Kapela Zvukoví Nomádi vznikla v roce 2011 v malebné slovenské vesnici Dolný Brodec, kde se náhodně potkali hudebníci s velmi rozdílnými kořeny. Spojovala je však touha tvořit hudbu, která překračuje hranice žánrů, jazyků i kultur. První zkoušky probíhaly v malé stodole, která se brzy proměnila v živé experimentální studio. Hudebníci si hráli s rytmy Balkánu, jazzovou improvizací a tradičními nástroji z Afriky i Asie. Z těchto netradičních setkání se zrodil osobitý styl kapely, který dnes fanoušci nazývají "etno-jazzová fúze".
Zvukoví Nomádi si od počátku zakládali na živých vystoupeních, kde improvizace hraje klíčovou roli. Každý koncert je jedinečný, protože kapela reaguje na energii publika a často přizpůsobuje skladby momentální atmosféře. Prvním významnějším milníkem byl koncert na festivalu Melodika v roce 2013, kde se stali nečekaným hitem díky hypnotickému rytmu skladby „Tranzit Karpat“. Následovalo evropské turné a první studiové album „Z diaľky znelo“.
Po vydání druhého alba „Veterné Stopy“ se kapela dostala i do hledáčku hudebních publicistů mimo Slovensko. Kritici ocenili především odvahu experimentovat s tradičními melodiemi a přitom si zachovat silný autorský rukopis. Výrazným posunem bylo zapojení elektronických prvků a loopovacích nástrojů, které přinesl perkusista Nando Escobar. V roce 2017 odehráli Nomádi sérii koncertů v Turecku a Maroku, kde spolupracovali s místními hudebníky a nahrávali přímo v terénu – na tržištích, v jeskyních i v poušti. Z tohoto dobrodružství vzniklo album „Svetlo medzi dunami“, které patří mezi jejich nejvíce oceňované počiny.
Styl kapely je těžko zařaditelný – flétny se prolínají s beatboxem, jazzové saxofony střídají duduky a marocké qraqebs. Texty písní jsou často bezeslovné nebo zpívané ve smyšleném jazyce, který má podpořit univerzální emoce místo konkrétních významů. Jejich koncerty jsou vnímané jako hudební rituály, kde se publikum stává aktivní součástí. Zvukoví Nomádi nejsou jen kapela – jsou to cestovatelé mezi žánry, národy a příběhy.
Matúš Polanský (Slovensko)
klarinet, duduk
Nando Escobar (Kolumbie)
perkuse, elektronika
Ivana Smoleňová (Česká republika)
zpěv, flétna
Leon Richter (Rakousko)
kontrabas
Sanja Petrovic (Srbsko)
housle, zpěv
Robert 'Zbytečný' Green (Kanada)
Zvukový inženýr, mistr zvuku
Mr. Emil "Euro" Schmidt (Německo)
Gilotina VI (Ostré Tóny), Euro Regulace
The Flamenco Fury (Španělsko)
Kytara (flamenco), Tleskání
Karin Fischer (Německo)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Luisa Peralta (Argentina)
zpěv
Solveig Einarssdóttir (Island)
hranolová flétna a kadidlová harfa
Barbora Černá (Česká republika)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
The Irish Enforcer (Irsko)
Tin Whistle (Jig / Riff), Riverdance
Rybářská Bašta 'U Tří Lip'
Česká republika, Rybníček (fiktivní)
Šalina Klub
Česká republika, Brno
Tichý Tůt
Česká republika, Zádumčice
Kulturní stodola Na Pomezí
Česká republika, Nové Lhotice
U Tuláka
Slovensko, Hrdličovo
U Rozbitého Okna
Česká republika, Hnojnice
Recyklační Ráj
Německo, Schrottlingen
Schwarzlicht Fabrik
Německo, Dunkelheim
Kostel Sv. Ducha
Česko, Praha
U Zaseknuté Jehlice
Česká republika, Dolní Kotlehy
Temná Kavárna
Česká republika, Temná Lhota
Jemný Svíčkový Swing (Česká republika)
jazz / swing
Dřevěná Mystika (Estonsko)
rituální ambientní folklor se zvuky stodol
Stříbrný Úsvit (Česká republika)
progresivní folk-rock s elektronickými prvky
Pytel sraček (Česká republika)
experimentální venkovská dechovka
Pryskyřičné Vlasy (Česká republika)
Český bigbít / Hard Rock s prvky psychedelie
Barokní Komora Virtuosů (Česká republika)
Neobarokní komorní jazz s prvky klasicismu
Velký Operní Sbor a Stodevadesát Devět Dirigentů (Mezinárodní (původně: Petrohrad a Vídeň))
Post-Atonální Dechovka a Operní Rocková Mše s Prvky Ruského Baletu
Nebeský Oheň (Česká republika)
Alternativní rock s prvky folku
Koktaví Štiky (Česká republika)
alternativní rock s prvky kabaretního humoru