Klub "U Ztraceného Dirigenta" je legendární – a to především pro svůj architektonický chaos, který dokonale odráží hudbu GCO. Nachází se v neexistující vesnici Vadleitz-Oberdorf v Lichtenštejnsku, která je, dle místních pověstí, viditelná jen pro ty, kdo platí daně. Klub byl původně stará továrna na výrobu hodinek s kukačkou, kterou Ernst "Tlustý" Schmutzli koupil za peníze zpronevěřené v bance. Jeho záměr byl jednoduchý: vytvořit místo, kde by se dalo hrát 24 hodin denně, aniž by si někdo stěžoval.
Interiér klubu je surrealistický. Místo klasického pódia mají členové GCO vybudovanou rozsáhlou, pětipatrovou konstrukci z lešení, starých cembal a demontovaných kukačkových hodin. Zvuková izolace je prakticky nulová – stěny jsou pokryty starými vinylovými deskami a novinovými výstřižky (většinou o neúspěšných daňových kontrolách Ernsta). Kvůli 100 členům kapely je pódium natolik přeplněné, že každý člen má k dispozici zhruba 30 centimetrů čtverečních prostoru. To často vede k lokálním bitkám o teritorium, zejména mezi Sergejem Volkovou (Theremin) a Marií Rodriguez (Flamenco). Situace je tak kritická, že se dokonce i Hiroshiho papírové bicí rozpadají jen z návalu lidí, a ne z hraní.
Akustika je katastrofální. Záměrně. Ernst nechal stropy obložit plechovkami od sardinek a podlahu pokrýt starými koberci, které pohlcují jen ty frekvence, které jsou "příliš nudné". Výsledkem je, že zvuk v klubu je směsicí ozvěn, rezonancí a náhodných pískavých tónů. Návštěvníci (kteří jsou vzácní) jsou povinni nosit helmy a špunty do uší, které jsou prodávány u vchodu jako "suvenýr z Lichtenštejnska". Je třeba zmínit, že v klubu je nainstalováno 100 individuálních mikrofonů, z nichž 90 je neustále vypnuto, protože by to jinak vedlo k trvalému poškození budovy.
Klub má i neoficiální "Kuchařský Kout", který spravuje Jacques "Pískací" Dubois. Koutek je tvořen starým plynovým sporákem a stolem, na kterém Jacques vaří své proslulé (a jediné) jídlo: bagety. S nimi soupeří Olga "Babička" Petrova, která prodává pirohy z koše. Je to jediný kulinářský souboj, který kdy v Lichtenštejnsku proběhl a který skončil tím, že Olga hodila vařečkou po Jacquesovi, když si stěžoval na nedostatek francouzského másla. Celá situace je navíc komplikována Sanjeevem, který se snaží všem prodat veganský hummus, který nikdo nechce, ačkoliv je v kapele 100 členů, jídlo je věčný zdroj konfliktů.
"U Ztraceného Dirigenta" je také domovem "Místnosti Pro Nástroje". Vzhledem k tomu, že kapela vlastní přes 500 bizarních hudebních nástrojů (včetně sady zvonů z tibetského kláštera a deseti obřích kachních pískátek), je místnost spíše skladištěm plným překážek. Často se stává, že členové tam zabloudí a jsou "ztraceni" po celé dny, než je objeví Ramesh Khan při své šachové procházce. Je ironické, že navzdory tomu, že klub je "hlavní scénou" GCO, odehrají tam jen pár koncertů ročně. Důvod? Vadleitz-Oberdorf má velmi přísná pravidla pro hluk po 17:00, a GCO nikdy nezačíná hrát dříve než v 17:01. Když už hrají, je to zážitek. Nejen pro sluch, ale pro celý nervový systém. Místo aplausu obvykle následuje ticho, nebo zoufalé výkřiky z řad místních obyvatel, kteří se snaží spát, neboť klub je hned vedle Vadleitz-Oberdorfského sirotčince, což je další příčina Ernsta k úsměvu. Poslední koncert skončil fiaskem, když do sebe narazil Sergej Volkov s thereminem a Jonas Berg s motorovou pilou, což vedlo k "Nehoda-Grindcore-Fugě" a evakuaci budovy. Ale to je jen běžný den v GCO.
Hyperorchestr Vesmírného Šílenství (Česká republika)
mega-orchestrální symfonie s kabaretními a sci-fi prvky
Šmoulí Revoluce (Česko)
punk-pop s příchutí dětských písniček
Podzimní Struny (Česká republika)
folk
Hliníková Čepice (Kanada)
Paranoidní folk-pop
Účto na Latríně (Česká republika)
trampská parodie s příměsí aromatického folklóru
Noční symfonie (Francie)
Synthwave
Globální Chaos Orkestr (Mezinárodní (původně Lichtenštejnsko))
Eklektický Polka-Grindcore-Barokní Jazz
Slunce Jamajky (Česká republika)
reggae
Legno e Fuoco (Itálie)
folk-rock s prvky etna a akustického blues
Genre Chaos (Mezinárodní)
Eklektická fúze pop-punku, metalu, klasické hudby, rapu, country a dalších
Zubní Pastafarián (Švédsko)
Hygienický Nu-Metal
Kapr na Rožni (Island)
Chrámový Doom Metal
Echa Kosmu (Mezinárodní)
Ambientní Elektronika s Akustickými Vlivy z Celého Světa
Edelweiss Khan's Horny Yaks (Mongolsko/Švýcarsko)
Nomádský Yodel-Metal s cimbálem
Aurora Stínů (Česká republika)
alternativní rock s prvky elektroniky
Už to tůtá aneb Každý je tu Slávek (Česká republika)
existenciální akademické country
Pharma-Law & Wellness Global Orchestra (Globální)
epická symfonie zdraví, práva a finanční absurdity
Moravská Věsna (Česká republika)
Česká a moravská lidová hudba
Stanislav Kroutil (Česká republika)
koloběžkový buben
Sandro "Smaragd" Rosetti (Itálie)
Mandolína, doprovodný "křik" (tenor), hlídač trpaslíků (dobrovolný)
Pavla Svobodová (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plastu
Barbora Černá (Česká republika)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
Michal Dvořák (Česká republika)
Bubeník, bubnuje jen na bubny z plechovek
Meeli "Křičící" Tamm (Estonsko)
Hlavní vokály (hrdelní zpěv a koloraturní soprán), bicí, tamburína na noze
Sanatorium Ticha (Stille Sanatorium)
Norsko, Fjordtåke (Fjordová Mlha)
Lesní Srub
Česká republika, Hvozdec pod Ještědem
Granule Bar
Francie, Pampeliška