Kapela "Samurajové z Lednice" (zkráceně SZL) vznikla za velice neobvyklých okolností, které by se daly popsat jako geologický omyl zkřížený s gastronomickou nehodou. Bylo to v roce 1998, během místní slavnosti zvané "Soutěž v hodu uzeným kolenem". Původní pětice budoucích členů se tehdy potkala pod stolem, kam se uchýlili poté, co kytarista Bohuš "Bóďa" Křivohlavý (přezdívaný pro svůj neuvěřitelný hudební talent "Ten, co si plete E dur s eskalátorem") omylem shodil na zem gigantickou bečku kysaného zelí. Následná smršť fermentované zeleniny, která zasáhla přítomného japonského velvyslance na neoficiální návštěvě, vedla k diplomatické krizi, kterou se podařilo zažehnat jen díky tomu, že velvyslanec byl tajný fanoušek moravských dechovek a zjistil, že kytarový riff, který Bóďa zahrál ve snaze omluvit se (což byla jen náhodná řada tónů způsobená křečí v prstu), by se dal perfektně propojit s tradičním chorálem Óda na rýžový koláč.
Od té doby se SZL stala legendou. Jejich hudební styl je tak eklektický, že vědci z brněnské Masarykovy univerzity pro něj museli vytvořit novou taxonomickou kategorii: Agro-Techno-Slam-Metal. Představte si dunivou basovou linku, která by mohla rozhoupat i panelák, zkombinovanou s breakbeaty, které znějí, jako by DJ mixoval na starém kombajnu, a to vše korunované Bóďovými "samurajskými" kytarovými sóly, jež se skládají ze střídání pěti tónů, které se v závislosti na náladě kapely pohybují mezi C-dur a naprostým hudebním chaosem. Jejich texty jsou většinou o existenciálních otázkách, jako například "Jak dlouho vydrží utopenec v láku, než se pokazí?" nebo "Proč má strýc Venca ve sklepě sbírku zahradních trpaslíků s LED podsvícením?".
Největší skandál zažili SZL v roce 2010, kdy měli vystoupit na festivalu v Tokiu. Místo nich se ale na pódiu omylem objevila místní folklórní skupina v tradičních krojích, která si myslela, že je to soutěž v aranžování bonsají. SZL mezitím uvízli na rybářské lodi v Beringově průlivu, kde se snažili natočit videoklip k písni "Smetanová omáčka pomsty". Video se nikdy nedokončilo, protože kameraman, bývalý člen Ruské státní filharmonie, se pokusil naučit basáka Zdeňka hrát na violoncello za pomoci zmrzlých tresek. Po pěti hodinách Zdeňka odvezla pobřežní hlídka s podezřením na omrzliny a akutní hudební frustraci.
Jejich průlomové album "Kyselá okurka osudu" (2018) bylo nahráno v akusticky dokonalém prostředí lednického JZD. Zvukař, pan Miroslav "Míra" Šesták, se později svěřil, že většinu vokálů nahrávali, když se zpěvák Vilém "Vilda" Polívka pokoušel naučit svůj traktor zpívat operní árie. Vilda má totiž jedinečný hlasový rozsah od hlubokého basu až po křik, který dokáže rozbít i nejtvrzenější sklenici s džemem. Kritici to označili za "zvukový ekvivalent srážky vlaku s mlýnem", což kapela považuje za největší kompliment ve své kariéře. Album se prodalo v neuvěřitelném počtu - pět kopií na vinylu, přičemž tři z nich koupil Vilémův strýc, který si myslel, že je to recept na nové pivo.
Dnes SZL připravují své nejnovější dílo, operní rockový epos "Návrat trpaslíků z Lán". Podle neoficiálních zdrojů má dílo šest hodin, devadesát devět hudebních čísel a používá nástroje vyrobené z recyklovaných zemědělských strojů a starých dýní. První singl "Plevel v mém srdci je symbolem svobody" se stal neočekávaným hitem na venkovských diskotékách a údajně zvýšil prodej herbicidů o 300% v celém regionu. Ačkoliv se kapela nikdy nenaučila pořádně hrát (jejich koncerty jsou často spíše improvizovanou komediální show s hudebním podkladem), jejich charisma a naprostá nefalšovaná absurdita je drží na vrcholu. Fanoušci je milují, protože nikdo neví, co se stane dál – jestli zahrají geniální riff, nebo jestli si kytarista Bóďa splete struny s tkaničkami a odejde z pódia hledat náhradní sadu pneumatik. Jedno je jisté: Samurajové z Lednice jsou důkazem, že v hudbě platí jedno pravidlo: čím bizarnější, tím lepší. Jejich heslo? "Hrajeme tak špatně, že je to až dobrý!"
V roce 2022 kapelu zasáhla menší krize, když bubeník Čeněk, známý svou fixací na bicí soupravu vyrobenou z prázdných plechovek od marmelády, oznámil, že odchází, aby se věnoval kariéře profesionálního ochutnávače kečupu. Jeho návrat byl nicméně rychlý. Zjistil, že svět profesionálního kečupu je příliš slaný a málo rytmický. Vrátil se s novou, vylepšenou bicí soupravou, tentokrát z plechovek od fazolí v chilli, což kapele dodalo ostřejší zvuk a mírně dráždivý zápach na pódiu. Tato epizoda inspirovala jejich další epické dílo, symfonickou báseň "Óda na fazoli a nekonečný rytmus zažívání".
Koncerty SZL jsou události, které se musí zažít. Často jsou přerušovány náhodnými vsuvkami – jednou se zpěvák Vilda pokusil naučit publikum japonský tanec s rýžovými miskami, podruhé baskytarista Zdeněk uspořádal na pódiu soutěž v nejrychlejším loupání cibule. Zahraniční turné jsou vždy katastrofa, ale v tom nejlepším slova smyslu. V Miláně se pokusili prodat italským módním návrhářům své koncertní kostýmy (kombinézy z JZD s neonovými LED pásky) jako "post-apokalyptický haute couture", a v New Yorku se zúčastnili maratonu v plavkách, protože si špatně přečetli plakát "Marathon v Central Parku pro charitu" jako "Maratón v Central Parku pro Chari (japonský démon lenosti)". Přes všechny tyto excesy si kapela udržuje status kultovní legendy. Jejich hudba je soundtrackem k životu všech, kteří si myslí, že je v pořádku jíst kyselé okurky s čokoládou a poslouchat hudbu, která zní, jako by do vás narazil parní válec. SZL jsou prostě nefalšovaný, hlučný a naprosto geniální chaos z Lednice.
Vilém "Vilda" Polívka (Česká republika)
Hlavní vokály, Křik, Expresivní Pantomima
Bohuš "Bóďa" Křivohlavý (Česká republika)
Elektrická Kytara (pravá ruka), Impro-Breakdance (levá noha)
Zdeněk "Zděnda" Hromada (Slovensko)
Baskytara (5-strunná, hraje jen na E strunu), Logistika Kysaného Zelí
Čeněk "Čenda" Kocourek (Česká republika)
Bicí (plechovky od fazolí), Pískání na hrany zrezivělého plechu
Ing. Otakar "Ota" Mácha, Ph.D. (Německo)
Syntezátory (analogové, 80. léta), Laserové efekty (nelegální), Chorální Zpěv (šepot)
Gertruda "Gerta" Von Kessel (Rakousko)
Theremin, Didgeridoo, Vokalizace (jodlování s asijskými motivy)
Kazuo "Kazu" Tanaka (Japonsko)
Samurajský Bubínek (Taiko), Hudební Pila, Mistr Osvětlení (ruční), Duchovní Poradce
Šárka "Šáry" Bláhová (Česká republika)
Akordeon (Digitální), Zvukové Efekty (zvuky zvířat a starých modemů), Doprovodné Vokály
Profesor Alois "Lojza" Ježek (Švýcarsko)
Soudky (perkuse), Zvonkohra (zubní protézy), Filozofické Vsuvky
Andrei Zelenko (Ukrajina)
trubka
JUDr. PhDr. Lucie Harmonie (Česká republika)
klasické klavírní cembalo s dřevěnými klávesami z ořechu
Milan "Milosrdný" Koliba (Slovensko)
Akordeon II (Polka rytmy)
Kateřina "Zpěvandulka" Svobodová (Česká republika)
Zpěv, Housle
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Nexus Zvuku
Neidentifikováno, Etherea
Kosmická Zvukárna
Island, Fjörvik
Konferenční Místnost 'U Prázdného Hrníčku'
Kanada, Toronto
Granule Bar
Island, Pampeliška
Temná Kavárna
Česká republika, Temná Lhota
Velká Potulná Manéž U Zrezivělého Hřebu
Nomádský (Pravidelně se objevuje na louce u Liptovského Mikuláše), Cirkusopolis (fiktivní, mění se s každým přesunem)
Intergalactic Finance & Law Arena
Švýcarsko, Cryptopolis
Pivní Dýmka
Česká republika, Lískovokřepelkovice
U Rozbitého Okna
Česká republika, Hnojnice
Neonové Ložnice
Česká republika, Horní Mlynov
Shadow Sound Club
Finsko, Kaarnavirta
Holografický Skočík
Česko, Cvrčín
Mořský Přízrak (Česko)
folk-rock s prvky keltské hudby
Udernička Jezdecká Jednotka (UJJ) (Kazachstán)
Turbofolk s Prvky Sovětské Dechovky a Post-Punk Cabaret
Éterické Ozvěny (Island)
Post-Rock s prvky Ambientu a Severského Folku
Zubní Pastafarián (Švédsko)
Hygienický Nu-Metal
Košičí Blues (Itálie)
Kočičí jazz-blues
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Kosmická Kočičí Invaze (Norsko)
Cyber-punk Space-rock
Kateřina Hýkavá a Ječící Omladina (Česká republika)
alternativní hystericko-ekstatický folk s prvky samovolného křiku
Neon Phantoms (Spojené království)
Cyberpunkové drum and bass