Vznik kapely Os Gatos Malucos, neboli "Šílené kočky", je opředen legendami, z nichž většina je stoprocentně smyšlená. Tou nejpopulárnější (a nejpravděpodobnější) je historka o kastraci, ne ovšem hudebníků, nýbrž lodního lana. Vše se událo v Lisabonském přístavu, kde se budoucí zakládající členové – Vasco "Voz" Pereira, geniální zpěvák s hlasem, který by roztavil i azulejos, a Ricardo "Ritmo" Santos, bubeník s manickou potřebou hrát na vše, co neuteče – setkali. Vasco se pokoušel prodat podezřele vypadající makrely, které, jak se později ukázalo, ukradl z rybářské sítě, zatímco Ricardo se snažil přesvědčit kolemjdoucí, že jeho souprava z rezavých sudů a starých hrnců je legitimní perkusionistický nástroj. Osudné setkání přišlo, když oba začali spontánně nadávat na kvalitu lanoví na právě kotvící lodi. Tato společná frustrace z námořnického vybavení, proložená improvizovaným Fado zpěvem, který plynule přešel do chaotického, ale melodického řevu, byla startem.
První zkoušky probíhaly v opuštěném skladišti sardinek. To dalo kapele jejich nezaměnitelný "sardinkový zvuk" – kombinace melancholie, mořské soli a pachu po rybím oleji. Když k nim přibyl João "Jazz" Oliveira, kytarista, který strávil deset let v Tibetu studiem meditativního blues, a Ana "Arco" Silva, violoncellistka, která přísahala, že její nástroj je reinkarnací portugalské královny, stal se z toho hudební guláš. Všichni se navzájem nenáviděli s takovou vášní, že to bylo až inspirativní. Vasco kritizoval Aninu přehnanou snahu o operní árie uprostřed punkových pasáží. Ana mu na oplátku vyčítala, že jeho texty o strádání rybářů a osamělosti racků jsou nedostatečně "metafyzické". Ricardo mezitím mlátil do hrnců a křičel "Ritmo! Ritmo!" a João se snažil zahrát akord C-dur, ale vždy mu z toho vylezl jen zvuk připomínající rozbitý gong.
Jejich první koncert se konal na pláži u města Nazaré. Původně měli hrát pro surfaře, ale dorazili jen tři zmatení důchodci, kteří si mysleli, že je to mše. Kapela zahájila svůj set skladbou "Saudade, ale rychle a nahlas". Během třetí písně, "Višeň v portském, které se rozbilo", Vasco v rámci uměleckého vyjádření zapálil makrelu, čímž spustil malý požár. Důchodci začali panikařit, ale pak si uvědomili, že v tom hluku a chaosu je něco osvobozujícího. Jeden z nich, bývalý námořní kapitán, dokonce vytáhl harmoniku a začal improvizovat. Koncert skončil, když místní policie dorazila, aby uhasila doutnající makrelu a obvinila Ricarda z rušení veřejného pořádku pomocí "příliš expresivní perkuse". Záznam z tohoto koncertu se stal kultovní záležitostí a z Os Gatos Malucos se stala kapela, kterou "milujete nenávidět, ale hlavně milujete slyšet, protože nikdy nevíte, jestli to neskončí vězením."
Vrcholem jejich kariéry byla spolupráce s polským rapperem, který se specializoval na balady o pěstování zelí. Vzniklo tak epické album "Kapusta a Kastaněty", které se ve Francii stalo platinovým – nikdo neví proč. Možná je to tím, že francouzské publikum bylo přesvědčeno, že jde o novou vlnu gastronomického šansonu. Kapela, která na desce improvizovala víc než kdy jindy, v jednu chvíli dokonce nahradila bicí tlučením do stolu plného ne zcela čerstvých ústřic. Ricardo to později komentoval slovy: "Byla to naše nejpřirozenější rytmická sekce. Byly to ústřice, které měly duši!"
Osobní životy členů jsou stejně chaotické jako jejich hudba. Vasco neustále bojuje s daňovým úřadem kvůli jeho obchodování s makrelami. João se každé ráno probouzí a trvá na tom, že hraje ve španělské flamencové kapele, a musí mu být každé dopoledne připomenuto, že je Portugalec a hraje Fado-Punk. Ana neustále nosí korunu, kterou si vyrobila z uzávěrů od Portského, a odmítá vystupovat, pokud není splněna jedna z jejích sedmnácti požadavků, z nichž nejbizarnější je "miska s čerstvě sklizenými slzami portugalských panen". Ricardo si jednou omylem nechal vytetovat recept na Caldo Verde namísto loga kapely, což vedlo k nekonečnému hádání o tom, zda má být do polévky přidáno vepřové koleno. I přes všechny neshody a šílenosti, Os Gatos Malucos pokračují v koncertování. Jejich hudba je esencí Portugalska – krásná, melancholická, slaná, a vždycky trochu mimo kontrolu. Fanoušci přicházejí připraveni na hudební zážitek, ale odcházejí s pocitem, že byli svědky komediálního skeče, který se náhodou proměnil v hudební dílo. A to je přesně to, co "Šílené kočky" chtějí – chaos, smích a hlavně, hodně, hodně hlasitosti.
Nedávno se dostali do Guinnessovy knihy rekordů za to, že jejich koncert v italské Pise trval přesně 4 minuty a 33 sekund, než byl přerušen pádem kytaristy ze židle a následným zásahem hasičů, kteří se domnívali, že hluk je nouzový signál z potápějící se lodi. Kapela to bere jako své největší umělecké vítězství a prý chystají album, které se bude jmenovat "Pád kytaristy a jiné symfonie". Vše je, jak má být. Chaos a skvělá hudba jdou ruku v ruce, pokud jste Os Gatos Malucos.
Vasco "Voz" Pereira (Portugalsko)
Hlavní zpěv a makrela (příležitostně)
Ricardo "Ritmo" Santos (Portugalsko)
Bicí (sudové sety a hrnce)
João "Jazz" Oliveira (Portugalsko)
Elektrická kytara a tibetské zvony
Ana "Arco" Silva (Portugalsko)
Violoncello a operní vokály
Gustavo "Gas" Lopes (Brazílie)
Saxofon (tenor a soprán)
Luísa "Lula" Barroso (Portugalsko)
Basová kytara (pětistrunná, hraje pouze na 3 struny)
Pedro "Písek" Costa (Španělsko)
Perkuse (používá písek, mušle a sklo)
Sofia "Smyčec" Rebelo (Portugalsko)
Druhé violoncello a občasné chrlení ohně
Manuel "Mana" Gomes (Portugalsko)
Mandolína a vokály (nechtěné)
Mr. Javier "Jargon" Pérez (Argentina)
Rafael Costa (Brazílie)
bicí
The Canadian Complainer (Kanada)
Banjo (5-strunné), Omlouvání se, Křik (hokejový)
Sebastián "El Mago" Vargas (Chile)
Akustická Kytara (nepoškrábaná), Flétna (Panova, dětská), Kouzelnické Triky (špatné)
Milena "Sbor" Konečná (České země)
Michael Johnson (USA)
saxofon
The Greek Goddess II (Řecko)
Vokály (Bouzouki-Punk), Bouzouki (elektrické)
Lesní dutina Ȼ-47
Finsko, Spoormetsä
Zlatá Duna
Egypt, Nebt-Khufu
U Ztracené duše
Česko, Černá Voda
Hladové Ucho
Německo, Schnupfenwald
U Tuláka
Slovensko, Hrdličovo
Čtyřicet valících se sudů a jedna harmonika (Česká republika (s mezinárodní "euro-vizí"))
Euro-Psychedelický Cirkus Country s prvky Polky a Balkánského Dechu
Kefíroví Rytíři z Kyselova (Česká republika)
Středověký agro-folk s prvky šamanského chrochtání
Černé Vlny (Česká republika)
Post-punk/Darkwave
Neon Wolves (Švédsko)
Synthwave/Dark Electronic
Stetoskop Swingers (Česko)
Lékařský jazz
Mixér & Plotýnka (Rakousko)
elektro-swing s vůní smažených řízků
The Quantum Pancakes (USA)
psychedelický funk-rock s jazzovými prvky
Zahradní Trpaslíci (Finsko)
Pohádkový death metal