Dezider, dříve známý jako neúspěšný prodejce encyklopedií na splátky, přinesl do kapely hlubokou, ačkoliv nechtěnou, melancholii a fascinaci zvuky motorů a vodních turbín. Jeho ozembuch je ve skutečnosti jen starý mop s napnutými strunami a plechovkou od sardinek, ale Dezider na něj hraje s takovou vášní, že se zdá, že slyšíte zvuk startující stíhačky. Gisela, jejíž preparovaný fagot obsahuje navíc kus staré boty a miniaturní větrný mlýn, dodává kapele "vesmírný šansonový nádech" – to znamená, že občas vydá zvuk, který by se dal popsat jako "záblesk hvězdy a vzdech opuštěného psa".
Kapela si rychle vybudovala reputaci pro svá legendárně krátká turné, která nikdy netrvala déle než tři dny, protože vždy ztratili alespoň jeden klíčový nástroj (jednou to byla dokonce Gisela, kterou omylem zapomněli na nádraží v Kolíně). Jejich debutové album, "Knedlíky s Turbopohonem: Odysea v Petržalském Vesmíru", se stalo platinovým v kategorii "Nejlepší album, které si nikdo nekoupil, ale všichni o něm mluví".
Vrcholem jejich kariéry bylo vystoupení na Mezinárodním festivalu Zelinářů v Prešově, kde omylem hráli 45 minut píseň o daňových přiznáních, a publikum si myslelo, že jde o hlubokou satiru na kapitalismus. Od té doby se kapela hrdě hlásí k "nechtěné politické angažovanosti". Vtipné je, že texty jejich písní jsou tvořeny náhodným poskládáním slov z novin, což jim dává pocit, že jsou "hlubší a nepochopitelnější než průměrný sci-fi film z 80. let". Jejich největší hit, "Nákupní Vozík Věžový Jeřáb", je epická balada o zmatku z moderní architektury, která obsahuje jen čtyři slova opakovaná stále dokola s různou intonací.
Turbína z Petrželky je známa tím, že si libuje v chaotických a absurdních zápletkách. Například jejich zkoušky se často konají ve výtahu panelového domu, protože "akustika ve stísněném prostoru evokuje pocit stísněné mysli moderního člověka". Jednou se dokonce pokusili nahrát album ve staré čistírně odpadních vod, což se sice nepovedlo, ale Dezider tvrdí, že "zvuková stopa zápachu je na albu cítit i tak".
Do kapely se později připojil hráč na kontrabas, který hraje výhradně smyčcem (i když kontrabas je elektrický), a hráč na syntetizátor, který hraje jen zvuky dešťových kapek a sirén. Tato kombinace dělá z jejich stylu naprostou zvukovou kaši, kterou posluchači milují. Jsou ztělesněním humoru a neúmyslné geniality. Jejich hudba je nečekaná, zmatená a naprosto jedinečná. Dezider jednou prohlásil, že jejich cílem je, aby se posluchači cítili stejně zmatení jako on, když poprvé uviděl ceník v místní bance. A v tom jsou mistři. Jejich hudba zní, jako by se Hvězdné války střetly s lidovým orchestrem, a nikdo nechápe, jak to, že to vlastně funguje.
Fanoušci, kteří si říkají "Petrželky", jsou stejně excentričtí jako kapela. Na koncerty nosí povinně žluté pláštěnky (symbolizující "ochranu před turbulencemi života") a umělé knedlíky. Jednou se na koncertě stalo, že Dezider zapomněl text ke své nejdůležitější písni, a tak ji celou odzpíval receptem na boršč, což se okamžitě stalo legendárním a fanoušci si od té doby na koncertech nosí polévky. Kapela má také vlastní, velmi krátký, komiks o svých dobrodružstvích, kde vystupují jako hrdinové bojující proti "hudební průměrnosti" pomocí ozembuchu a špatně naladěného fagotu. Nedávno se spekulovalo o tom, že se kapela rozpadne, protože Gisela omylem poslala dopis s žádostí o rozvod Deziderovi, místo svému manželovi, ale Dezider to pochopil jako "metaforický rozpad starého já a zrození nového uměleckého cyklu" a napsal o tom epickou, 20minutovou píseň. Turbína z Petrželky je prostě důkazem, že s trochou chaosu, hodně dechovky a špetkou vesmírné absurdity můžete dosáhnout čehokoli, i když to "cokoli" je naprostý zmatek a nepochopení.
Dezider "Turbo" Hruboš (Slovensko)
Hlavní vokalista, Ozembuch (sardinková edice)
Gisela "Petrželka" Mráziková (Slovensko)
Preparovaný fagot, Vesmírné vokály (kvílení a hvízdání)
Cyril "Kompresor" Komorník (Maďarsko)
Bicí (sbírka plechovek a pokliček), Náhodné zvuky z megafonu
Ondrej "Kontraband" Smrček (Česká republika (Morava))
Elektrický kontrabas (hraje pouze smyčcem), Zpěv (šikmý posun hlasivek)
Viktor "Synth" Vaněk (Německo (Berlín))
Syntetizátor (jen zvuky deště a sirén), Vizualizace (nafukovací panny)
Agáta "Harmonium" Hronová (Polsko)
Harmonium (šlapací, na hraní potřebuje asistenta), Subharmonické tóny
Zdeněk "Saxík" Zmatlík (Rakousko)
Tenor saxofon (hrající pouze E-dur), Nekompetentní sóla
Beáta "Béčko" Bartošová (Slovensko)
Trombon (se zabudovaným budíkem), Doprovodné kašlání
Ján Plutva (Slovensko)
bicí, kuchyňské hrnce
Pan Špaček zvaný Hopík (Česká republika)
Bicí, Festivalový Veterán
Zdeněk Prasklina (Česká republika)
elektronická rumba pila
Maurice "Moe" Nadeau (Kanada)
Housle (smyčec z bobřích chlupů), Kanadský Step (Tap Dance v holínkách), Taneční Choreografie (chaotická)
Arjun Malhotra (Indie)
tabla
Helga "Helma" Müller (Švýcarsko)
Kravský zvon (Rytmické tóny, neutralita)
Perón 12
Česká republika, Dolní Komorovice
Lesní Srub
Česká republika, Hvozdec pod Ještědem
Štamgastova Šopa
Česká republika, Mechobrod nad Lítavkou
De Onderwereld
Nizozemsko, Noorderkamp
Sanatorium Ticha (Stille Sanatorium)
Norsko, Fjordtåke (Fjordová Mlha)
Vesnický Mordor a Ďáblovy Krokodýlí Zpěvy (Slovensko)
Folk-Metal s Country-Rockovým Grundem a Dechovkou
Košičí Blues (Itálie)
Kočičí jazz-blues
Štiky ze Šumavy (Česká republika)
Eklektický venkovský folk-metal
Ethernity's End (Norsko)
Progresivní Symphonic Metal
Ethereal Echoes (Norsko)
Progresivní symfonický metal
Prairie Trail (Česká republika)
Česká country s prvky bluegrassu a folku