Vznik kapely Os Gatos Malucos, neboli "Šílené kočky", je opředen legendami, z nichž většina je stoprocentně smyšlená. Tou nejpopulárnější (a nejpravděpodobnější) je historka o kastraci, ne ovšem hudebníků, nýbrž lodního lana. Vše se událo v Lisabonském přístavu, kde se budoucí zakládající členové – Vasco "Voz" Pereira, geniální zpěvák s hlasem, který by roztavil i azulejos, a Ricardo "Ritmo" Santos, bubeník s manickou potřebou hrát na vše, co neuteče – setkali. Vasco se pokoušel prodat podezřele vypadající makrely, které, jak se později ukázalo, ukradl z rybářské sítě, zatímco Ricardo se snažil přesvědčit kolemjdoucí, že jeho souprava z rezavých sudů a starých hrnců je legitimní perkusionistický nástroj. Osudné setkání přišlo, když oba začali spontánně nadávat na kvalitu lanoví na právě kotvící lodi. Tato společná frustrace z námořnického vybavení, proložená improvizovaným Fado zpěvem, který plynule přešel do chaotického, ale melodického řevu, byla startem.
První zkoušky probíhaly v opuštěném skladišti sardinek. To dalo kapele jejich nezaměnitelný "sardinkový zvuk" – kombinace melancholie, mořské soli a pachu po rybím oleji. Když k nim přibyl João "Jazz" Oliveira, kytarista, který strávil deset let v Tibetu studiem meditativního blues, a Ana "Arco" Silva, violoncellistka, která přísahala, že její nástroj je reinkarnací portugalské královny, stal se z toho hudební guláš. Všichni se navzájem nenáviděli s takovou vášní, že to bylo až inspirativní. Vasco kritizoval Aninu přehnanou snahu o operní árie uprostřed punkových pasáží. Ana mu na oplátku vyčítala, že jeho texty o strádání rybářů a osamělosti racků jsou nedostatečně "metafyzické". Ricardo mezitím mlátil do hrnců a křičel "Ritmo! Ritmo!" a João se snažil zahrát akord C-dur, ale vždy mu z toho vylezl jen zvuk připomínající rozbitý gong.
Jejich první koncert se konal na pláži u města Nazaré. Původně měli hrát pro surfaře, ale dorazili jen tři zmatení důchodci, kteří si mysleli, že je to mše. Kapela zahájila svůj set skladbou "Saudade, ale rychle a nahlas". Během třetí písně, "Višeň v portském, které se rozbilo", Vasco v rámci uměleckého vyjádření zapálil makrelu, čímž spustil malý požár. Důchodci začali panikařit, ale pak si uvědomili, že v tom hluku a chaosu je něco osvobozujícího. Jeden z nich, bývalý námořní kapitán, dokonce vytáhl harmoniku a začal improvizovat. Koncert skončil, když místní policie dorazila, aby uhasila doutnající makrelu a obvinila Ricarda z rušení veřejného pořádku pomocí "příliš expresivní perkuse". Záznam z tohoto koncertu se stal kultovní záležitostí a z Os Gatos Malucos se stala kapela, kterou "milujete nenávidět, ale hlavně milujete slyšet, protože nikdy nevíte, jestli to neskončí vězením."
Vrcholem jejich kariéry byla spolupráce s polským rapperem, který se specializoval na balady o pěstování zelí. Vzniklo tak epické album "Kapusta a Kastaněty", které se ve Francii stalo platinovým – nikdo neví proč. Možná je to tím, že francouzské publikum bylo přesvědčeno, že jde o novou vlnu gastronomického šansonu. Kapela, která na desce improvizovala víc než kdy jindy, v jednu chvíli dokonce nahradila bicí tlučením do stolu plného ne zcela čerstvých ústřic. Ricardo to později komentoval slovy: "Byla to naše nejpřirozenější rytmická sekce. Byly to ústřice, které měly duši!"
Osobní životy členů jsou stejně chaotické jako jejich hudba. Vasco neustále bojuje s daňovým úřadem kvůli jeho obchodování s makrelami. João se každé ráno probouzí a trvá na tom, že hraje ve španělské flamencové kapele, a musí mu být každé dopoledne připomenuto, že je Portugalec a hraje Fado-Punk. Ana neustále nosí korunu, kterou si vyrobila z uzávěrů od Portského, a odmítá vystupovat, pokud není splněna jedna z jejích sedmnácti požadavků, z nichž nejbizarnější je "miska s čerstvě sklizenými slzami portugalských panen". Ricardo si jednou omylem nechal vytetovat recept na Caldo Verde namísto loga kapely, což vedlo k nekonečnému hádání o tom, zda má být do polévky přidáno vepřové koleno. I přes všechny neshody a šílenosti, Os Gatos Malucos pokračují v koncertování. Jejich hudba je esencí Portugalska – krásná, melancholická, slaná, a vždycky trochu mimo kontrolu. Fanoušci přicházejí připraveni na hudební zážitek, ale odcházejí s pocitem, že byli svědky komediálního skeče, který se náhodou proměnil v hudební dílo. A to je přesně to, co "Šílené kočky" chtějí – chaos, smích a hlavně, hodně, hodně hlasitosti.
Nedávno se dostali do Guinnessovy knihy rekordů za to, že jejich koncert v italské Pise trval přesně 4 minuty a 33 sekund, než byl přerušen pádem kytaristy ze židle a následným zásahem hasičů, kteří se domnívali, že hluk je nouzový signál z potápějící se lodi. Kapela to bere jako své největší umělecké vítězství a prý chystají album, které se bude jmenovat "Pád kytaristy a jiné symfonie". Vše je, jak má být. Chaos a skvělá hudba jdou ruku v ruce, pokud jste Os Gatos Malucos.
Vasco "Voz" Pereira (Portugalsko)
Hlavní zpěv a makrela (příležitostně)
Ricardo "Ritmo" Santos (Portugalsko)
Bicí (sudové sety a hrnce)
João "Jazz" Oliveira (Portugalsko)
Elektrická kytara a tibetské zvony
Ana "Arco" Silva (Portugalsko)
Violoncello a operní vokály
Gustavo "Gas" Lopes (Brazílie)
Saxofon (tenor a soprán)
Luísa "Lula" Barroso (Portugalsko)
Basová kytara (pětistrunná, hraje pouze na 3 struny)
Pedro "Písek" Costa (Španělsko)
Perkuse (používá písek, mušle a sklo)
Sofia "Smyčec" Rebelo (Portugalsko)
Druhé violoncello a občasné chrlení ohně
Manuel "Mana" Gomes (Portugalsko)
Mandolína a vokály (nechtěné)
Petr Dvořák (Česká republika)
Trubka, kapelník
Umělec69 Q (Země69)
flétna
Galaktický Bordel
Mléčná dráha, Kosmická Prdelice
Hospoda U Škarejbů
Česká republika, Lhotsko
Pánvička Stage
Česká republika, Ostrava
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Sklep u Starých Legend
Česká republika, Moravomlýn
Zadýchaný Okap
Česká republika, Dolní Podpíčov
U rybářské bašty
Česká republika, Ostrovesnice
Alpenglocken Saal
Rakousko, Felsenbruck
The Sunken Chapel
Norsko, Lyshavn
Šepot Stínů (Česko)
Atmosférický folk metal s prvky slovanské mystiky
Edelweiss Khan's Horny Yaks (Mongolsko/Švýcarsko)
Nomádský Yodel-Metal s cimbálem
Pryskyřičné Vlasy (Česká republika)
Český bigbít / Hard Rock s prvky psychedelie
Ouroboros Tapes (Japonsko)
Lo-fi synth-pop/Retrofuturismus
Mozkový Vývar (Česká republika)
psycho-punk-avantgardní dada s podtextem absurdity
Turbína z Petrželky (Slovensko)
Post-Africká Dechovka s Elementy Vesmírného Šansonu