval poslední slova, ozvala se ohlušující rána, zhasla nejen hospoda, ale i celá obec Výbojov a přilehlé okresní město. V nastalém tichu a tmě se ozval jen Hejnakův šeptavý hlas: „...zbylo jenom ticho a prázdnej stůl.“ Z dálky se začaly ozývat sirény. Zkratovaní Poutníci právě odehráli svůj první a možná i poslední koncert. Ale legenda se zrodila. Legenda o písničkáři, jehož smutek měl dostatek energie, aby poháněl sny šíleného elektrikáře a zhasnul půlku kraje.
Martin Hejnak (Česká republika)
Zpěv, akustická kytara, neúmyslný generátor textových schémat, záporný pól
Radomír Výboj (Česká republika)
Tesla-kytara, vynálezce, ideový vůdce, kladný pól
Jolana 'Jolča' Tlumivková (Česká republika)
Bicí (pivní sudy), perkuse (kráječ na knedlíky, poklice), melodický výkřik
Pan Odpor (Česká republika)
Jednostrunná zemnící basa, uzemnění
Tariq "Kočovný" Khan (Afghánistán)
Rubab (loutna), zpěv (paštunština)
Pavla Svobodová (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plastu
U Zlatého Knedlíku
Česká republika, Pivoňkov
Zimní Palác Chaosu a Opery
Mezinárodní (původně: Petrohrad, Rusko), Vídeň-Petrohrad
Lesní dutina Ȼ-47
Finsko, Spoormetsä
Střecha 11
Česká republika, Praha
Kavárna Pod Tónem
Česká republika, Praha
Podzemný chrám Zvonivého kapradí
Slovensko, Hubosvety
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
Hudební dům Větrník
Česká republika, Větrnice
La Salamanca Espectral
Argentina, Polvo Eterno
Ocelový Hrob
Česká republika, Dolní Prdelice
The Global Conflict Zone (Globální Konfliktní Zóna)
Mezinárodní vody, Na zrezivělé výletní lodi
Konferenční Místnost 'U Prázdného Hrníčku'
Kanada, Toronto
Konferenční Sál Exekuční Medicíny - 'The Litigation Suite'
Švýcarsko, Ženeva
La Cueva del Flamenco Negro
Španělsko, Almadrava de la Luna
U Ztraceného Dirigenta (Zum Verlorenen Dirigenten)
Lichtenštejnsko, Vadleitz-Oberdorf
Lední Šaman (Německo-Kamčatská federace hudebních vizionářů)
experimentální folk-metal s prvky sibiřského šamanského trance a bavorské dechovky
Šrouby a Matice (Česká republika)
rock
Delta Dissonance (Mezinárodní)
Blues-barokní-orchestr
Luna Sangrienta (Španělsko)
flamenco metal
Juristo-Finanční Globální Symfonie (Mezinárodní)
fúze klasiky, jazzu, elektroniky a burzovních rytmů
Okeánská bouře (Řecko)
Progressive folk rock
Březnický Rozvod (Česká republika)
bigbít
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Špagety s Razítkem (Italsko-Německá Osa (se sídlem v daňovém ráji, kde se pěstují olivy))
Kulinářský Post-Punk s Prvky Administrativního Jazzu