V tokijských undergroundových laboratořích, kde se staré technologie mísí s futuristickými vizemi, se zrodil hudební projekt, který se vzpíral všem moderním trendům. Ouroboros Tapes. Kapela, jejíž název odkazuje na symbol cykličnosti a věčnosti, si zakládá na analogovém zvuku a estetice 80. let. V době, kdy se hudba streamuje ve vysokém rozlišení, se Ouroboros Tapes vrátili ke zvuku praskajících kazet, chyb a nedokonalostí, které pro ně představují duši hudby. Jejich styl, směs lo-fi synth-popu a retrofuturismu, evokuje nostalgii po éře, kterou většina jejich posluchačů nikdy nezažila, a zároveň nabízí vizi budoucnosti, která je spíše snová než technologicky sterilní. Kapela se formovala v roce 2035, kdy se sešli dva umělci, kteří sdíleli fascinaci starými hudebními nosiči a zapomenutými syntezátory. Kenji Nakahara, původně inženýr zvukové techniky v jedné z velkých korporací, a Akiko Yamashita, nadaná grafická designérka. Jejich první nahrávky, které vznikaly v malém, zastrčeném studiu v Šibuji, byly nahrány přímo na staré kazetové magnetofony, což jim dodalo nezaměnitelný, autentický zvuk. Zpočátku se jejich hudba šířila mezi sběrateli a nadšenci, ale brzy se o nich začalo mluvit na širší scéně.
Ouroboros Tapes vydali své debutové album, „Hologramový Sen“, exkluzivně na kazetách. Mnozí to považovali za marketingový trik, ale pro kapelu to byl manifest. Limitovaná edice se vyprodala během několika minut a ceny na aukčních portálech raketově stouply. Jejich hudba, plná hypnotických rytmů, křehkých vokálních melodií a bohatých syntezátorových textur, byla jako soundtrack k neexistujícímu cyberpunkovému filmu. Texty, které sepsala Akiko, se zabývaly tématy jako je digitální osamělost, ztracená paměť a hledání identity v hyper-připojeném světě. Jejich živá vystoupení byla vizuálním zážitkem. Všichni členové kapely byli oblečeni do retro-futuristických kostýmů, na pódiu dominovaly staré CRT monitory, které zobrazovaly glitch-artové animace a abstraktní vizualizace. Namísto dokonalého, sterilního zvuku se kapela záměrně držela praskání a šumu, což fanoušci, kteří se sami označovali jako „Cykličtí“, nadšeně přijali. Jejich hudba byla únikem z digitálního světa a návratem k hmatatelnému a nedokonalému.
Druhé album, „VHS Echa“, bylo ještě experimentálnější. Kapela začlenila do své hudby prvky city popu a ambientu, čímž vytvořila ještě složitější a bohatší zvukové krajiny. Jejich popularita rostla a brzy se stali předním jménem v žánru retro-futurismu. Ouroboros Tapes inspirovali celou novou generaci umělců, kteří se začali vracet k analogovému zvuku. Kapela však zůstala věrná svým principům. Všechny nahrávky byly vždy vydávány na kazetách nebo vinylových deskách, digitální verze sloužily pouze jako doprovod. V jednom z rozhovorů Kenji prohlásil: „Dokonalý zvuk je nudný. Krása se skrývá v nedokonalosti, v chybě, v praskání, které vypráví příběh.“ Jejich hudba se stala symbolem odporu proti unifikaci a digitalizaci, připomínkou, že i v moderním světě existuje místo pro staré a zapomenuté. Ouroboros Tapes se nesnaží o revoluci, ale o evoluci – pomalou, cyklickou a věčnou, stejně jako jejich hudba.
Kenji Nakahara (Japonsko)
Syntezátory, programování bicích, zvukový inženýring
Akiko Yamashita (Japonsko)
Hlavní vokály, texty, vizuální design
Haruki Tanaka (Japonsko)
Baskytara
Yumi Sato (Japonsko)
Syntezátory, klávesy
Satoshi Hayashi (Japonsko)
Elektronické bicí, perkuse
Takahiro Kojima (Japonsko)
Kytara
Hiroshi Yamada (Japonsko)
Vizuální umělec, světelný design
Michiko Fujii (Japonsko)
Hlasové experimenty, doprovodné vokály
Barbora Černá (Česká republika)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
Rajesh "Bollywood" Singh (Indie)
Harmonium, choreografie, vokály v hindštině (o nešťastné lásce)
Bohuslav 'Bóža' Brouček (Česká republika)
Kytara z krabice od bot, country-rock
František Novák (Česká republika)
Kytarista, hraje jen na kytaru z perníku
Milan Šnečí (Česká republika)
zpěv, banjo
Isabella Rossi (Itálie)
flétna
The Catacomb Cathedral (Katacombová Katedrála)
Vatikán, Skrytý podzemní bunkr
Zelený Sud
Česká republika, Veselíčko
Granule Bar
Austrálie, Pampeliška
Kulturní přístřešek Pod Lískou
Česká republika, Dolní Zalezlín
Orbital Disaster Lounge
Mezinárodní orbitální prostor, Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí)
Šalina pod zemí
Česká republika, Hantec-Brumlov
Finančně-Právní Galaktická Síň
Švýcarsko, Cryptoberg
Katedrála Stínů
Finsko, Varjo
Kernel Jam
Česká republika, Bytovice
Temné chorusy (Finsko)
Gothic metal
Koktavé Klobásy (Česká republika)
country reggae
Evropský Centrální Bankovní Koncert Likvidace (Německo (Frankfurt, EHQ))
Frankfurtský Úvěrový Doom / Hyper-Byrokratický Jazzcore
Výškoměr Band (Švýcarsko)
alpínský folk-rock s dechovými přechody
Moravská Věsna (Česká republika)
Česká a moravská lidová hudba
Éterické Ozvěny (Island)
Post-Rock s prvky Ambientu a Severského Folku
Pharma & Wellness Orchestra (Globální)
symfonie zdraví, elektronika a akustické experimenty
The Multiverse Ensemble (Multi-vesmírný Soubor) (Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí))
Pan-Galactic Maximalism – 50 protichůdných žánrů v jediném okamžiku. Kolaps veškeré hudby do jednoho, teoreticky dokonalého, ale chaotického zvuku.