Vznik Orchestrální Skládky, jak už název napovídá, nebyl výsledkem pečlivého plánování, ale spíše šťastné náhody, chaosu a špatných životních rozhodnutí. Všechno to začalo v jedné opuštěné továrně na zpracování rajčat v Itálii. Zde se sešel chorvatský dirigent s maďarským fagotistou, mexickým bubeníkem a japonským houslistou. Měl to být pokus o moderní interpretaci Vivaldiho Čtyř ročních dob, ale po několika skleničkách domácího vína se celý projekt zvrhl v improvizovanou jam session, kde se klasické nástroje míchaly s pokličkami od hrnců a plechovkami od rajčat. Z původní představy na poklidnou hudební skupinu se tak stal bizarní projekt. Bylo to tak neuvěřitelné a bizarní, že se to muselo stát. Nebyl to hudební styl, byla to spíše katastrofa. A tak se zrodila Orchestrální Skládka. Byla to kapela, která se neřídila žádnými pravidly. Jediné, co platilo, bylo jedno: neexistovala žádná pravidla. Vše bylo možné.
Skládku tvořili lidé ze všech koutů světa, z nichž každý přinesl do kapely něco jedinečného. Například srbský dudák Dragan Milutinović se připojil ke skupině, když se pokusil prodat falešné zlaté zuby dirigentovi Zlatkovi. Místo toho, aby ho vyhodil, ho Zlatko přijal do kapely, protože byl fascinován jeho schopností hrát na dudy pod vodou. Kapela se rozšířila i o další podivné postavy, jako třeba kolumbijskou flétnistku Juanu Rodriguezovou, která byla posedlá zvukem píšťalek a hrála na ně všude, kde to jen bylo možné, a to i v těch nejméně vhodných situacích. Dalším členem se stal africký bubeník Kwesi Osei, který byl posedlý zvuky bubnů a snažil se je napodobit na všech možných předmětech. Dokonce i na sudu s pivem. Není divu, že se kapela stala známou jako „Orchestrální Skládka“.
Jejich první koncert, který se odehrál v zatuchlém podzemním sále v italském městě Bologna, se stal legendou. Kapela hrála na improvizovaných nástrojích, které našli ve sběrně odpadu. Bubny byly nahrazeny sudy od benzínu a kytary byly nahrazeny smyčci od houslí. Publikem byli pouze bezdomovci, studenti, kteří neměli peníze na lístek, a kritici, kteří se snažili pochopit, co se to děje. Zpěvačka, italská operní diva, která se zbláznila, se neustále dohadovala s bubeníkem, protože jí přišlo, že je příliš hlasitý. To vyústilo v to, že se uprostřed písničky začali prát a nakonec skončili v nemocnici. Tento incident se stal pro kapelu legendou a nakonec se rozhodli, že je to součástí jejich show. Jejich koncert byl tak chaotický, že dokonce i zvukař rezignoval a odešel. Zvuk se pak řídil sám sebou. Koncert se stal symbolem hudební anarchie.
Jejich turné po Evropě se stalo ještě větším fiaskem, než si kdokoli dokázal představit. V Německu je zatkli za to, že se pokusili prodat své alba jako "ekologické umění" a v Polsku je obvinili z toho, že ruší klid a pořádek. Ve Španělsku zase způsobili dopravní zácpu, protože se rozhodli uspořádat koncert uprostřed rušné ulice. Jejich hudba byla tak hlasitá, že se dokonce i policisté, kteří je měli zatknout, začali do rytmu pohupovat. A tak je místo zatčení nechali hrát. Jejich turné se stalo legendou, ale ne kvůli jejich hudbě, ale kvůli jejich neustálým problémům. Orchestrální Skládka je kapela, která se neřídí žádnými pravidly a jediné, co je pro ně důležité, je chaos. A proto jsou tak oblíbení u publika, které touží po něčem, co je tak bizarní, že to není možné pochopit. Jejich hudba je jako symfonie pro šílené. Jediný, kdo jim rozumí, jsou oni sami. A možná ani oni ne. A proto jsou tak nebezpeční. A proto jsou tak neuvěřitelní.
Jednou se dokonce pokusili nahrát album ve studiu, ale jejich experiment s používáním rypadel a sbíječek jako perkusí vedl ke zřícení budovy, a tak se rozhodli, že hudbu budou nahrávat pouze živě. Většina jejich koncertů končí buď zraněním některého z členů, nebo zdemolováním pódia. Jednou se jim dokonce povedlo odpálit světla ve venkovní aréně, protože bubeník omylem zasáhl elektrické vedení paličkou. Zpěvák, který v ten moment zpíval, dostal elektrický šok a jeho hlas se změnil na zvuk, který by se dal přirovnat k chraplavému zpěvu. A tak se zrodila jejich nová písnička, která se stala hitem. Skládka se neřídí ničím, jen svými vlastními pravidly. A tak se stávají legendou.
Zlatko "Zlatík" Kovačević (Chorvatsko)
Dirigent, housle, bicí
Javier "El Torro" Gutierrez (Mexiko)
Bicí, perkuse, zpěv
Takeshi "Taki" Sato (Japonsko)
Housle, syntezátor, zpěv
Dragan "Balkánský ďábel" Milutinović (Srbsko)
Dudy, trubka, akordeon
Jana Nováková (Česká republika)
Fagot, zpěv, flétna
Juanita Rodriguezová (Kolumbie)
Flétna, perkuse, zpěv
Kwesi Osei (Ghana)
Perkuse, bicí, zpěv
Anya Smirnovová (Rusko)
Violoncello, basa, zpěv
Elias Papadopoulos (Řecko)
Buzuki, kytara, zpěv
Chang Lee (Čína)
Erhu, kytara, zpěv
Ondřej Klávesák (Česká republika)
klávesy
Fiona "Městská" O'Sullivan (Irsko)
A'mbasada Hnoja (Ambasáda Hnoje)
Slovinsko, Rumenec-Kretenburg
Granule Bar
Německo, Pampeliška
Global Mega Health Hall
Švýcarsko, Vitanopolis
Koncertní Síň U Dokonalého Metronomu
Česká republika, Praha
Hala Zvuku
Česko, Kovárnov
U Zběsilé Trenýrky
Česká republika, Pupčíkov
Ranč Zelená Louka
Česká republika, Podkovice
Pěnové Nebe
Česká republika, Suché Peří
Podzemní Větev
Česká republika, Kamenolipí
Podkrovní Nota
Polsko, Kurzawów
Divadlo Harmonie
Česká republika, Praha
Šmidra Bar u Dřevěného Hrocha
Česká republika, Kocourkov u Rakovníka
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
Prérie po dešti (USA)
Country metal s harmonikou a banjo sóly na rychlost
Velký Operní Sbor a Stodevadesát Devět Dirigentů (Mezinárodní (původně: Petrohrad a Vídeň))
Post-Atonální Dechovka a Operní Rocková Mše s Prvky Ruského Baletu
Sídlištní Beat (Česká republika)
electro
Zahradní Trpaslíci (Finsko)
Pohádkový death metal
Koktavé Klobásy (Česká republika)
country reggae
Lékárna Šeptajících Strun (Polsko)
Akustický Post-Folk s Melodramatickými Prvky
Moravská Věsna (Česká republika)
Česká a moravská lidová hudba
Celtic Latina XXL (Česká republika / Slovensko)
tradiční irské písně v latinském rytmu
Fazole v Kapse (Česká republika)
trampské absurdní country s příměsí kouře a guláše