Místo hádky nebo přivolání policie se však stalo něco nečekaného. Ctibor a Vratislav zjistili, že oba sdílejí hlubokou, téměř existenciální úzkost z nedostatečně propečených bramboráků a lásku k hudbě, která kombinuje melancholické lamento o nesmyslnosti lidské existence s rytmy, na které by tančil i průměrný úředník na vánočním večírku. A tak se zrodil Barokní Emo-Folk s prvky Moldavského Disco – styl, který sice nikdo nechtěl, ale který si získal nečekaně malou, ale fanaticky oddanou skupinu posluchačů, kteří oceňují, že kapela nikdy nevystoupila s písní, která by trvala méně než dvanáct a půl minuty.
První "hit", "Ulita Je Tíha, Ale Krosna Je Horší", se stal okamžitým lokálním propadákem a zároveň kultovním fenoménem. Píseň, složená převážně z nářků na pomalou dopravu a neustálé vypadávání signálu na mobilu, se hrála výhradně na vesnických zábavách, kde ji lidé mylně považovali za velmi špatný cover nějaké lidovky z Moravy. Ironií osudu je, že kapela si na živých vystoupeních získala reputaci pro naprostou nepředvídatelnost. Jednou odehráli celý koncert zády k publiku, jindy se uprostřed písně rozhodli odejít a vrátit se s čerstvě upečeným štrúdlem, který pak rozdali do prvních řad, čímž způsobili malou paniku mezi vegany.
Zlom nastal, když se k nim přidal bubeník Drahoslav "Palička" Křišťál, který tvrdil, že je reinkarnací dvorního skladatele Ludvíka XIV., ačkoliv ve skutečnosti pracoval jako noční hlídač v papírnictví. Drahoslav přinesl do kapely nejen neuvěřitelně složité a nesynchronizované bicí rytmy, ale také posedlost děláním pauz uprostřed sóla. Jeho sóla se stala legendárními, protože často trvala déle než zbytek písně a zahrnovala i recitaci básní, které si vymýšlel na místě, většinou o zapomenutých lžičkách.
Kapela Šneci na Krosně nikdy neabsolvovala regulérní turné. Jejich "Turné Tisíce Hospod" bylo ve skutečnosti jen série improvizovaných koncertů, kdy se Ctibor s krosnou na zádech (která se stala jeho uměleckým doplňkem, ačkoliv v ní nosil jen náhradní ponožky a sušené meruňky) objevil u piva v nějakém zapadlém podniku a prostě začal hrát, často bez doprovodu, protože ostatní členové dorazili až o den později nebo vůbec. Jejich hudba se dá popsat jako "hudba, která zní jako zoufalý dopis od babičky psaný na stroji po tmě". Přestože jsou v podstatě parodií na sebe sama, v jejich hudbě je cítit jakási hluboká, i když nechtěná, upřímnost. Tvrdí, že jejich cílem je způsobit u posluchačů akutní zmatení a nutkání si okamžitě koupit permanentku na balet. A v tom jsou neuvěřitelně úspěšní. Jejich diskografie obsahuje jen jedno oficiální album, "Leptavý Gel Na Vlasy a Jiné Barokní Nápady", které bylo vydáno na osmipalcovém vinylu potaženém plísní, což prý dodává zvuku "ten správný zemito-vlhký tón". Celý projekt Šneci na Krosně je neustálým vtipem, který pochopilo jen pár lidí, ale který baví celou kapelu natolik, že prostě nemohou přestat. Spekuluje se, že na jejich příštím albu budou pouze zvuky mikrotenového sáčku a zvuky hádajících se veverek. Jejich legendární vystoupení v roce 2017 v obci Horní Pětihosty, kde omylem hráli 4 hodiny píseň "Ach, Ta Pomalá Pošta" a diváci si toho nevšimli, je dodnes předmětem diskuzí mezi fanoušky. Fanoušci si říkají "Krošňáci" a jejich poznávacím znamením je, že na sobě nosí aspoň jeden kus oděvu naruby, jako symbol "převrácené estetiky kapely". V kapele momentálně koluje fáma, že Ctibor zvažuje přejmenování na "Šneci bez Krosny", aby vyjádřil svůj nově nalezený, ačkoliv falešný, minimalismus, což mezi "Krošňáky" vyvolalo masové protesty a petice za zachování "krosnovité" identity. Na to Ctibor reagoval jen slovy: "Vždycky to byla metafora. Ale teď je to vážné. Chci do ní dát sušené švestky."
Jejich hudba je esencí nespokojenosti a humoru, který je tak suchý, že by mohl být pouští. Zkrátka, Šneci na Krosně jsou živoucím důkazem, že v hudbě je možné úplně všechno, pokud se dostatečně opijete absintem a ignorujete kritiku. A hlavně, pokud se nebojíte kombinovat Monteverdiho s dechovkou z Transnistrie. Jejich vliv na moderní hudbu je sice nulový, ale jejich vliv na náladu několika desítek podivínů je nezměrný, a to je to, co se počítá, alespoň podle nich. Plánují nahrávání nové desky v opuštěném bazénu ve Finsku, kde by prý rezonance vlhkých kachliček měla "zvýraznit podtóny melancholie a chladného finského smyslu pro humor", ale nikdo neví, jestli se tam vůbec dostanou, protože Ctibor trvá na cestě pouze na kole s krosnou. Celá kapela je jednou velkou, legrační a chaotickou rodinou, která se hádá o to, jestli má být na obalu desky spíš hlemýžď nebo spíš krosna, a zatímco se hádají, hudba se tvoří sama v pozadí, náhodně a nepochopitelně.
Ctibor nedávno prohlásil, že se mu zdál sen, ve kterém se kapela rozpadla, protože Vratislav nechtěl nosit krosnu s sebou do kostela. Vratislav odpověděl, že krosna je jen na pivo, ale na kostel se hodí spíš batůžek. Tato absurdní debata se promítla i do jejich posledního singlu "Krosna je jenom pytel, ale Batůžek je Filosofie", který měl rekordní jednu poslechovost na Spotify. Přesto všechno si kapela udržuje svou integritu. Jsou konzistentně divní a hrdě se k tomu hlásí. Jsou prostě Šneci na Krosně. A to se nezmění, dokud Ctibor nedojde k cíli své cesty, ať už to znamená cokoliv.
Ctibor "Hlemýžď" Šoural (Česká republika)
Hlavní zpěv, Barokní loutna (nepřesně naladěná)
Vratislav "Krosna" Netrefil (Česká republika)
Baskytara (hrající na pět strun, i když má čtyři), Občasné hvízdání
Drahoslav "Palička" Křišťál (Česká republika)
Bicí (včetně gongu z čajového servisu), Recitace
Evženie "Housenka" Hrabětová (Slovensko)
Příčná flétna (se třemi klapkami navíc), Vokalista (šepot a jódlování)
Bohuslav "Bubo" Buček (Polsko (Dolní Slezsko))
Tuba (chromovaná, hraje jen při úplňku)
Jarmila "Jára" Dvořáková (Německo (Bavorsko))
Akordeon (s vlastním generátorem kouře), Doprovodný smích
Kamil "Kužel" Kyselý (Rakousko)
Trojúhelník (s vlastním stojanem), Náhodné výkřiky
Ludmila "Lída" Ptačková (Maďarsko)
Theremin (ovládaný nohou), Míchání zvukových efektů (z walkmana)
The Guyanese Grinder (Guyana)
Vokály (Pop-Punk), Klávesy (s efekty)
Štěpán 'Hlas Hor' Dvořák (Česká republika)
Trubka, Křídlovka
The Finnish Fish (Finsko)
Kytara (piškotová), Growl
Nataša Omáčková (Česká republika)
kuchyňský rytmický set
Hassan Rahman (Írán)
ney
Seamus "Švihák" O'Connell (Irsko)
Bodhrán (irský buben), Tin Whistle (irská píšťala), Zpěv (irské balady o opilosti a hrdinství)
SkyStage
Francie, Montgolfierville
Kotelna U Staré Šišky
Česko, Lom u Jihlavy
Splachovna pod Hniličkou
Česká republika, Kalová Lhota
Kostel Sv. Ducha
Česko, Praha
Galactic Bank & Finance Hall
Švýcarsko, Loanopolis
Ocelový Hrob
Česká republika, Dolní Prdelice
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
The Global Conflict Zone (Globální Konfliktní Zóna)
Mezinárodní vody, Na zrezivělé výletní lodi
The Cosmic Glitter Dome
USA, Los Angeles
Na Skanzenu
Česká republika, Nové Pasečany
Malá Stanice
Česká republika, Pardubice
U Černého Mostu
Česká republika, Praha
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Plážový Ventilek
Portugalsko, Areia do Sono
U Provařenýho Ešusu
Česká republika, Křupov u Ohniště
Celtic Latina (Česká republika / Slovensko)
tradiční irské písně v latinském rytmu
Trubka Zastupitele a Válec Zlatokopa (Slovinsko)
Progresivní Avantgardní Skat-Noise
Doc. Dr. a Metaldech (Rakousko)
akademická metaldechovka
Rozhlasová Hlásná Trouba (Česká republika)
vesnický folk-rock s obecními hlášeními
Temné chorusy (Finsko)
Gothic metal
Vesničtí Mistři Rzi (Česká republika)
Agro-Thrash Polka
Úřad pro Zmatek a Neexistující Potvrzení (Irsko)
Byrokratický Doom Folk / Administrativní Noise
Dřevěná Mystika (Estonsko)
rituální ambientní folklor se zvuky stodol
Kdyžtak zahrajem znovu (Česká republika)
agro-folk rock se sklony k popové improvizaci
Ethereal Echoes (Norsko)
Progresivní metal / Post-rock