Jejich první koncert se odehrál v kulturním domě v Horních Kopřivníkách, na pouti svatého Pšeničného Klasu. Zážitek byl legendární. V průběhu hitu "Hnůj, Ráj Můj" se Lojzovi utrhl popruh u baskytary, která proletěla oknem a přistála přímo do kádě s okurkama. Bubeník Kladivo se mezitím tak rozvášnil, že propíchl kopák, a Bóďa, v extázi z improvizovaného chaosu, začal hrát na kytaru smetákem, který sebral uklízečce, jež se zrovna pokoušela odnést okurky pryč. Publikum (složené převážně z místních traktoristů a jejich manželek, a dvou dětí, které tam omylem zabloudily) bylo rozděleno – někteří si mysleli, že je to geniální performance art, většina si myslela, že zrovna začalo zemětřesení. Nicméně, energie byla neoddiskutovatelná. V tu chvíli se zrodil Agro-Thrash Polka.
Texty VMR jsou kapitola sama pro sebe. Bóďa, inspirován každodenním životem v JZD, píše o věcech, které skutečně hýbou vesmírem: o nefunkčních sekačkách na trávu, o záludnostech chovu králíků s myxomatózou, o záhadě, proč je místní hospoda vždy zavřená, když ji člověk nejvíc potřebuje, a samozřejmě o lásce k hnoji, který je podle Bódi "zlatým hřebem venkovské existence". Příkladem je balada "Traktor v Rákosí", která je ve skutečnosti tříminutovým popisem toho, jak Bóďa ztratil klíče od Zetoru a musel jít pěšky. Anebo hymna "Slepice Měla Depresi", která je vlastně hlubokou studií existenciální úzkosti v zemědělském prostředí. Kritici (které VMR nikdy nemělo, protože se k nim žádný kritik nikdy nedostal blíž než na 50 km) by asi řekli, že je to neposlouchatelný chaos. Fanoušci (které mají, protože většina z nich neslyší nic jiného než kombajny) tvrdí, že je to hudba pro duši, která si pamatuje, jak chutná pivo s prachem.
VMR se nikdy nesnažili o komerční úspěch. Oni se dokonce ani nesnažili o zkoušení. Jejich zkoušky se obvykle skládají z náhodného setkání v místní hospodě "U Zavšiveného Králíka", kde se místo not používají pivní tácky a místo ladičky se spoléhají na to, jestli kytara zní hůř než harmonika souseda, což je poměrně spolehlivý indikátor. Jejich alba (všechna nahraná na jednom starém magnetofonu s mikrofonem od kazeťáku, který Bóďa ukradl z auta svého strýce) nesou poetické názvy jako "Rezavá Osa Osudu" nebo "Seno v Kalhotách". Tyto "nahrávky" se šíří výhradně na audiokazetách, které se prodávají na trzích s drůbeží a pletenými košíky. Obaly obvykle kreslí Bóďova babička, a vždy na nich chybí nějaké důležité informace, jako třeba jméno kapely, název alba nebo dokonce i délka písní. Jedno z nejpodivnějších turné VMR se uskutečnilo v roce 2005. Jednalo se o "Traktorové Tour de Vysočina", kde kapela cestovala mezi koncerty na Bóďově traktoru, přičemž nástroje měli přivázané na vleku. Koncerty se odehrávaly na návsích a v garážích. Turné muselo být předčasně ukončeno, když se Traktor při přejíždění přes pole plné brambor porouchal a členové kapely byli nuceni hrát na opravdové brambory jako perkuse, což paradoxně znělo lépe než jejich obvyklý set. Tato událost se stala inspirací pro píseň "Bramborové Blues".
Dnes jsou Vesničtí Mistři Rzi legendou. Jsou důkazem, že k tvorbě hudby nejsou potřeba drahé nástroje, dobrý sluch nebo dokonce i talent – stačí jen nezlomná vůle dělat hluk a láska k venkovskému, trochu zrezivělému životu. Kapela stále pokračuje ve svém poslání, které je definováno jako "hrát tak, aby i ovce utekly". Jejich vliv je cítit v místních hospodách a na polních cestách, kde se jejich hudba stala neoficiální hymnou všech, kteří milují benzín, pivo a hromadu hnoje. VMR jsou esencí české venkovské hudby: neuhlazená, upřímná, a naprosto nepochopitelná pro kohokoliv, kdo nikdy neřídil Avii s prasklým výfukem. A právě v tom tkví jejich genialita a nekonečný humor. Očekává se, že jejich příští "album", které má být nahráno na magnetofon na Bóďově kůlně, se bude jmenovat "Švábi V Klávesnici a Jiné Radosti Života". Bóďa prý už pracuje na dvanáctiminutové suitě o hledání zapalovače pod sedadlem traktoru, což je téma, které si jistě zaslouží epické hudební zpracování. Jejich příběh je příběhem o nepoddajnosti, hnoji a neutuchající víře v to, že Agro-Thrash Polka má ve světě své místo, i když to místo je jen malý, zaplivaný kout na Vysočině. Kdo ví, možná se jednou dostanou i za hranice okresu. Ale spíše ne.
Jednou se kapela pokusila o mezinárodní průlom. Vyměnili pět pytlů brambor za starý dodávkový vůz a vyrazili na "Evropské Turné", které mělo zahrnovat koncert ve slovenském Třebiši. Dodávka se ale porouchala hned za hranicemi a kapela musela odehrát celý koncert pro jednoho místního farmáře, jeho kozu a tři slepice, které stály na střeše kůlny. Koncert byl prý ohromný úspěch. Farář se prý dokonce usmál. Koza zvracela.
Tato kapela je prostě ztělesněním venkovského undergroundu, kde se pravidla hudby ohýbají a lámou s takovou lehkostí, jako Bóďa zlomil rýč při nehodě s krtincem. Jsou to hrdinové obyčejného života, kteří dokázali, že i z hnoje se dá udělat umění. I když se tomu umění říká Agro-Thrash Polka, a většina lidí by si raději poslechla vrtačku.
Zrovna se chystají nahrát klip ke své nové písni "Křivá Okurka", a to prý v místním kravíně, kde bude choreografie spočívat v synchronizovaném dojení a Bóďově tanci s plečkou. Bude to prý "vizuálně ohromující" - jak řekl kameraman, který prý dostal zaplaceno v naturáliích (deset vajec a dva litry mléka). Svět čeká, s hrůzou i fascinací.
Jedním z největších skandálů, které kapelu VMR potkaly, byla aféra s "Ukradeným Píšťalem". Šlo o to, že během koncertu v Polničce na Malém Rybníku, Bóďa prohlásil, že jeho kytarové sólo bylo inspirováno zvuky, které vydává píst z motoru jejich Zetoru. Naneštěstí, místní kronikář, pan Dvořák, zjistil, že píst byl ve skutečnosti ukraden z jeho sbírky historických zemědělských náhradních dílů. Celá kauza se táhla tři měsíce a vyvrcholila tím, že kapela musela Dvořákovi složit omluvu ve formě balady, "Óda na Píst Dvořáka", která je dnes nečekaně jedním z jejich největších hitů. Bóďa v ní zpívá o "mechanické kráse pístu a hluboké bolesti Dvořákovy duše". Dvořák sice baladu přijal, ale píst už kapele nikdy nevrátil.
Kapela je také proslulá svými neortodoxními marketingovými tahy. Například, jejich trička se prodávají výhradně v pytlích od brambor, a pokud si koupíte dvě, dostanete navíc jako bonus podomácku vyrobenou zavařeninu, jejíž kvalita a složení jsou silně pochybné. Na jednom z koncertů dokonce rozdávali místo autogramů podepsané účtenky z místního konzumu, což je dnes mezi sběrateli ceněná rarita.
Vesničtí Mistři Rzi jsou zkrátka víc než jen kapela – jsou kulturní fenomén, který se vzpírá logice, hudební teorii i základním hygienickým standardům. A možná právě v tom spočívá jejich trvalá přitažlivost. Jsou zkrátka "ti naši".
Bohumil "Bóďa" Vopršálek (Česká republika)
Zpěv, Kytara (často hraje smetákem nebo rýčem)
Zbyněk "Kladivo" Pecka (Česká republika)
Bicí (používá staré hrnce a víka od popelnic)
Alois "Lojza" Hnilica (Česká republika)
Baskytara (její funkce je spíše dekorativní a občasně hluková)
Jarmila "Harmonika" Kopřivová (Česká republika)
Akordeon (pro polkovou složku, hraje jen akord C-dur)
Oldřich "Štěkna" Vocílka (Česká republika)
Vokály/Hlukové efekty (zejména autentické štěkání a imitace motoru)
Božena "Husa" Kropáčková (Česká republika)
Karel "Majitel" Houser (Česká republika)
Vlasta "Slepička" Krbcová (Česká republika)
Lenka Mezzo (ČR)
mezzo-soprán
Alena Hříbková (Česká republika)
housle, smíchový efekt
Mr. George "Global" Miller (USA)
Sešívačka I (Rychlé Sekvence, Tiché Rány), Globální Spisy
Čestmír Tulák (Slovensko)
banjo, smích a zvuk dřeva
The Marshallese Marauder (Marshallovy ostrovy)
Vokály (Tribal-Punk), Ukulele (s efekty)
The Vietnamese Venom (Vietnam)
Vokály (Pop-Punk), Banjo (s efekty)
Sandra Teflonová (USA)
cinkání pánví, hořící písně
Diego Fernandez (Argentina)
bandoneon
Global Mega Pharma-Law Hall
Švýcarsko, Legavita
Hypotéční Sklep 'Pod Zastavenou Jistotou'
Německo, Frankfurt nad Mohanem
Konzerthaus des Titanen
Německo, Metropolburg
Sakura Wind Hall
Japonsko, Hanabiko
Čekárna 'U Posledního Tiketu'
USA, Las Vegas
Garáž u Pivovaru
Česká republika, Nová Ves nad Sázavou
The Pan-Global Glitter Hall
USA, Los Angeles
Die Goldene Aktie (Zlatá Akcie)
Lichtenštejnsko, Vaduz-Münzkapelle
Pěnové Nebe
Česká republika, Suché Peří
Global Mega Health Hall
Švýcarsko, Vitanopolis
Skupina několika kreténů (Česká republika)
experimentální kabaretní noise-folk
Kastrol Cowboy & Spol. (Mezinárodní (11 zemí))
Farmářský country s world music vlivy
Zahradní Trpaslíci (Finsko)
Pohádkový death metal
The Gender-Bender Brass Battalion (TraFaDecka) (Cestovní cirkusový karavan, Sibiř (světové turné))
Transvestite Folk Death Metal Brass Band. Melodický, ale brutální metal hraný výhradně na dechové nástroje a bicí. Vizuální stránka: travesti kostýmy, latex, glitry, korunky a těžký make-up. Téma: Osvobození, Chaos a Mosaz.
Os Gatos Malucos (Portugalsko)
Fado-Punk-Ska s prvky opery
Orchestr Kontejnerového Zpoždění a Ztraceného Manuálu (Čína)
Logistický Industrial-Techno-Noise / Ekonomický Minimalismus