Všechno to začalo v jedný zaplivaný zkušebně na Křenový, kde se potkal Venca, co hrával na basu v nějaký metalový kapele, ale už ho to neba, s Láďou, dechovkářem z Tuřan, co se furt hádal s kapelníkem, že mu tam cpou moc 'uměleckýho' a málo 'piva a hospody'. K nim se přidal Libor, bývalej raper, co už ho nebavilo furt jenom 'flowovat' o tom, jak je drsnej, a chtěl 'flowovat' o tom, jak se v Brně čeká na linku 12. A nakonec dorazil Radek, bubeník, kterej měl takovou tu zvláštní úchylku, že hrál nejradši na sudy od zelí a kbelíky. To byl základ. Taková divná sešlost, jak když někdo smíchá rum s mlíkem a k tomu si dá okurku. Výsledek byl ale překvapivě dobrej.
První koncert odehráli v jedný šalině, co byla odstavená. Bylo to nelegální, ale o to víc si to lidi užili. Lístky se neprodávaly, ale kupovala se rovnou basa piva a za každej lok se započítal jeden song. To byl ten správnej rozjezd. Lidi si sedli do sedaček a poslouchali, jak jim do uší cinká punkovej riff, k tomu dechovka, která zněla, jak kdyby zrovna proběhl pochod prvomájových soudruhů, a Liborův rap o tom, jak na Cejlu dostal šlajfku, když hledal štangastky. Byl to takovej chaos, že to muselo bejt dobrý. A taky, že bylo. Ze Šalina Boys se stala taková lokální legenda, o který se psalo i v Bulváru. Teda ne psalo, spíš se to tam šířilo jako mor po tom, co se nějakej Jarda z Tuřan pochlubil v štatlu, že to zažil.
Jejich texty jsou taky kapitola sama pro sebe. Není to žádná vysoká poezie, to ani náhodou. Jsou to prostě příběhy ze života. O tom, jak vám na České ujede šalina, jak si necháte propíchnout kolo od taxikáře, co si myslí, že je king, nebo o tom, jak se sejdete s holkou a místo do kina jdete na Svoboďák hledat kešky. Je to fšecko proložený hantecem, což dává těm písničkám ten správnej šmrnc. Když si pustíte jejich 'Kósek po Brně', máte pocit, že sedíte v trolejbusu a posloucháte, jak se hádají dva chlapi o to, jestli je lepší pivo z Komety nebo Starobrno. A ty kluci to hrajou tak, jako by jim šlo o život. Což je možná taky pravda, protože po každým koncertě jsou úplně grogy, jak kdyby uběhli maraton.
Víte, ono to není jenom o hudbě. Je to o tom, že ty kluci si dělaj srandu sami ze sebe i z toho města, kde žijou. Ukazujou, že i v Brně se dá dělat něco originálního, co není jenom kopírka ze západu. Že stačí vzít to, co máte pod nosem, a narvat do toho duši. A oni tam tu duši narvali, až z toho teďka všichni v Brně i okolo šílí. Mají spoustu fanoušků, ale taky hodně haterů, protože jak víte, ne každej snese, když se mu někdo směje do obličeje, i když to myslí s láskou. Ale to Šalina Boys neřeší. Oni si prostě hrajou a baví se. A to je na tom to nejlepší. Že to nedělaj pro peníze ani pro slávu, ale pro ten pocit, že můžou bejt sami sebou. A to je, myslím si, v dnešní době vzácný jak sníh v létě. Takže, jestli budete někdy v Brně, zajděte si na jejich koncert. Třeba zrovna v klubu 'U Šneka v díře'. Uvidíte, že nebudete litovat. Dostanete takovou nálož energie a humoru, že budete odcházet s úsměvem na tváři, i když jste předtím měli den blbec. A jestli budete mít štěstí, uvidíte, jak se Venca, Láďa, Libor a Radek hádají o to, kdo má víc piva v basový kytarě. Jo, a ještě jedna věc, jestli se tam objevíte, tak se připravte na pořádnou dávku hantecu, protože oni to prostě jinak neumí. A jestli to nebudete chápat, tak se hlavně nic neptejte, akorát na sebe upozorníte, že jste z Prahy, a to nechcete, to mi věřte.
Venca Škrabka (Česká republika)
Basa, vokály
Láďa Horváth (Česká republika)
Tuba, trumpeta, vokály
Libor Peřina (Česká republika)
Rap, vokály
Radek 'Kbelík' Novák (Česká republika)
Bicí, perkusy (kbelíky, sudy)
Honza 'Hroch' Černý (Česká republika)
Kytara
Jana 'Jéňa' Zelená (Česká republika)
Saxofon, vokály
Milan 'Miloš' Polák (Česká republika)
Harmonika
Kateřina 'Kačka' Svobodová (Česká republika)
Violoncello
Jiří 'Vrabec' Vrabec (Česká republika)
Trombon
Eva 'Evča' Pokorná (Česká republika)
Klarinet
Pavel 'Pája' Veselý (Česká republika)
Pozoun
Petr 'Peťan' Hrubý (Česká republika)
Banjo
Daniel 'Dan' Dvořák (Česká republika)
Mandolína
Tomáš 'Tom' Svoboda (Česká republika)
Fagot
The Indonesian Gamelan (Indonésie)
Gamelan (perkuse), Zpěv (rituální)
Barbora Černá (Česká republika)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
Ayşe "Tradiční" Kaya (Turecko)
Doupě Vlčího Máku
Česká republika, Lískovokřepelkovice
Bar u Padajícího Pierogu
Polsko, Zgniła Gruszka
Dvorek Stage
Česká republika, Brno
Aquajazz Arena
Norsko, Bølgevik
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
The Velvet Abyss (Sametová Propast)
Švédsko, Glitterborg (Třpytkové Město)
Kapustová Sekera (Česká republika)
cirkus-folk-chaos
Zabiják s houslemi (Německo)
Folková metalová symfonie s houslemi a akordeonem
Zpěvy Větru (Česká republika)
folkrock s prvky world music
The Gender-Bender Brass Battalion (TraFaDecka) (Cestovní cirkusový karavan, Sibiř (světové turné))
Transvestite Folk Death Metal Brass Band. Melodický, ale brutální metal hraný výhradně na dechové nástroje a bicí. Vizuální stránka: travesti kostýmy, latex, glitry, korunky a těžký make-up. Téma: Osvobození, Chaos a Mosaz.
Grande Fanfára Bláznivého Průvodu (Nomádský/Země Nikde (registrovaná v manéži pod kobercem))
Neo-Balkan Cirkus Swing s Podtóny Hadrářské Polky
Slunce Jamajky (Česká republika)
reggae
Spóróóny a mlžna (Finsko)
country-brutal mushroom-spacecore
Rytíři Smíchu a Nesmyslu (Česká republika)
komediální symfonický metal