Klub "U Ztraceného Dirigenta" je legendární – a to především pro svůj architektonický chaos, který dokonale odráží hudbu GCO. Nachází se v neexistující vesnici Vadleitz-Oberdorf v Lichtenštejnsku, která je, dle místních pověstí, viditelná jen pro ty, kdo platí daně. Klub byl původně stará továrna na výrobu hodinek s kukačkou, kterou Ernst "Tlustý" Schmutzli koupil za peníze zpronevěřené v bance. Jeho záměr byl jednoduchý: vytvořit místo, kde by se dalo hrát 24 hodin denně, aniž by si někdo stěžoval.
Interiér klubu je surrealistický. Místo klasického pódia mají členové GCO vybudovanou rozsáhlou, pětipatrovou konstrukci z lešení, starých cembal a demontovaných kukačkových hodin. Zvuková izolace je prakticky nulová – stěny jsou pokryty starými vinylovými deskami a novinovými výstřižky (většinou o neúspěšných daňových kontrolách Ernsta). Kvůli 100 členům kapely je pódium natolik přeplněné, že každý člen má k dispozici zhruba 30 centimetrů čtverečních prostoru. To často vede k lokálním bitkám o teritorium, zejména mezi Sergejem Volkovou (Theremin) a Marií Rodriguez (Flamenco). Situace je tak kritická, že se dokonce i Hiroshiho papírové bicí rozpadají jen z návalu lidí, a ne z hraní.
Akustika je katastrofální. Záměrně. Ernst nechal stropy obložit plechovkami od sardinek a podlahu pokrýt starými koberci, které pohlcují jen ty frekvence, které jsou "příliš nudné". Výsledkem je, že zvuk v klubu je směsicí ozvěn, rezonancí a náhodných pískavých tónů. Návštěvníci (kteří jsou vzácní) jsou povinni nosit helmy a špunty do uší, které jsou prodávány u vchodu jako "suvenýr z Lichtenštejnska". Je třeba zmínit, že v klubu je nainstalováno 100 individuálních mikrofonů, z nichž 90 je neustále vypnuto, protože by to jinak vedlo k trvalému poškození budovy.
Klub má i neoficiální "Kuchařský Kout", který spravuje Jacques "Pískací" Dubois. Koutek je tvořen starým plynovým sporákem a stolem, na kterém Jacques vaří své proslulé (a jediné) jídlo: bagety. S nimi soupeří Olga "Babička" Petrova, která prodává pirohy z koše. Je to jediný kulinářský souboj, který kdy v Lichtenštejnsku proběhl a který skončil tím, že Olga hodila vařečkou po Jacquesovi, když si stěžoval na nedostatek francouzského másla. Celá situace je navíc komplikována Sanjeevem, který se snaží všem prodat veganský hummus, který nikdo nechce, ačkoliv je v kapele 100 členů, jídlo je věčný zdroj konfliktů.
"U Ztraceného Dirigenta" je také domovem "Místnosti Pro Nástroje". Vzhledem k tomu, že kapela vlastní přes 500 bizarních hudebních nástrojů (včetně sady zvonů z tibetského kláštera a deseti obřích kachních pískátek), je místnost spíše skladištěm plným překážek. Často se stává, že členové tam zabloudí a jsou "ztraceni" po celé dny, než je objeví Ramesh Khan při své šachové procházce. Je ironické, že navzdory tomu, že klub je "hlavní scénou" GCO, odehrají tam jen pár koncertů ročně. Důvod? Vadleitz-Oberdorf má velmi přísná pravidla pro hluk po 17:00, a GCO nikdy nezačíná hrát dříve než v 17:01. Když už hrají, je to zážitek. Nejen pro sluch, ale pro celý nervový systém. Místo aplausu obvykle následuje ticho, nebo zoufalé výkřiky z řad místních obyvatel, kteří se snaží spát, neboť klub je hned vedle Vadleitz-Oberdorfského sirotčince, což je další příčina Ernsta k úsměvu. Poslední koncert skončil fiaskem, když do sebe narazil Sergej Volkov s thereminem a Jonas Berg s motorovou pilou, což vedlo k "Nehoda-Grindcore-Fugě" a evakuaci budovy. Ale to je jen běžný den v GCO.
Imperium Symphonica (Německo)
Monumentální symfonická hudba
Podzimní Struny (Česká republika)
folk
Špindíra a Ušpinitelé (Česká republika)
Lojzový punk s dechovkovými prvky
Cirkusová Symfonie Smíchu (mezinárodní)
cirkusová hudební extravaganza
Březnický Rozvod (Česká republika)
bigbít
Nebeský Oheň (Česká republika)
Alternativní rock s prvky folku
Kultura v Pohybu (Česká republika)
pop-rock s přestávkami na tombolu
Pryskyřičné Vlasy (Česká republika)
Český bigbít / Hard Rock s prvky psychedelie
Kočka v kapse (Česká republika)
Epický Orchestrální Jazz-Punk
Globální Guláš (Mezinárodní (registrováno na neutrálních vodách v kontejneru plném hummusu))
Etnofuturistický Chaos-Fúze
Zabiják s houslemi (Německo)
Folková metalová symfonie s houslemi a akordeonem
Zpívající Lopatky (Francie)
Příborový Jazz
Perníková Katastrofa (Polsko)
Perníkový Hardcore
Prérijní Vlci (Česká republika)
Česká country, folk-rock s bluegrassovými prvky
Zpoždění Express (Česká republika)
rychlý rock s pomalými nástupy
Kateřina Hýkavá a Ječící Omladina (Česká republika)
alternativní hystericko-ekstatický folk s prvky samovolného křiku
Šalina Boys (Česká republika)
Brněnské Pogo-Punk s dechovkou a rapem
Eva Malá (Česká republika)
perkuse
Helga Infra (Dánsko)
infračervené vibrace
Jarda 'Pryskyřice' Zeman (Česká republika)
Bicí, paličky, vše co se dá utlouct
Božena 'Bohyně' Boubelatá (Česká republika)
Fritz Müller (Německo)
Kytarista, hraje jen na kytaru z perníku
David 'Kocour' Jones (Polsko)
Syntezátory, vizuální efekty
Petra Bauer (Německo)
Klávesistka, hraje jen na klávesy z hlíny
Hans Müller (Německo)
Johanna Wagner (Německo)
Smyčcová hráčka, hraje na smyčce z roztavených plastových lahví
Fernando "Fuego" Hernández (Kolumbie)
Bicí (blast beaty, congas), Pyro (samozhášecí), Rytmická Schizofrenie
Jana Fialová (Česká republika)
housle, doprovodné vokály
Vladimír Procházka (Česká republika)
klavír
Karel Novotný (Česká republika)
Kytarista, hraje jen na kytaru z plastu
The Arctic Yodeller (Norsko)
Vokály (jódlování), Harfa
The Crystal Catwalk Palace
Mobilní, globální, Palác z křišťálu (cestující po všech kontinentech)
Ocelový Hrob
Česká republika, Dolní Prdelice
Na Kometě
Česká republika, Hantec-Brumlov
Granule Bar
Polsko, Pampeliška
Sál Tiché Kapradiny
Rakousko, Eberthal
Šmidra Bar u Dřevěného Hrocha
Česká republika, Kocourkov u Rakovníka