Příběh kapely Špindíra a Ušpinitelé začíná, jak už to tak bývá, v hodně špatně větrané a ještě hůř uklizené sklepní zkušebně. Původně to neměla být žádná kapela, ale spíš takový podpultový spolek amatérských truhlářů, co se snaží vyrobit stůl z použitých palet. Jenže když jim do rukou přišly nástroje místo hoblíků, zrodila se hudba. A s ní i styl, který si sami pojmenovali jako 'lojzový punk'. Proč? Inu, zakládající člen, zpěvák a kytarista Alois 'Lojza' Novák, prostě nikdy nevěděl, co se děje, a na otázku 'Co to hrajete?' odpovídal 'Ale to víš, to je lojzový punk.' Od té doby to zůstalo.
První koncert se konal na hasičském plese, kde je omylem zařadili do programu mezi dechovku a kouzelníka. Lidé byli zmatení, hasiči chtěli volat městskou policii, ale po několika panácích slivovice se z toho stala legendární party. Jejich hudba, syrová, energická a neotesaná, dokázala rozhýbat i ty nejzavilejší tancechtivé babičky. Jejich hit 'Pivo teče do kanálu, ale já ho piju' se stal neoficiální hymnou nejenom hasičů, ale i všech místních pijáků piva. Přezdívku Špindíra získal Lojza, když si po koncertě všiml, že má na triku asi pět různých fleků od jídla, pití a motorového oleje, a hrdě prohlásil, že je to jeho bojová uniforma. Ostatní členové se automaticky stali Ušpiniteli, protože se snažili udržet krok s jeho uměleckým nepořádkem.
Jejich texty jsou většinou o životních zklamáních, problémech s exekutory, nevěrných partnerkách a o tom, jak je těžké se dostat na pivo, když zrovna nejsou žádné peníze. Nechybí ani silné dechovkové pasáže, které se občas nečekaně objeví uprostřed punkového nářezu a jsou doprovázeny sólem na starý, notně orezlý trombon, který si kdysi Lojza koupil za bednu piva. Přestože kapela nikdy neměla ambice na slávu, podařilo se jim získat kultovní status. Jezdí po malých klubech, putykách a festivalech po celé republice a všude je vítají s otevřenou náručí. Všichni vědí, že na koncertě Špindíry a Ušpinitelů se nikdy nenudí. Buď se zpívá, tančí, nebo se řeší, proč je bubeník na pódiu bosý. Jejich nejnovější album 'Zelený špekáček' se stalo hitem na vesnických zábavách, kde se pouští opakovaně, dokud se lidé neodvalí domů. Je to prostě poctivá muzika od srdce, bez příkras a plná humoru, který je občas hodně černý. A ačkoli je kapela z Prahy, má kořeny hluboko v české vesnici, což je slyšet v každém tónu. Jejich koncerty jsou prostě jedna velká rodinná sešlost, kde se nikdo neostýchá si říct o panáka slivovice nebo zazpívat refrén 'Pivo teče do kanálu' nahlas s nimi.
A co budou dělat dál? To nikdo neví, ani oni sami. Pravděpodobně si dají další pivo a uvidí, co se stane. A to je na tom to nejlepší. Žádné plány, žádná přetvářka, jen čistá radost z muziky. A samozřejmě nějaké to ušpinění.
Alois 'Lojza' Novák (Česká republika)
Zpěv, kytara, trombon
Jindřich 'Hadr' Křenek (Česká republika)
Basová kytara, občasný doprovodný zpěv
Karel 'Krkovička' Kříž (Česká republika)
Bicí, paličky, vše co se dá utlouct
Lenka Horáková (Slovensko)
zpěv
The Taiwanese Tiger (Tchaj-wan)
Pop, Taneční čísla
Marie Wagner (Německo)
Trombonista, hraje jen na trombon z roury
Le Théâtre du Pardon
Francie, Petit-Vide
Dům Písní
Česká republika, Veselice
Pod Mlhou
Česká republika, Ticholín
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Aquajazz Arena
Norsko, Bølgevik
Palác Vesmírného Šílenství
Česká republika, Chaosopolis
Pohádková nora
Česká republika, Mechová Paseka
Sanatorium Ticha (Stille Sanatorium)
Norsko, Fjordtåke (Fjordová Mlha)
Šalina pod zemí
Česká republika, Hantec-Brumlov
Ranč Zelená Louka
Česká republika, Podkovice
Klub U Skokana
Česká republika, Plzeň
Ovce v Kapse
Česko-Slovensko, Múzeum Zrezivených Tankov
Stíny Větru (Česká republika)
Melodický post-rock s prvky folku
Elektrische Ferne (Rakousko)
ambientní techno / post-industrial
Galáxia do Coco (Brazílie)
kosmická samba-funk s prvky psychedelického bossa nova
Traktoristi z Horní Důly (Česká republika)
Zábavový country-bigbít
Udernička Jezdecká Jednotka (UJJ) (Kazachstán)
Turbofolk s Prvky Sovětské Dechovky a Post-Punk Cabaret