V odlehlých a mystických končinách Islandu, kde krajina dýchá dávnou historií a příběhy o trollech a elfech jsou stále živé, se zrodila hudební skupina, která se rozhodla spojit prastaré folkové tradice s moderní metalovou brutalitou. Sylvan Requiem. Jejich název, symbolizující pohřební píseň lesa, vystihuje jejich hudební filozofii: oslavu přírody, její pomíjivosti a síly, ale také její temnou a ničivou stránku. Kapela se formovala v roce 2033, kdy se sešel talentovaný, ale frustrovaný folkový kytarista Björn Jónsson s metalovým bubeníkem a producentem Gunnarem Magnússonem. Björn, který byl unavený z konvenčních folkových aranžmá, hledal způsob, jak vyjádřit hlubokou melancholii a majestátnost islandské krajiny. Gunnar, naopak, toužil vnést do metalu více emocionální hloubky a narativní struktury. Společně začali experimentovat ve starém rybářském domku, kde kombinovali akustické nástroje jako je islandský langspil, tradiční flétny a cimbálky s těžkými, zkreslenými kytarami a blast-beaty. Jejich první demo nahrávka, „Věčný Led“, se šířila digitálními kanály a brzy si získala pozornost jak folkových, tak metalových fanoušků.
Sylvan Requiem vydali své debutové album, „Hrafnasafn“ (Havraní Sbor), které bylo oslavováno jako mistrovské dílo. Album bylo kritikou uznáváno za svou originality, hloubku a schopnost vytvořit epickou zvukovou krajinu. Každá píseň byla jako příběh z islandských ság, vyprávějící o hrdinech, zradě, přírodních živlech a konci světa. Zvuk kapely se neustále vyvíjel – do svého folkového post-metalu začlenili prvky ambientu, drone music a dokonce i operní vokály. Jejich texty, psané ve staré norštině a angličtině, se zaměřovaly na témata jako je lidská pomíjivost, boj s přírodními živly a hledání duchovního smyslu v drsné krajině. Jejich živá vystoupení byla dechberoucí. Vizuální stránka show, kterou navrhoval sám Björn, zahrnovala projekce se záběry z islandské přírody, kouřové efekty a strohé, minimalistické scény, které odrážely majestátnost krajiny. Všichni jejich koncerty byly vyprodány a fanoušci, kteří si říkali „Lesní Děti“, je s nadšením podporovali po celém světě.
Po triumfálním turné k albu „Fornleif“ (Starodávný Vrak) se kapela na několik let stáhla do ústraní. Důvody byly nejasné, objevily se spekulace o tvůrčí krizi, zdravotních problémech Gunnara a o nutnosti hledat novou inspiraci. V tomto období se na trhu objevilo mnoho kapel, které se snažily napodobit jejich styl, ale žádná z nich nedokázala zachytit takovou autentičnost a hloubku. Po dlouhém mlčení se Sylvan Requiem nečekaně vrátili s novým singlem „Eldur og Ís“ (Oheň a Led), který naznačoval posun k introspektivnějšímu a experimentálnějšímu zvuku, ale stále si zachovával jejich typickou metalovou tvrdost a folkovou melodičnost. Jejich poslední album, „Tíminn“ (Čas), je považováno za jejich dosud nejambicióznější dílo. Je to epické, konceptuální album, které zkoumá témata nesmrtelnosti, cykličnosti přírody a postavení člověka ve vesmíru. Sylvan Requiem se stali více než jen kapelou – jsou kulturním fenoménem, symbolem odporu a kreativity v časech nejistoty. Jejich hudba je připomínkou, že i v nejtemnějších chvílích se dá najít krása a že ozvěny minulosti mohou být klíčem k budoucnosti.
Björn Jónsson (Island)
Hlavní vokály, akustická kytara, langspil
Gunnar Magnússon (Island)
Bicí, perkuze, produkce
Hanna Bergþórsdóttir (Island)
Hlavní vokály, klávesy
Árni Pálsson (Island)
Elektrická kytara
Eyþór Guðmundsson (Island)
Baskytara
Sólveig Þorsteinsdóttir (Island)
Viola, cello
Sigurður Ólafsson (Island)
Tradiční nástroje, perkuse
Helga Kristjánsdóttir (Island)
Vizuální umělkyně, světelný design
Count Vlad 'Dracula' Metal (Rumunsko)
Kytara (první, black metal), Hrdelní Křik, Pyrotechnika
Isabella Rossi (Itálie)
flétna
Barbora Černá (Česká republika)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
Hana Novak (Česko)
zpěv
Alois 'Lojza' Novák (Česká republika)
Zpěv, kytara, trombon
Jasper Moon (USA)
basa, vokály
Seán "Dřevěný" Doherty (Irsko)
The Bosnian Bard (Bosna a Hercegovina)
Gipsy Folk, Dramatický zpěv
Le Théâtre du Pardon
Francie, Petit-Vide
Hvězdná Legislativní Síň
Švýcarsko, Bergtalheim
Kotelna U Staré Šišky
Česko, Lom u Jihlavy
Neonový chrám
Japonsko, Akibahara
Velká Mravencová Sluj
Austrálie, Krokodýlí Záchytka
Pánvička Stage
Česká republika, Ostrava
The Multiverse Ensemble (Multi-vesmírný Soubor) (Orbitální stanice Zeme (Bývalá družice pro špionáž počasí))
Pan-Galactic Maximalism – 50 protichůdných žánrů v jediném okamžiku. Kolaps veškeré hudby do jednoho, teoreticky dokonalého, ale chaotického zvuku.
Stříbrný Úsvit (Česká republika)
progresivní folk-rock s elektronickými prvky
Rezavý Orchestr (Česko)
industriální folk-metal s mechanickými harmoniemi
Temné chorusy (Finsko)
Gothic metal
Globální Parlamentární Jackpot Orchestra (Mezinárodní)
fúze jazz, samby, elektroniky, klasiky a loterijních rytmů
The Centenarian Choir (Sbor Stoletých) (Vatikán (Skrytý podzemní bunkr))
Geriatric Gregorian Gospel Trap – Fúze gregoriánských chorálů, operních árií a pomalého Trap beatu. Hudba plná moudrosti, kašle a nečekaných vysokých tónů.