Kapela "Rubber Boot Rebellion" (RBR) vznikla v roce 2012 v sychravém, vlhkém suterénu hokejového stadionu ve Winnipegu, kde se odehrávala neoficiální soutěž v jedení poutine (tradiční kanadské jídlo – hranolky, sýr a omáčka). Založil ji zpěvák a kytarista Doug "The Lumberjack" McKenzie, který se do té doby živil jako profesionální sběrač javorového sirupu a příležitostný hráč na foukací harmoniku. Během soutěže Doug omylem upustil svou kytaru do obří hromady poutine, což vytvořilo zvuk, který se stal základem jejich prvního hitu "Omáčka na mém riffu".
Jejich hudební styl, který oni sami nazývají "Maple Syrup Grunge", je neuvěřitelná směs drsného post-grunge, punkové energie, country melancholie a neustálých odkazů na hokej a přežívání v divočině. Představte si Nirvanu, která se setkala s Johnny Cashem, a celá ta sešlost se odehrává v rybářské chatě v Ontariu. Texty RBR jsou často o existenciálních krizích v supermarketu, o složitém vztahu s ledním medvědem a o neustálém hledání dokonalého puku. Jejich písně jsou plné humoru, ale zároveň i hluboké, drsné kanadské upřímnosti.
První EP kapely, nazvané "Hokejová helma mé duše", se nahrávalo v autokempu na břehu jezera a bylo mixováno v mobilním karavanu. Zvukař, který byl ve skutečnosti jen rybář, který se náhodou vyskytoval poblíž, přidal do mixu autentické zvuky komárů a hokejového komentátora, což kapele dodalo neopakovatelný "severský sound". Album se stalo okamžitým undergroundovým hitem, zejména mezi řidiči sněžných skútrů a lidmi, kteří se živí kácením stromů.
Největší skandál RBR zažili, když byli pozváni hrát na festival do Toronta. Namísto velkolepé show se ale na pódium dostavili se svými rybářskými pruty a místo hraní se pokoušeli ulovit místní basu (rybu), kterou tajně vypustili do bazénu před pódiem. Tvrdili, že se jedná o "metaforický lov na úspěch", což diváci ocenili, ale pořadatelé z toho měli infarkt. Kapela si navíc s sebou na pódium neustále vozí maskota – obří plyšovou sovu, která má na hlavě kanadskou vlajku a kterou používají jako perkuse.
Turné po Evropě bylo pro RBR zmatením a řetězcem komických nehod. V Paříži si spletli Eiffelovu věž s obří vysílací anténou a snažili se na ni vylézt, aby tam "pověsili nový kanadský banner". V Praze se pokusili prodat "pravý javorový sirup" (což byla ve skutečnosti jen obarvená voda s cukrem) jako vzácný "elixír kanadských bohů", což vedlo k menší diplomatické roztržce. Kytarista Serge je navíc známý tím, že neustále nosí brusle, a na pódiu se snaží jezdit, což vede k pádům, které jsou součástí choreografie.
RBR jsou dnes považováni za ikony kanadského punku. Jejich hudba je soundtrackem k životu všech Kanaďanů, kteří bojují s mrazem, byrokracií a neustálým nutkáním omlouvat se. Jejich heslo? "Omlouváme se, že jsme tak dobří!" Jsou zkrátka drsní, legrační a v gumových holínkách, které nikdy nevyzouvají. V roce 2023 se RBR pokusili nahrát svůj první videoklip pod vodou v zamrzlém jezeře, což se jim nepovedlo. Zpěvák Doug dostal omrzliny a kytarista Serge přišel o oblíbený puk, ale zato vznikla geniální píseň "Symfonie pod ledem", která se skládá převážně ze zvuků praskajícího ledu a Dougova kašlání.
Jejich poslední album, "Grizzly na poutine", bylo nahráno v národní rezervaci a je známo tím, že na něm skutečně hrají i losi a medvědi (samozřejmě nechtěně). Zvukař, který byl k tomu přinucen kapelou, použil speciální mikrofony, které snímají zvuky trávicího traktu losa a přidal je do basové linky. Tento "živočišný bas" se stal hitem a kapela je nyní v kontaktu s Kanadskou zoologickou společností, která zvažuje zařazení losího říhání jako hudební nástroj. RBR jsou arogantní a skromní zároveň, a právě proto je Kanada miluje. Jsou skutečným ztělesněním kanadského ducha, který je stejně drsný jako roztomilý.
Doug "The Lumberjack" McKenzie (Kanada)
Hlavní vokály, Akustická kytara (rozbitá), Foukačka (neustále špinavá)
Serge "The Puck" Dubois (Kanada)
Elektrická Kytara (hrá na ni hokejkou), Hokejové Chorály (nesrozumitelné)
Patrice "Poutine" LeBlanc (Kanada)
Baskytara (7-strunná, hraje se sýrem), Opravář Sněžných Skútrů
Brenda "B-Dazzle" Smith (USA (ale má kanadské kořeny))
Bicí (vyrobené z bubnů na sirup), Zvonkohra (zubní), Doprovodné Vokály
Gaston "The Ghost" Tremblay (Kanada (Quebec))
Banjo (5-strunné, hraje se rukavicí), Syntetizátor (jen jeden zvuk – houkání vlka), Smutné Balady (šepotem)
Maurice "Moe" Nadeau (Kanada)
Housle (smyčec z bobřích chlupů), Kanadský Step (Tap Dance v holínkách), Taneční Choreografie (chaotická)
Ondřej Řetěz (Česko)
basa, kovové řetězy
Haruto Ikei (Japonsko)
kapelník, klarinet
The Salvadoran Screamer (Salvador)
Vokály (Latino-Punk), Kytara (s efekty)
Vilém "Vilda" Polívka (Česká republika)
Hlavní vokály, Křik, Expresivní Pantomima
Lee "Oheň" Kim (Jižní Korea)
K-Pop vokály (hraje jen o ohni), pyrotechnika
The Arctic Yodeller (Norsko)
Vokály (jódlování), Harfa
The Kenyan Killer (Keňa)
Vokály (Tribal-Punk), Djembe (s trny)
Bouřlivá struna
Česká republika, Vlčkov
Laboratoř U Starého Sklíčka
Česko, Nové Mýto nad Lípou
Hospoda U Tří Megafonů
Česká republika, Dolní Loučky
SkyStage
Francie, Montgolfierville
Pavilon Kulhavé Kozy
Česká republika, Chrochtín
Dílna pod Štítom
Slovensko, Rachnové Krivy
Na Skanzenu
Česká republika, Nové Pasečany
BOOST-Xtreme Zóna
Česká republika, Neon City
Dům Světových Melodií
Česko, Veselí nad Moravou
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
The Glitter Grotto (Třpytivá Jeskyně)
Austrálie, Sparkleville (Město Záře)
El Templo del Ruido y el Chile
Mexiko, San Pimiento de los Gigantes
Slepice v Raketě (Polsko)
Galaktický Jazz-Punk se Středověkými Chorály
Ferencovo Florenc (Česká republika)
undergroundový šraml, česko-maďarský folk-punk
Debil Revival (Česko)
hyperabsurdní retromongoloidní turbo-folk s prvky rozpadlé dechovky a dětských říkanek
Prérie po dešti (USA)
Country metal s harmonikou a banjo sóly na rychlost
Globální Křepelky (Mezinárodní projekt)
Světový pop s etno prvky a nečekanými operními áriemi