Všechno to začalo v jedný zaplivaný zkušebně na Křenový, kde se potkal Venca, co hrával na basu v nějaký metalový kapele, ale už ho to neba, s Láďou, dechovkářem z Tuřan, co se furt hádal s kapelníkem, že mu tam cpou moc 'uměleckýho' a málo 'piva a hospody'. K nim se přidal Libor, bývalej raper, co už ho nebavilo furt jenom 'flowovat' o tom, jak je drsnej, a chtěl 'flowovat' o tom, jak se v Brně čeká na linku 12. A nakonec dorazil Radek, bubeník, kterej měl takovou tu zvláštní úchylku, že hrál nejradši na sudy od zelí a kbelíky. To byl základ. Taková divná sešlost, jak když někdo smíchá rum s mlíkem a k tomu si dá okurku. Výsledek byl ale překvapivě dobrej.
První koncert odehráli v jedný šalině, co byla odstavená. Bylo to nelegální, ale o to víc si to lidi užili. Lístky se neprodávaly, ale kupovala se rovnou basa piva a za každej lok se započítal jeden song. To byl ten správnej rozjezd. Lidi si sedli do sedaček a poslouchali, jak jim do uší cinká punkovej riff, k tomu dechovka, která zněla, jak kdyby zrovna proběhl pochod prvomájových soudruhů, a Liborův rap o tom, jak na Cejlu dostal šlajfku, když hledal štangastky. Byl to takovej chaos, že to muselo bejt dobrý. A taky, že bylo. Ze Šalina Boys se stala taková lokální legenda, o který se psalo i v Bulváru. Teda ne psalo, spíš se to tam šířilo jako mor po tom, co se nějakej Jarda z Tuřan pochlubil v štatlu, že to zažil.
Jejich texty jsou taky kapitola sama pro sebe. Není to žádná vysoká poezie, to ani náhodou. Jsou to prostě příběhy ze života. O tom, jak vám na České ujede šalina, jak si necháte propíchnout kolo od taxikáře, co si myslí, že je king, nebo o tom, jak se sejdete s holkou a místo do kina jdete na Svoboďák hledat kešky. Je to fšecko proložený hantecem, což dává těm písničkám ten správnej šmrnc. Když si pustíte jejich 'Kósek po Brně', máte pocit, že sedíte v trolejbusu a posloucháte, jak se hádají dva chlapi o to, jestli je lepší pivo z Komety nebo Starobrno. A ty kluci to hrajou tak, jako by jim šlo o život. Což je možná taky pravda, protože po každým koncertě jsou úplně grogy, jak kdyby uběhli maraton.
Víte, ono to není jenom o hudbě. Je to o tom, že ty kluci si dělaj srandu sami ze sebe i z toho města, kde žijou. Ukazujou, že i v Brně se dá dělat něco originálního, co není jenom kopírka ze západu. Že stačí vzít to, co máte pod nosem, a narvat do toho duši. A oni tam tu duši narvali, až z toho teďka všichni v Brně i okolo šílí. Mají spoustu fanoušků, ale taky hodně haterů, protože jak víte, ne každej snese, když se mu někdo směje do obličeje, i když to myslí s láskou. Ale to Šalina Boys neřeší. Oni si prostě hrajou a baví se. A to je na tom to nejlepší. Že to nedělaj pro peníze ani pro slávu, ale pro ten pocit, že můžou bejt sami sebou. A to je, myslím si, v dnešní době vzácný jak sníh v létě. Takže, jestli budete někdy v Brně, zajděte si na jejich koncert. Třeba zrovna v klubu 'U Šneka v díře'. Uvidíte, že nebudete litovat. Dostanete takovou nálož energie a humoru, že budete odcházet s úsměvem na tváři, i když jste předtím měli den blbec. A jestli budete mít štěstí, uvidíte, jak se Venca, Láďa, Libor a Radek hádají o to, kdo má víc piva v basový kytarě. Jo, a ještě jedna věc, jestli se tam objevíte, tak se připravte na pořádnou dávku hantecu, protože oni to prostě jinak neumí. A jestli to nebudete chápat, tak se hlavně nic neptejte, akorát na sebe upozorníte, že jste z Prahy, a to nechcete, to mi věřte.
Venca Škrabka (Česká republika)
Basa, vokály
Láďa Horváth (Česká republika)
Tuba, trumpeta, vokály
Libor Peřina (Česká republika)
Rap, vokály
Radek 'Kbelík' Novák (Česká republika)
Bicí, perkusy (kbelíky, sudy)
Honza 'Hroch' Černý (Česká republika)
Kytara
Jana 'Jéňa' Zelená (Česká republika)
Saxofon, vokály
Milan 'Miloš' Polák (Česká republika)
Harmonika
Kateřina 'Kačka' Svobodová (Česká republika)
Violoncello
Jiří 'Vrabec' Vrabec (Česká republika)
Trombon
Eva 'Evča' Pokorná (Česká republika)
Klarinet
Pavel 'Pája' Veselý (Česká republika)
Pozoun
Petr 'Peťan' Hrubý (Česká republika)
Banjo
Daniel 'Dan' Dvořák (Česká republika)
Mandolína
Tomáš 'Tom' Svoboda (Česká republika)
Fagot
Filip Mazanec (Cesko)
tuba
Tereza Kučerová (Česká republika)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Mateusz Kowalski (Polsko)
fagot
Otec Malachias (Itálie)
hlavní vokál, gregoriánský scream
Patrick "Leprechaun" O'Malley (Irsko)
Bodhrán (Irský buben), Alkoholické výkřiky
Kachní Důl U Zlomené Harmoniky
Česká republika, Dolní Vykřičníky
Rybářská Bašta 'U Tří Lip'
Česká republika, Rybníček (fiktivní)
The Rust Bucket Roller Rink (Rezavá bruslařská dráha)
Detroit, USA, Mobilní autodílna
Klub Zvukového Chaosu
Mezinárodní, Sonorville
Smějící se Banán
Česká republika, Pomerančová Lhota
Kulturní Dům Nová Scéna
Česká republika, Nové Hrady
Opuštěná Kancelář Goldman Sachs – 'Trezor Půjček'
UK, Londýn (City)
Vlčatce v Džemu (Jamajka)
Džungle-core/Jam-pop
Cirkusová Symfonie Smíchu (mezinárodní)
cirkusová hudební extravaganza
Los Espectros del Sur (Argentina)
Atmospheric Doom Metal con influencias Folkloricas
Pluta z Komety (Česká republika)
Brněnský blues-rock se špínou a potem
Globální Parlamentární Jackpot Orchestra (Mezinárodní)
fúze jazz, samby, elektroniky, klasiky a loterijních rytmů
Ouroboros Tapes (Japonsko)
Lo-fi synth-pop/Retrofuturismus
Škrpálové Zlověstné Harmoniky (Slovensko)
Barokní Metal/Gotická Dechovka
Globální Guláš (Mezinárodní (registrováno na neutrálních vodách v kontejneru plném hummusu))
Etnofuturistický Chaos-Fúze
Fiesta Cósmica (Španělsko)
Electro-Swing s prvky Rumba-Funku a Cumbie
Velký Šansonový Cirkus Bratří Zmatenců (Francie)
Francouzský Retro-Šanson-Funk s elementem Operního Rapu a Taneční Polky