Interiér je kapitola sama pro sebe. Stěny jsou pomalovány abstraktními freskami, které prý vytvořil Ctibor, když byl opilý meruňkovicí a snažil se namalovat mandalu (výsledek vypadá jako výbuch barevné nudle). Strop je tak nízký, že Drahoslav musí hrát na bicí v podřepu, a Vratislav má na hlavě helmu, aby si neporanil hvízdací část hlavy. Hlavním prvkem je nefunkční gramofon z roku 1958, který slouží jako barový pult. V klubu se podává jen jedno pivo, které je čepováno z hadice, a jeden druh nealko nápoje, který je ve skutečnosti jen perlivá voda s příchutí "neurčitě zelené".
Akustika je katastrofická, což kapele Šneci na Krosně naprosto vyhovuje. Tvrdí, že "špatná akustika je součást Barokního Emo-Folku, protože rezonance odráží vnitřní chaos". Zvukař, místní legenda a samotářský holubář pan Vydržka, se snaží vše marně zachránit, ale většinou jen přepojuje mikrofony k sobě navzájem, čímž vzniká neustálá zpětná vazba, kterou kapela mylně považuje za "harmonický disonant".
Kapela zde hraje pravidelně, většinou v úterý, kdy je návštěvnost nejnižší a kdy je největší pravděpodobnost, že se do klubu nikdo nedostane (což je pro ně ideální pro "intimní umělecký zážitek"). Legendární jsou jejich "Tichá Úterý", kdy kapela hraje své nejdelší balady, zatímco publikum hraje Člověče, nezlob se! nebo plete ponožky. Majitel klubu, pan Alois Zmatený (který je také jednatelem Dolního Skřipu a místním šerifem), tvrdí, že klub je "ziskový, protože nikdo nikdy neplatí, ale také nikdo nic nekupuje". Je posedlý dřevěnými kachnami a všude po klubu jich má rozvěšeno asi 500, přičemž každá z nich má jedno křidýlko odmontované – odtud název. Alois věří, že dřevěné kachny s jedním křidýlkem mají magickou moc a chrání klub před "zlými vlivy popové hudby".
Klub se stal útočištěm pro fanoušky kapely – "Krošňáky". Ti sem jezdí ze všech koutů Česka a Slovenska (a údajně jeden i z Lichtenštejnska), aby se ztratili v labyrintu absurdity. Jednou za rok se zde koná "Festival Pomalosti", kde kapela hraje nepřetržitě 24 hodin a největší atrakcí je závod šneků na vzdálenost deseti centimetrů. Klub má svůj vlastní mikroklimat a panuje zde neustálá, lehká mlha, která je prý způsobena vlhkostí z Drahoslavova čajového gongu. Bez "U Dřevěné Kachny s Křidýlkem" by kapela Šneci na Krosně nemohla existovat. Je to jejich umělecké útočiště, kde mohou být sami sebou – naprosto chaotičtí a legrační. Klub je tak špatný, až je kultovní.
Globální Guláš (Mezinárodní (registrováno na neutrálních vodách v kontejneru plném hummusu))
Etnofuturistický Chaos-Fúze
The Interdimensional Orchestra (Interdimenzionální Orchestr) (Pluton (měsíc Charón))
Multiversal Baroque Trap – 60 žánrů v jednom. Fúze klasické barokní hudby, operních chorálů a moderního Trap/Drill beatu. Hudba, která porušuje časoprostorové kontinuum.
Moravská Věsna (Česká republika)
Česká a moravská lidová hudba
Myčka v deliriu (Estonsko)
elektro-punk pro domácí spotřebiče a vířivky
Elektrische Welle (Německo)
Industrial Rock
Ingrid Halvorsen (AI) (Globální Síť)
Harmonická Evoluce
Michal Dvořák (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plechovek
Anežka 'Áňa' Andělíčková (Česká republika)
Klávesy z dětského vláčku, zvuky hraček
Ursula Tönleiterová (Švýcarsko)
zpěv, jódlení, kraví vokální modulace
Milan "Milosrdný" Koliba (Slovensko)
Akordeon II (Polka rytmy)
Ms. Silvia "Subsidy" Weber (Rakousko)
Antonio "Casanova" Mancini (Itálie)
Baskytara (s pozlacenými strunami), Mluvené Slovo (flirtování), Pózování
Bořek Rozevlátý (Česká republika)
elektrická pila, vokály ve falzetu
Oluwaseun Adeyemi (Nigérie)
talking drum
Franziska Schulz (Německo)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
U Černého Mostu
Česká republika, Praha
Kulturní přístřešek Pod Lískou
Česká republika, Dolní Zalezlín
Warpová díra U Máni
Česká republika, Děrholec