V tokijských undergroundových laboratořích, kde se staré technologie mísí s futuristickými vizemi, se zrodil hudební projekt, který se vzpíral všem moderním trendům. Ouroboros Tapes. Kapela, jejíž název odkazuje na symbol cykličnosti a věčnosti, si zakládá na analogovém zvuku a estetice 80. let. V době, kdy se hudba streamuje ve vysokém rozlišení, se Ouroboros Tapes vrátili ke zvuku praskajících kazet, chyb a nedokonalostí, které pro ně představují duši hudby. Jejich styl, směs lo-fi synth-popu a retrofuturismu, evokuje nostalgii po éře, kterou většina jejich posluchačů nikdy nezažila, a zároveň nabízí vizi budoucnosti, která je spíše snová než technologicky sterilní. Kapela se formovala v roce 2035, kdy se sešli dva umělci, kteří sdíleli fascinaci starými hudebními nosiči a zapomenutými syntezátory. Kenji Nakahara, původně inženýr zvukové techniky v jedné z velkých korporací, a Akiko Yamashita, nadaná grafická designérka. Jejich první nahrávky, které vznikaly v malém, zastrčeném studiu v Šibuji, byly nahrány přímo na staré kazetové magnetofony, což jim dodalo nezaměnitelný, autentický zvuk. Zpočátku se jejich hudba šířila mezi sběrateli a nadšenci, ale brzy se o nich začalo mluvit na širší scéně.
Ouroboros Tapes vydali své debutové album, „Hologramový Sen“, exkluzivně na kazetách. Mnozí to považovali za marketingový trik, ale pro kapelu to byl manifest. Limitovaná edice se vyprodala během několika minut a ceny na aukčních portálech raketově stouply. Jejich hudba, plná hypnotických rytmů, křehkých vokálních melodií a bohatých syntezátorových textur, byla jako soundtrack k neexistujícímu cyberpunkovému filmu. Texty, které sepsala Akiko, se zabývaly tématy jako je digitální osamělost, ztracená paměť a hledání identity v hyper-připojeném světě. Jejich živá vystoupení byla vizuálním zážitkem. Všichni členové kapely byli oblečeni do retro-futuristických kostýmů, na pódiu dominovaly staré CRT monitory, které zobrazovaly glitch-artové animace a abstraktní vizualizace. Namísto dokonalého, sterilního zvuku se kapela záměrně držela praskání a šumu, což fanoušci, kteří se sami označovali jako „Cykličtí“, nadšeně přijali. Jejich hudba byla únikem z digitálního světa a návratem k hmatatelnému a nedokonalému.
Druhé album, „VHS Echa“, bylo ještě experimentálnější. Kapela začlenila do své hudby prvky city popu a ambientu, čímž vytvořila ještě složitější a bohatší zvukové krajiny. Jejich popularita rostla a brzy se stali předním jménem v žánru retro-futurismu. Ouroboros Tapes inspirovali celou novou generaci umělců, kteří se začali vracet k analogovému zvuku. Kapela však zůstala věrná svým principům. Všechny nahrávky byly vždy vydávány na kazetách nebo vinylových deskách, digitální verze sloužily pouze jako doprovod. V jednom z rozhovorů Kenji prohlásil: „Dokonalý zvuk je nudný. Krása se skrývá v nedokonalosti, v chybě, v praskání, které vypráví příběh.“ Jejich hudba se stala symbolem odporu proti unifikaci a digitalizaci, připomínkou, že i v moderním světě existuje místo pro staré a zapomenuté. Ouroboros Tapes se nesnaží o revoluci, ale o evoluci – pomalou, cyklickou a věčnou, stejně jako jejich hudba.
Kenji Nakahara (Japonsko)
Syntezátory, programování bicích, zvukový inženýring
Akiko Yamashita (Japonsko)
Hlavní vokály, texty, vizuální design
Haruki Tanaka (Japonsko)
Baskytara
Yumi Sato (Japonsko)
Syntezátory, klávesy
Satoshi Hayashi (Japonsko)
Elektronické bicí, perkuse
Takahiro Kojima (Japonsko)
Kytara
Hiroshi Yamada (Japonsko)
Vizuální umělec, světelný design
Michiko Fujii (Japonsko)
Hlasové experimenty, doprovodné vokály
Mr. Xavi "X-ray" Santos (Portugalsko)
Syntezátor VII (Radiace), Radioaktivní Noise
Fatima "Káva" Hassan (Etiopie)
Krar (lyra), Masinko (jednostrunné housle), Zpěv (o kávě a cestování), Příprava kávy
Milana Špuntová (ČR)
klarinet
The New Zealand Nightmare (Nový Zéland)
Vokály (Haka-Punk), Bicí (s efekty)
Lucie Veselá (Česká republika)
klávesy
Kočičí díra
Norsko, Mňaukfjord
Radura del Suono
Itálie, Boscanera
U Černého Mostu
Česká republika, Praha
Jazzový Loft
Česká republika, Praha
Rezonanční Krypta
Česká republika, Stínozem pod Krušnými horami
U Ztracené Ponožky
Česko, Pohádkovice
La Salamanca Espectral
Argentina, Polvo Eterno
Podkrovní Nota
Polsko, Kurzawów
La Crypte Mélancolique
Francie, Brumeville
Evropský Centrální Bankovní Koncert Likvidace (Německo (Frankfurt, EHQ))
Frankfurtský Úvěrový Doom / Hyper-Byrokratický Jazzcore
Martin Hejnak & Zkratovaní Poutníci (Česká republika)
Bizarní folk s vysokonapěťovým rušením a existenciálním jiskřením
Rezavý Orchestr (Česko)
industriální folk-metal s mechanickými harmoniemi
Úplně Debilní Kapela (Česko)
absurdní punk-psycho-folk s prvky cirkusové hudby
Sequins & Sass (USA)
extravagantní travesti show s popem, disco a kabaretním performance art
Lípa Pivoňka (Česká republika)
Progresivní Klobásový Pop
Ferencovo Florenc (Česká republika)
undergroundový šraml, česko-maďarský folk-punk